Jindřich XIII. Dolnobavorský
| Jindřich XIII. Dolnobavorský | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 19. listopadu 1235 Landshut |
| Úmrtí | 3. února 1290 (ve věku 54 let) Burghausen |
| Pohřben | Klášter Seligenthal |
| Potomci | Ota III. Dolnobavorský, Ludvík III. Dolnobavorský, Štěpán I. Dolnobavorský, Agnes of Bavaria, Elisabeth von Bayern, Sophie of Bavaria a Catherine von Bayern |
| Otec | Ota II. Bavorský |
| Matka | Anežka Brunšvická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich XIII. Dolnobavorský (19. listopadu 1235, Landshut – 3. února 1290, Burghausen) byl bavorský vévoda a rýnský falckrabě z dynastie Wittelsbachů. Celý život strávil chronickými spory se starším bratrem Ludvíkem.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Jindřich byl druhým synem[1] bavorského vévody Oty II. a Anežky z Brunšviku z rodu Welfů. Roku 1250[2] byl oženěn s dcerou uherského krále Alžbětou. Při uherském vpádu do alpských zemí prošel Jindřich spolu se svými rytíři horskými údolími v Alpách až na uherské území a pokoušel se dohodnout s tchánem o budoucnosti Štýrska. Béla byl zřejmě ochoten ponechat Jindřichovi Travensko.[3]
Po otcově smrti roku 1253[1] se Jindřich urychleně vrátil domů, aby si zajistil dědictví proti staršímu bratrovi Ludvíkovi,[3] s nímž zdědil Bavorsko. Roku 1255 se s bratrem dohodl o rozdělení země, Ludvík si ponechal Rýnskou Falc s hodností kurfiřta, horní část Bavor, Ingolstadt a purkrabství řezenské a Jindřich získal větší část Bavor s městy Landshut, Kelheim, Burghausen a Řezno.[2] Jindřich s rodinou se usídlil u Landshutu na hradě Burghausen. Roku 1257 se jinak nespolupracujícím bratrům[2] podařilo odrazit útok českého krále Přemysla Otakara II. věčného soka manželčina otce. Později uzavřený mír mezi oběma zeměmi příliš dlouho nevydržel a již roku 1265 se začala chystat další válka.[4] Na území Bavorska šla dvě česká vojska ze severu a z jihu, ale i přes obrovský počet žoldnéřů Přemysl opět neuspěl a ustoupil.[5] Poté došlo za nejasných okolností ke sjednání míru a zdá se, že český král přehodnotil svůj postoj vůči Bavorsku.[6] Roku 1271 je Ludvík jmenován mezi českými spojenci, zatímco Jindřich se objevuje na straně uherského krále Štěpána.[7]
O dva roky později Jindřich uzavřel s Přemyslem Otakarem mírovou smlouvu, v níž došlo k dohodě o sporných územích. Sušicko a Ried připadlo Přemyslovi a Jindřich získal Floss a Parkštejn.[8] Tím se zvýšila bratrská rivalita[8] mezi Jindřichem a Ludvíkem.[pozn. 1] Chronické nepřátelství[10] mezi bratry bylo částečně zažehnáno mírovou smlouvou 2. února 1276,[pozn. 2]která vznikla na základě zprostředkování krále Rudolfa.[11] Jindřich, sdíleje s Přemyslem Otakarem říšskou klatbu, v pokračujícím sporu mezi oběma králi nakonec neodolal Rudolfově nabídce sňatkového spojení[pozn. 3] a zástavě území severně od Emže. Jindřich umožnil Rudolfovi volný průchod vojenských oddílů Dolním Bavorskem a přispěl tak k urychlení vpádu do Rakous.[12] Koncem roku 1277 Jindřich opět změnil stranu a uzavřel pakt s Přemyslem. Na jaře 1278 vypuklo vzápětí potlačené pročeské vídeňské povstání. Válka byla na spadnutí. Vévoda Jindřich se osobně sice chystaného válečného střetnutí nezúčastnil, ale zabránil prohabsburským vojskům v průchodu přes své země a donutil je jít oklikou přes Tyroly.
Jindřich svého českého souseda přežil, zemřel roku 1290 ve věku 54 let a byl pohřben v rodovém klášteře Seligenthal.[13]
Vývod předků
[editovat | editovat zdroj]| Otto IV. z Wittelsbachu | ||||||||||||
| Ota I. Bavorský | ||||||||||||
| Heilika z Pettendorf-Lengenfeldu | ||||||||||||
| Ludvík I. Bavorský | ||||||||||||
| Ludvík I. z Loonu | ||||||||||||
| Agnes z Loonu | ||||||||||||
| Anežka z Mét | ||||||||||||
| Ota II. Bavorský | ||||||||||||
| Vladislav II. | ||||||||||||
| Bedřich | ||||||||||||
| Gertruda Babenberská | ||||||||||||
| Ludmila Přemyslovna | ||||||||||||
| Gejza II. Uherský | ||||||||||||
| Alžběta Uherská | ||||||||||||
| Eufrozina Kyjevská | ||||||||||||
| Jindřich XIII. Dolnobavorský | ||||||||||||
| Jindřich Pyšný | ||||||||||||
| Jindřich Lev | ||||||||||||
| Gertruda Saská | ||||||||||||
| Jindřich V. Brunšvický | ||||||||||||
| Jindřich II. Plantagenet | ||||||||||||
| Matylda Anglická | ||||||||||||
| Eleonora Akvitánská | ||||||||||||
| Anežka Brunšvická | ||||||||||||
| Fridrich II. Švábský | ||||||||||||
| Konrád Štaufský | ||||||||||||
| Judita Bavorská | ||||||||||||
| Anežka Štaufská | ||||||||||||
| Bertold I. z Hennebergu | ||||||||||||
| Irmgarda z Hennebergu | ||||||||||||
| Berta z Putelendorfu | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-01.
- ↑ a b c VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 23. Dále jen Velké dějiny.
- ↑ a b Velké dějiny, str. 52
- ↑ Velké dějiny, str. 106
- ↑ Velké dějiny, str. 110
- ↑ Velké dějiny, str. 111
- ↑ Velké dějiny, str. 137
- ↑ a b Velké dějiny, str. 147
- ↑ Velké dějiny, str. 145
- ↑ Velké dějiny, s. 159
- ↑ Velké dějiny, s. 160
- ↑ KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493). Praha: Argo, 2003. 43 s. ISBN 80-7203-453-7. S. 78–79. Dále jen Habsburkové ve středověku.
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich XIII. Dolnobavorský na Wikimedia Commons - (německy) Genealogie
| Předchůdce: Ota II. |
|
Bavorský vévoda Jindřich I. 1253–1290 |
|
Nástupce: Ludvík III./ Ota III./Štěpán I. |
| Předchůdce: Ota II. |
|
Rýnský falckrabě 1253–1255 |
|
Nástupce: Ludvík II. |
