Jehú

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jehú
Jehu.jpg
Narození9. století př. n. l.
Samařsko
Úmrtí814 př. n. l.
Samařsko
PotomciJóachaz
OtecJóšafat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jehú (hebrejsky: יֵהוּא‎, Jehu), v českých překladech Bible přepisováno též jako Jéhu, byl v pořadí desátým králem Severního izraelského království a zakladatelem čtvrté dynastie panovníků tohoto království. Jeho jméno se vykládá jako „On (je) Hospodin.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 842 až 814 př. n. l.[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3055–3083 od stvoření světa neboli do rozmezí let 707–678 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 28 letům vlády, jak je uvedeno v Druhé knize králů.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jehú byl synem jistého Jóšafata, syna Nimšího, a původně velel izraelskému vojsku za krále Jórama a možná již za předchozích dvou králů. Prorok Elíša jej však nechal skrze svého žáka tajně pomazat za krále s příkazem od Hospodina, aby vybil dům svého pána Achaba,[5] což zahrnovalo všechny možné královské nástupce z Achabových potomků včetně Jórama a jeho matky Jezábel. Jehú se po svém pomazání ihned zhostil úkolu a s tlupou vojáků vyrazil do Jizreelu, kde se po svém zranění v boji zotavoval král Jóram. V té době byl u Jórama v Jizreelu na přátelské návštěvě judský král Achazjáš. Když oba králové viděli, že se k Jizreelu blíží Jehú se svými vojáky, vyjeli mu naproti v domnění, že pro ně má nějakou naléhavou zprávu. Jehú však po několikerém prohození slov napjal luk a vystřeleným šípem Jórama usmrtil. Když to spatřil král Achazjáš, dal se na útěk, ale byl raněn a později i usmrcen.[6] Mezitím Jehú se svými vojáky vstoupil do Jizreelu a poručil služebníkům Jezábel, aby svou paní shodili z okna paláce. Tak zemřela králova matka. Nakonec nechal v Samaří pobít všechny Achabovy potomky a shromážděné ctitele Baala. I když Tanach hodnotí Jehúovo vymýcení kultu Baala pozitivně, zazlívá mu, že se nedržel Tóry a v Izraeli neodstranil jiný modloslužebný kult, a sice kult „zlatých býčků, kteří byli v Bét-elu a v Danu.“[7]

Po celou dobu Jehúovy vlády bylo království severního Izraele ve válečném stavu s Judským královstvím a časem byla část území Izraele okupována vojskem aramejského krále Chazaela.[8] Po smrti Jehúa usedl na izraelský trůn v Samaří jeho syn Jóachaz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 214. 
  2. Existuje několik verzí datace vlády izraelských a judských panovníků. Tato datace podle FinkelsteinSilberman (2007), s. 30, kteří vycházejí z Anchor Bible Dictionary a Galilovy práce The Chronology of the Kings of Israel and Judah.
  3. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 71-72. 
  4. 2Kr 10, 36 (Kral, ČEP)
  5. 2Kr 9, 7 (Kral, ČEP)
  6. 2Pa 22, 9 (Kral, ČEP)
  7. 2Kr 10, 29 (Kral, ČEP)
  8. 2Kr 10, 32–33 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Králové Izraelského království
Předchůdce:
Jóram
842–814 př. n. l.
Jehú
Nástupce:
Jóachaz