Jasudži Okamura
| Jasudži Okamura | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. května 1884 Tokio |
| Úmrtí | 2. září 1966 Tokio |
| Národnost | Japonec |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generál |
| Doba služby | 1904-1945 |
| Sloužil | Japonská císařská armáda |
| Složka | Japonská císařská armáda |
| Války | Rusko-japonská válka, První světová válka, Druhá čínsko-japonská válka, Druhá světová válka v Tichomoří |
| Vyznamenání | Řád posvátného pokladu (I. třída), Řád zlatého luňáka (I. třída), Řád vycházejícího slunce (I. třída), Vítězná medaile |
 multimediální obsah na Commons | |
Jasudži Okamura (japonsky: 岡村 寧次, Okamura Jasudži; 15. května 1884, Tokio - 2. září 1966 tamtéž) byl japonský armádní důstojník, který byl vrchním velitelem čínské expediční armády od listopadu 1944 do konce 2. světové války. Byl souzen pro válečné zločiny, ale byl shledán nevinným vinným.
Život[editovat | editovat zdroj]
Počátky armádní kariéry[editovat | editovat zdroj]
V roce 1899 Okamura nastoupil na Císařskou japonskou armádní akademii, kterou absolvoval v roce 1904. Mezi jeho spolužáky patřili budoucí generálové Seiširó Itagaki, Kendži Doihara a Andó Rikiči. V roce 1907 byl povýšen na poručíka a byl přidělen k Armádní akademii, aby pomáhal s výcvikem kadetů z Číny. V roce 1910 vstoupil do Armádní válečné školy a brzy po jejím absolvování v roce 1913 byl povýšen na kapitána. Později sloužil na několika štábních pozicích v Generálním štábu Císařské japonské armády během a po první světové válce, včetně přidělení do Pekingu v červnu 1914. Od června do prosince 1921 byl vyslán jako vojenský atašé do Spojených států a Evropy. V německém Baden-Badenu se setkal s Tecuzanem Nagatou, Toširem Obatou a Hidekim Tódžóem, což položilo základy pro politickou kliku Tōseiha v japonské armádě. Po návratu do Japonska byl přidělen k 14. pěšímu pluku. V roce 1923 byl přidělen do Číny a sloužil jako vojenský poradce čínskému válečníkovi generálu Sun Chuanfangovi. V této funkci získal mnoho důležitých informací a válečných map, které byly později použity při vojenských operacích ve druhé čínsko-japonské válce. V červenci 1927 byl povýšen na plukovníka a vrátil se do Japonska, aby velel 6. pěšímu pluku IJA.
Od srpna 1929 byl Okamura jmenován asistentem ředitele personálního úřadu v ministerstvu armády. Byl zapojen do březnového incidentu, neúspěšného pokusu o státní převrat s cílem nastolit vojenskou diktaturu vedenou generálem Kazushigem Ugakim, ale nebyl potrestán. Téhož roku, 31. května, dosáhl uzavření dohody Heiwa a Tangguské dohody, jako zmocněnec Národní vládní armády. V letech 1932 až 1933 byl Okamura zástupcem náčelníka štábu Šanghajské expediční armády pod vedením Kwantungské armády. Podle Okamurových vlastních pamětí hrál roli při náboru komfortních žen z prefektury Nagasaki, které sloužily ve vojenských nevěstincích v Šanghaji. V letech 1933 až 1934 sloužil jako vojenský atašé v Mančukuo a hrál roli v jednáních o Tangguském příměří mezi Japonskem a Čínou. Okamura byl v roce 1936 povýšen na generálporučíka a převzal velení 2. divize.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
V roce 1938, rok po incidentu na mostě Marca Pola, byl Okamura jmenován velitelem japonské 11. armády, která se účastnila mnoha významných bitev ve druhé čínsko-japonské válce, zejména bitev u Wuhanu, Nanchangu a Čchang-ša. V dubnu 1940 byl Okamura povýšen do hodnosti generála. V červenci 1941 byl jmenován velitelem severočínské oblasti armády. V prosinci 1941 obdržel Okamura rozkaz číslo 575 od císařského generálního štábu, který povoloval provedení politiky Tří všech v provincii Che-pej, zaměřené především na zničení čínské rudé armády. Podle historika Micujošiho Himeta byla tato spálená země odpovědná za smrt "více než 2,7 milionu" čínských civilistů. V roce 1944 byl Okamura celkovým velitelem operace Ichigo proti letištím v Číně, přičemž si zachoval osobní velení japonské 6. oblasti armády. O několik měsíců později byl jmenován velitelem expediční armády v Číně. Od 6. dubna do 9. června 1945 byl Okamura poražen Číňany v bitvě o západní Hunan. Japonsko také ztratilo druhou kampaň v Kuang-si od dubna do 21. srpna 1945 a bylo vytlačeno z jejich poslední pozice v provincii Kuang-si, což byla poslední bitva mezi Číňany a Japonci. Po kapitulaci Japonska dne 15. srpna 1945 Okamura zastupoval Císařskou japonskou armádu na oficiální kapitulaci, která se konala v aule Ústřední vojenské akademie v Nankingu dne 9. září 1945.[1]
Po válce[editovat | editovat zdroj]
Po válce byl Okamura v lednu 1949 Šanghajským válečným tribunálem shledán nevinným z válečných zločinů. Národní vůdce Čankajšek ho následně ponechal jako vojenského poradce pro Národní vládu. Národní režim Čankajška zasáhl, aby chránil Okamuru před opakovanými americkými žádostmi, aby svědčil na tokijském válečném tribunálu. Okamura zůstal jako poradce Národní vlády až do svého propuštění v lednu 1949 a návratu do Japonska. Po válce byl aktivní jako poradce Národní podpůrné asociace pro rodiny padlých a také vytvořil skupinu vysloužilých důstojníků s čínskou zkušeností nazvanou "Paidan", která nadále poskytovala neformální podporu čínské Národní vládě až do jeho smrti v roce 1966.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yasuji Okamura na anglické Wikipedii.
- ↑ ŠAJTAR, Jaroslav. Druhá čínsko-japonská válka: Krvavá a u nás téměř neznámá předehra k druhé světové. Reflex [online]. Czech News Center, 2024-03-30 [cit. 2024-07-03]. Dostupné online.
