Josef Křičenský

Josef Křičenský
	Josef Křičenský
Narození	10. října 1871 ; Nový Bydžov ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. března 1930 (ve věku 58 let) ; Prostějov ; Československo
Místo pohřbení	Městský hřbitov v Prostějově
Povolání	dramatik, filmový režisér, herec, fotograf, malíř, divadelní herec, divadelní režisér, dramaturg a grafik
Příbuzní	Josef Jaroslav Křičenský dědeček
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

záznam o narození Josefa Křičenského 1871 (matrika N index N 1861-1873, SOA Zámrsk)

Josef Křičenský (10. října 1871 Nový Bydžov – 25. března 1930 Prostějov), byl český dramatik, režisér, herec a fotograf.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Novém Bydžově v rodině důchodního Jana Křičenského. Po absolvování obecné školy studoval v letech 1882–1887 na gymnáziu v Novém Bydžově. Během studia se aktivně zapojil do tvorby studentského časopisu. Již jako středoškolák vytvořil drama s názvem Pozdě, které bylo uvedeno při oslavách Mistra Jana Husa. Později pokračoval ve vzdělávání v Praze, kde externě navštěvoval pražskou malířskou akademii. Následujících osm roků strávil cestováním. Poznal mnohé země v Evropě a zavítal i do několika zemí Orientu. Na živobytí si vydělával prodejem vlastních grafických výtvorů. Po návratu do Prahy se téměř výhradně věnoval ochotnickému, ale i profesionálnímu divadlu. Působil střídavě ve Švandově divadle na Smíchově, v Uranii a ve Vinohradském divadle.

V roce 1898 se Josef Křičenský oženil^[1] s Marií Schormovou dcerou pražského klenotníka. Spolu měli tři dcery, Marii (* 1897), Johanu (* 1898) a Aloisii (* 1899)^[2] a zprvu se rodina usadila v Jelení ul. čp. 200 na Hradčanech.

Mezi jeho další záliby patřilo fotografování a stál u zrodu české němé kinematografie.

S Janem Kříženeckým za kamerou režíroval roku 1910 komedii Jarní sen starého mládence a hrál v tomto filmu hlavní roli. Během svého pražského pobytu vystřídal několik bytů na Hradčanech, pobýval i na Smíchově a na Starém i Novém Městě.

V roce 1913 se odstěhoval do Prostějova, kde se živil jako městský úředník. Ihned se zapojil do kulturního dění a byl činný na prostějovských ochotnických scénách. Jeho činnost přerušila vypuknuvší první světová válka a v roce 1915 byl povolán na frontu. Po skončení války nastoupil v roce 1919 jako režisér a herec do prostějovského Intimního divadla^[3]. Záhy se stal vůdčí osobností a divadlo přivedl k uměleckému rozkvětu. Za 11 let svého působení zde nastudoval na 500 her.^[zdroj?]