Přeskočit na obsah

Jezero medúz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jezero medúz
Letecký pohled na jezero obklopené vápencovými kopci
Letecký pohled na jezero medúz na ostrově Eil Malk
Poloha
SvětadílAustrálie a Oceánie
StátPalauPalau Palau
Jezero medúz
Jezero medúz
poloha jezera v souostroví Palau
Zeměpisné souřadnice7°9′40″ s. š., 134°22′34″ v. d.
Rozměry
Rozloha5,7 ha
Délka460 m
Šířka160 m
Objem~1,7 mil. m³
Povodílaguna Rock Islands / Tichý oceán km²
Max. hloubkamax. ~30 m m
Ostatní
Typslané jezero (mořské, meromiktické)
Nadm. výškapřibližně 0 m n. m.
Přítok vodypodzemní kanály z laguny
Odtok vodybez povrchového odtoku
Ostrovyžádné
Sídlažádná (nejbližší město Koror)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezero medúz (anglicky Jellyfish Lake, oficiální palauský název Ongeim'l Tketau – „Páté jezero“) je malé slané jezero na ostrově Eil Malk v souostroví Rock Islands ve státě Palau. Jedná se o izolované mořské jezero (marine lake) o rozloze asi 5,7 ha a maximální hloubce okolo 30 m, které je proslulé početnou populací medúz a patří k nejznámějším přírodním atrakcím Palau.[1][2]

Poloha a vznik

[editovat | editovat zdroj]

Jezero leží na východním pobřeží neobydleného vápencového ostrova Eil Malk v jižní laguně Rock Islands mezi ostrovy Koror a Peleliu. S okolní lagunou a nepřímo i s Tichým oceánem je spojeno systémem puklin a tunelů ve vápencovém masivu bývalého miocenního korálového útesu, nikoli povrchovým tokem.[1][2]

Na základě hloubky pánve, mocnosti jezerních sedimentů a vývoje hladiny moře po skončení poslední doby ledové se odhaduje, že jezero se začalo zaplňovat mořskou vodou zhruba před 12 000 lety.[3][4]

Fyzikální a chemické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Jezero medúz je typickým meromiktickým jezerem – vodní sloupec je trvale rozvrstven na dvě zřetelně oddělené vrstvy:[1][2]

  • horní dobře promíchanou okysličenou vrstvu (mixolimnion) o tloušťce asi 0–15 m,
  • dolní anoxickou vrstvu (monimolimnion) od hloubky přibližně 15 m až ke dnu.

Obsah kyslíku klesá z přibližně 5 mg/l u hladiny k nule v hloubce okolo 15 m; právě v této hloubce leží výrazná chemoklina, pod níž jsou koncentrace kyslíku prakticky nulové.[1] V anoxické vrstvě zároveň prudce stoupá obsah sirovodíku (H₂S) – na dně byly v 80. letech naměřeny hodnoty až kolem 80 mg/l, současná měření naznačují nižší, ale stále vysoké koncentrace.[1][5]

V horní části anoxické zóny se nachází hustý pás purpurových fotosyntetizujících bakterií, který absorbuje téměř veškeré světlo; voda pod bakteriálním pásem je tmavá, ale opticky velmi čistá.[1][3]

Stratifikace jezera je velmi stabilní. K vertikálnímu promíchávání dochází jen minimálně, což souvisí s chráněnou polohou jezera (strmé vápencové stěny a les omezují vítr), malými sezónními rozdíly teplot v tropech a tím, že přítoky (srážky, povrchový odtok, přílivové proudění tunely) zasahují převážně jen horní část vodního sloupce.[2] Teplota vody u hladiny se obvykle pohybuje kolem 28–30 °C.[5]

V anoxické vrstvě jezera jsou vysoké koncentrace rozpuštěného amoniaku a fosforečnanů, zatímco v horní vrstvě jsou tyto živiny téměř nepřítomné. Výměna vody s lagunou probíhá pouze v horní části jezera; odhaduje se, že při každém přílivu se vymění přibližně 2,5 % objemu vody v jezeře.[1]

Ekosystém

[editovat | editovat zdroj]

Biodiverzita jezera je ve srovnání s otevřenou lagunou relativně chudá, ale vytvořil se zde jedinečný izolovaný ekosystém. V okysličené vrstvě žijí především dva druhy/rodiče talířovek (řád Scyphozoa):[6][7]

Zlaté medúzy jsou úzce příbuzné lagunovým populacím Mastigias papua, ale genetické a morfologické studie ukazují, že se izolovaně vyvíjejí tisíce let a lze je považovat za samostatný poddruh.[7] Získávají část energie prostřednictvím symbiotických zooxantel v tkáních (fotosyntéza) a část z planktonní potravy, kterou zachytávají chapadly.[8]

Dalšími obyvateli horní vrstvy jsou některé druhy ryb, klanonožci a další plankton. V anoxické zóně s vysokým obsahem H₂S přežívají pouze specializované bakterie; organismy vyžadující kyslík se v této části jezera nevyskytují.[1][3]

Denní migrace medúz

[editovat | editovat zdroj]

Zlaté medúzy podnikají charakteristickou každodenní horizontální migraci, během níž sledují dráhu Slunce po obloze. Ráno se hejno přesouvá ze západní části jezera na východní, odpoledne naopak blíže k západnímu konci; v noci pak medúzy vykonávají opakované vertikální pohyby mezi povrchem a chemoklinou, pravděpodobně kvůli příjmu živin pro symbiotické řasy.[1][9]

Chování medúz je ovlivněno i přítomností specializovaných žahavců – sasanek Entacmaea medusivora, které požírají medúzy v některých částech jezera. Medúzy se těmto oblastem vyhýbají, což se promítá i do jejich migračních tras.[10][9]

Žahavost a interakce s člověkem

[editovat | editovat zdroj]

Medúzy v jezeře si zachovaly žahavé buňky (nematocysty), ale jejich účinek je vůči lidské pokožce většinou velmi slabý – většina lidí při plavání mezi medúzami nepociťuje žádné nebo jen mírné pálení na citlivějších částech těla.[5][11] Citlivější osoby nebo alergici by však měli být opatrní, zejména v případě podráždění kůže.

Výkyvy populace a vliv klimatu

[editovat | editovat zdroj]

Početnost zlatých medúz v jezeře výrazně kolísá. Koncem 90. let 20. století došlo k prudkému poklesu medúz až k jejich dočasnému vymizení; hlavní příčinou byl pravděpodobně epizodický El Niño, který vedl ke zvýšení teploty vody a narušení symbiózy medúz se zooxantelami.[6] Populace se následně během několika let obnovila.

Podobný kolaps byl zaznamenán v letech 2015–2016, kdy v důsledku extrémního sucha a vysokých teplot zlaté medúzy z jezera prakticky zmizely a oblast byla dočasně uzavřena pro turisty.[12][13] Od té doby je populace pravidelně monitorována; počet medúz se opět zvýšil, v posledních letech (2023–2025) se odhaduje na několik milionů jedinců, ale zůstává citlivý na extrémní klimatické výkyvy.[5][14]

Turismus a ochrana

[editovat | editovat zdroj]

Jezero spadá pod správu státu Koror a leží v oblasti Rock Islands Southern Lagoon, která je od roku 2012 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.[15] Návštěvníci musí mít zvláštní povolení (tzv. Rock Islands/Jellyfish Lake pass); správa oblasti zároveň zavádí opatření na ochranu ekosystému, například omezení počtu návštěvníků, zákaz opalovacích krémů s nevhodnými chemickými složkami a časové uzavírky jezera při výrazných poklesech populace medúz.[16][14]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 HAMNER, William M.; GILMER, R. W.; HAMNER, Peggy P. The physical, chemical, and biological characteristics of a stratified, saline, sulfide lake in Palau. Limnology and Oceanography. 1982, roč. 27, čís. 5, s. 896–909. Dostupné online. doi:10.4319/lo.1982.27.5.0896. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 HAMNER, William M.; HAMNER, Peggy P. Stratified marine lakes of Palau (Western Caroline Islands). Physical Geography. 1998, roč. 19, čís. 3, s. 175–220. Dostupné online. doi:10.1080/02723646.1998.10642647. (anglicky)
  3. 1 2 3 OREM, W. H. Jellyfish Lake, Palau: Early diagenesis of organic matter in sediments of an anoxic marine lake. Limnology and Oceanography. 1991, roč. 36, čís. 3, s. 526–543. Dostupné online. doi:10.4319/lo.1991.36.3.0526. (anglicky)
  4. ↑ NASA GISS: Science Briefs: Sea Level Rise, After the Ice Melted and Today. www.giss.nasa.gov [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-02.
  5. 1 2 3 4 Jellyfish Lake Information Sheet. Coral Reef Research Foundation [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 DAWSON, Michael N.; MARTIN, Laura E.; PENLAND, Lolita K. Jellyfish swarms, tourists, and the Christ-child. Hydrobiologia. 2001, roč. 451, čís. 1–3, s. 131–144. doi:10.1023/A:1011868925383. (anglicky)
  7. 1 2 DAWSON, Michael N. Five new subspecies of Mastigias (Scyphozoa: Rhizostomeae: Mastigiidae) from marine lakes, Palau, Micronesia. Journal of the Marine Biological Association of the United Kingdom. 2005, roč. 85, čís. 3, s. 679–694. Dostupné online. doi:10.1017/S0025315405011604. (anglicky)
  8. ↑ DAWSON, Michael N. Variegated mesocosms as alternatives to shore-based planktonkreisels: notes on the husbandry of jellyfish from marine lakes. Journal of Plankton Research. 2000, roč. 22, čís. 9, s. 1673–1682. Dostupné online. doi:10.1093/plankt/22.9.1673. (anglicky)
  9. 1 2 DAWSON, Michael N.; HAMNER, William M. Geographic variation and behavioral evolution in marine plankton: the case of Mastigias. Marine Biology. 2003, roč. 143, čís. 6, s. 1161–1174. Dostupné online. doi:10.1007/s00227-003-1155-z. (anglicky)
  10. ↑ FAUTIN, Daphne G.; FITT, William K. A jellyfish-eating sea anemone (Cnidaria, Actiniaria) from Palau: Entacmaea medusivora sp. nov.. Hydrobiologia. 1991, roč. 216/217, čís. 1, s. 453–461. doi:10.1007/BF00026499. (anglicky)
  11. ↑ Golden Jellyfish. National Geographic [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ Jellyfish Lake update – golden jellyfish disappearance. Coral Reef Research Foundation [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Current State of the Golden Jellyfish at Ongeim'l Tketau. NOAA – National Centers for Environmental Information [online]. 2022-09-23 [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  14. 1 2 Palau’s Jellyfish Lake – things to know before you visit. Oceanic Society [online]. 2025-05 [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ Rock Islands Southern Lagoon. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. Rock Islands Southern Lagoon. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2025-12-06]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jezero_medúz&oldid=26016570“