Josef Pojar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Pojar
Narození 28. července 1914
Vídeň
Úmrtí 3. srpna 1992 (ve věku 78 let)
Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Pojar (28. července 1914 Vídeň3. srpna 1992 Vídeň) byl český římskokatolický kněz, československý voják a příslušník výsadku Gummit.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 28. července 1914 ve Vídni. Otec Tomáš byl krejčí, matka Josefa, rozená Janovská byla služka. Měl čtyři sourozence.Obecnou a měšťanskou školu absolvoval ve Vídni. Zde také vystudoval Katolické klášterní gymnázium, které v roce 1934 ukončil maturitou. V Brně poté vystudoval katolickou teologickou fakultu a v roce 1938 byl vysvěcen na kněze. Po návratu do Vídně začal vyučovat náboženství a pracovat v náboženské kongregaci.

Válka[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. července 1940 byl na vlastní žádost a pro svůj český původ propuštěn z německé armády a nasazen na práci ve Vídni. Od jara 1942 začal ve Vídni znovu působit jako kněz. Zároveň také působil ve Vídni v odboji v řadách vídeňských Čechů. Spoluzakládal Revoluční výbor vídeňských Čechů a kontakty na odboj hledal i na Moravě.

V březnu 1944 opustil Vídeň a s pomocí jugoslávských partyzánů se ve Slovinsku dostal k SOE, která ho letecky přemístila do italského Bari. Zde byl prezentován do československé zahraniční armády a byl mu nabídnut výcvik pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. května do 5. července 1944 absolvoval parakurz a speciální zpravodajský výcvik. Poté byl jmenován podporučíkem duchovní služby.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Gummit.

Dne 23. července 1944 byl (s propůjčenou hodností štábního kapitána) vysazen v Jugoslávii u obce Senič. S pomocí jugoslávských partyzánů se dostal zpět do Vídně. Zapojil se do odbojové činnosti, ale již 21. prosince 1944 byl zatčen gestapem. 7. dubna 1945 byl ve Vídni osobozen sovětskou armádou a okamžitě se zapojil do bojů na území Vídně.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Z pozice předsedy Československého ústředního výboru ve Vídni se podílel na repatriaci vídeňských Čechů do vlasti. 31. srpna 1945 podepsal závazek ke službě v československé armádě. V hodnosti poručíka duchovní služby byl zařazen k repatriační komisi na MNO. 1. července 1946 byl povýšen na nadporučíka a 1. prosince 1946 na kapitána duchovní služby. Jako duchovní správce sloužil nejprve na velitelství 6. divize, poté na velitelství 11. divize v Plzni a opět u 6. pěší divize.

4. dubna 1948 byl zatčen StB a vyšším vojenským soudem odsouzen za vojenskou zradu, úklady proti státu a nedokonanou účasti na zběhnutí jiné osoby k trestu smrti. Absolutní trest mu byl po odvolání zmírněn na 25 let těžkého žaláře. 26. července 1956 byl výkon jeho trestu přerušen a v novém soudním řízení byl odsouzen k délce trestu již vykonaného (8 let).

Po propuštění pracoval v dělnických povoláních. V roce 1968 ilegálně odešel do Rakouska. Tam až do své smrti 3. srpna 1992 působil v duchovní službě. 16. října 1990 byl povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]