Johannes Tauler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johannes Tauler
St-Pierre-le-Jeune protestant-Tauler (2).jpg
Narození1300
Štrasburk
Úmrtí1361 (ve věku 60–61 let) nebo 16. června 1361 (ve věku 60–61 let)
Štrasburk
Povoláníspisovatel
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Tauler (asi 1300, Štrasburk1361 tamtéž) byl německý teolog, mystik a kazatel (působil především ve Štrasburku, Basileji a v Kolíně nad Rýnem). Byl členem dominikánského řádu a v jeho rámci platil za příslušníka novoplatónského proudu. Spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem patří k nejznámějším zástupcům pozdně-středověké německé dominikánské spirituality.

Stejně jako Mistr Eckhart byl Tauler přesvědčen, že Bůh je neustále - ačkoli obvykle skrytě - přítomen v "hlubině" lidské duše, a je tedy možné se tam s ním setkat. K tomu je ovšem nutno dosáhnout nejdřív sebepoznání. Jedině sebepoznání totiž umožní odstranit překážky bránící tomuto vnitřnímu setkání.

Sebepoznávání a obrat k vlastnímu nitru ale nemá znamenat, že vnější svět a všední život mají malou hodnotu. Charakteristickým rysem Taulerova myšlení je naopak vědomí propojenosti světského a kontemplativního života. I nejobyčejnější denní zaměstnání vnímal jako neoddělitelnou část duchovního života.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině ve Štrasburku, tam vstoupil do řádu dominikánů, během obvyklého nejméně šestiletého studia se možná setkal s Mistrem Eckhartem a patrně pobýval i v Kolíně nad Rýnem, kde bylo vyšší řádové studium. Ve sporu s císařem Ludvíkem Bavorským stálo město Štrasburk na císařově straně a papež na ně uvalil interdikt. Dominikáni, kteří podporovali papeže, odmítali sloužit mše a museli proto roku 1338 město opustit. Tauler pak kázal v Basileji, kde se setkal s laickým hnutím Přátel Božích, kteří žili a pracovali společně, nepatřili však k žádnému řádu. Roku 1342 se mohli vrátit a Tauler tak do konce života kázal ve Štrasburku.

Kázání[editovat | editovat zdroj]

Taulerova mystika je silně ovlivněna kázáním Mistra Eckharta a novoplatónskou mystikou Pseudo-Dionýsia Areopagity, Tauler byl však střízlivější než Eckhart a kladl velký důraz na křesťanskou morálku, na odříkavý život a osobní zbožnost. Jeho kázání, patrně záznamy jeho posluchačů, byla velmi oblíbená, hojně se opisovala a tiskem vyšla poprvé roku 1498. V tomto souboru je však i řada kázání Eckhartových, která se Taulerovi připisovala. Asi 80 kázání se dnes uznává za nepochybně pravá.

Pro svůj střízlivý a asketický obsah se Taulerova kázání těšila velké oblibě i u reformátorů a vycházela až do 17. století v katolické i protestantské oblasti Německa.

Znám jednoho velkého Přítele Božího, který byl po všechny své dny sedlákem, víc než čtyřicet let, a je jím dodnes. Jednou se zeptal našeho Pána, zda si přeje, aby toho nechal a zůstal v kostele. Pán mu řekl, že to dělat nemá, ale dobývat si chléb v potu tváře, ke cti drahé krve Kristovy.
—  J. Tauler, Kázání 42.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Tauler na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Sokol (vyd.), Mistr Eckhart a středověká mystika. 3. vyd. Praha: Vyšehrad 2007. ISBN 978-80-7021-880-8