José Figueres Ferrer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
José Figueres Ferrer

prezident Kostariky
Ve funkci:
8. května 1948 – 7. listopadu 1949
Předchůdce Teodoro Picado Michalski
Nástupce Otilio Ulate Blanco
Ve funkci:
8. listopadu 1953 – 8. května 1958
Předchůdce Otilio Ulate Blanco
Nástupce Mario Echandi Jiménez
Ve funkci:
8. května 1970 – 8. května 1974
Předchůdce José Joaquín Trejos Fernández
Nástupce Daniel Oduber Quirós
Stranická příslušnost
Členství Partido Liberación Nacional

Narození 25. září 1906
San Ramón
Úmrtí 8. června 1990
San José
Alma mater Massachusettský technologický institut
Profese politik a ekonom
Ocenění Řád Augusta Césara Sandina
velkokříž Řádu Isabely I. Katolické
Commons Kategorie José Figueres Ferrer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

José María Hipólito Figueres Ferrer (25. září 1906 San Ramón8. června 1990 San José) byl kostarický politik, hlava státu v letech 1948 až 1949, 1953 až 1958 a 1970 až 1974 a zakladatel strany Partido Liberación Nacional. Mezi Kostaričany je známý jako Don Pepe.[1]

Jeho rodiče pocházeli z Katalánska, otec byl lékař a matka učitelka. Studoval v USA, po návratu do Kostariky se stal pěstitelem kávovníku, jeho farma La Lucha sin Fin (Nekonečný boj) proslula péčí o bydlení a zdraví zaměstnanců.[2] Angažoval se v politice, podporoval španělské republikány, v roce 1942 byl za svoji kritiku autoritářského prezidenta Rafaela Ángela Calderóna Guardii vypovězen do Mexika, vrátil se v roce 1944, kdy se stal novým prezidentem Teodoro Picado Michalski.

V únoru 1948 proběhly prezidentské volby, které vyhrál Otilio Ulate Blanco, kandidát opoziční Partido Unión Nacional. Poražený Calderón označil výsledky za zfalšované a přiměl parlament, v němž měla jeho strana většinu, aby prohlásil volby za neplatné. Následovala občanská válka, v níž stáli na jedné straně bývalí prezidenti Calderón a Picado spolu s vůdcem kostarických komunistů Manuelem Morou a proti nim Ulate a Figueres, které podporovali zahraniční dobrovolníci z Karibské legie. Válka, která trvala šest týdnů a vyžádala si okolo dvou tisíc lidských životů, skončila kapitulací vládních jednotek poté, co vláda USA, obávající se Calderónova spojenectví s komunisty, pohrozila vojenskou intervencí.[3] Figueres se stal prozatímní hlavou státu jako předseda vládnoucí junty, která schválila novou ústavu. Figueres ponechal v platnosti Calderónovy sociální reformy jako zavedení minimální mzdy a zdravotního pojištění, odmítl však jeho nedemokratický styl vlády. Aby zbavil své protivníky opory, kterou měli v generálech, rozhodl o zrušení ozbrojených sil, Kostarika je dosud nejlidnatějším státem bez armády.[4] Dalšími Figueresovými reformami bylo znárodnění bankovního sektoru, zavedení volebního práva žen a udělení občanství černošským přistěhovalcům.[5] V listopadu 1949 předal moc zvolenému prezidentovi Ulatemu a založil tak tradici, podle níž se v Kostarice na rozdíl od sousedních zemí předává moc demokratickou cestou.[6]

V roce 1951 založil sociálnědemokratickou stranu Partido Liberación Nacional, jednu z nejsilnějších v zemi, a roku 1953 byl za ni zvolen prezidentem. Profiloval se jako zastánce středních vrstev usilující o sociální a politickou stabilitu,[7] v zahraniční politice se orientoval na USA, které se marně snažil přimět k energičtějšímu boji proti latinskoamerickým diktaturám. Jeho angažmá ve snahách o svržení nikaragujského vládce Anastasia Somozy Garcíi vyústilo v lednu 1955 v nikaragujskou invazi do Kostariky, kterou ukončila intervence Organizace amerických států.[8]

Po odchodu z funkce působil jako politický a hospodářský analytik, napsal sedm odborných knih, byl hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě. V roce 1970 byl znovu zvolen prezidentem, zasloužil se mj. o založení Universidad Nacional de Costa Rica a navázání hospodářských vztahů se státy sovětského bloku, funkční období však nedokončil: byl donucen odstoupit kvůli skandálu s udělením azylu americkému defraudantovi Robertu Vescovi.[9]

Měl šest dětí, syn José María Figueres byl kostarickým prezidentem od roku 1994 do roku 1998.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://insidecostarica.com/dailynews/2006/september/26/nac03.htm
  2. http://www.lewica.pl/?id=11774
  3. http://elespiritudel48.org/costa-rica-and-the-1948-revolution/
  4. http://www.theatlantic.com/international/archive/2014/11/countries-without-militaries/382606/
  5. http://guiascostarica.info/personajes/jose-figueres-ferrer/
  6. https://democracychronicles.com/costa-ricas-democracy/
  7. http://www.ozy.com/flashback/costa-rica-we-dont-need-no-stinking-army/31153
  8. http://web.mit.edu/cascon/cases/case_ncr.html
  9. http://www.britannica.com/biography/Jose-Figueres-Ferrer

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]