Josef Hanzal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Josef Hanzal, CSc.
Narození 11. června 1934 nebo 11. března 1934
Radhostice
Úmrtí 22. června 2002 (ve věku 68 let) nebo 25. června 2002 (ve věku 68 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Hanzal (11. června 1934, Radhostice22. června 2002, Praha) byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Vystudoval gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde maturoval v roce 1953. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval zde do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Jeho dalším působištěm se stal archiv Národní galerie v Praze, odkud po listopadové revoluci přešel v roce do Historického ústavu ČSAV (později AV ČR), kde působil jako vědecký pracovník až do své náhlé smrti v roce 2002.[2]

V mladších letech se zabýval především dějinami 17.-18. století, v pozdějších letech to byla problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl členem historického klubu a dalších historických spolků jako Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost – Český Ráj.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Švehla, H & H, 1993.
  • Cesty české historiografie 1945-1989, Karolinum, 1999.
  • Edvard Beneš, Mladá fronta, 1994, 51 s.
  • Josef Pekař - život a dílo, Karolinum, 2002.
  • Od baroka k romantismu, Academia, 1987.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Šťovíček:Za historikem Josefem Hanzalem Archivováno 13. 3. 2014 na Wayback Machine, Libochovické noviny
  2. Tamtéž.
  3. Zemřel Josef Hanzal, historik, kterému ležel na srdci osud českého tisku. Britské listy, 8.7.2002.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CELOVSKÝ, Boris. Nezlomný duch: historik Josef Hanzal 1934-2002: Šenov u Ostravy, Tillia 2003. 113 s.