Meromiktické jezero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Meromiktické jezero je typ jezera, jehož jednotlivé vrstvy vodního sloupce se nikdy úplně nepromíchají, a tudíž se vzájemně nevyrovná jejich teplota. Z hlediska teplotní stratifikace vodních ploch jde o protiklad k holomiktickým jezerům, u nichž alespoň jednou ročně dochází k promíchání všech vodních vrstev, resp. k dimiktickým jezerům, jejichž teplota je ovlivněna procesy jarní a podzimní cirkulace vody (a letní a zimní stagnace).[1][2][3] Pojem byl zaveden rakouským limnologem Ingem Findeneggem v roce 1935.[4]

Meromiktické vodní plochy jsou obvykle malé a značně hluboké. Vrstvení těchto jezer je stabilní; nejspodnější vodní vrstva se nazývá monimolimnion a ostatní vrstvy (od nejhlubší) hypolimnion, metalimnionepilimnion společně tvoří mixolimnion. Nejspodnější vrstva monimolimnion je stagnující (ani jednou ročně se kompletně nepromísí), anaerobní a vykazuje vysokou salinitu a koncentraci rozpuštěných látek, což způsobuje velké rozdíly v hustotě její vody oproti ostatním vrstvám; od mixolimnionu je oddělena chemoklinou, v níž dochází k velkým změnám salinity.[1][2][3]

Příklady meromiktických jezer jsou evropské Lac Pavin, asijská Šira, tichomořské Jezero medúz a africká jezera Kivu, BogoriaNyos. Meromiktický charakter má i Černé moře.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Teplotní stratifikace a cirkulace vody. hgf10.vsb.cz [online]. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  2. a b VÍTKOVÁ, Jitka. Fyzikálně chemické gradienty a prostorová heterogenita chlorofylu v podélném profilu nádrže Římov. , 2012 [cit. 2018-10-26]. 52 s. Diplomová práce. Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Petr Znachor. s. 15-16. Dostupné online.
  3. a b Rybářství 2 [online]. Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014-11-27 [cit. 2018-10-25]. S. 3. Dostupné online. 
  4. SKLENÁŘ, Oldřich. Jezera v Rakousku. Olomouc, 2009 [cit. 2019-09-17]. 68 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Irena Smolová. s. 18. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]