Jang Žung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jang Žung
Portrét Jang Žunga
Portrét Jang Žunga
Rodné jméno Jang C’-žung
Posmrtné jméno Wen-min
Pseudonym Tung Jang
Jiná jména Jang Mien-žen
Narození 1371
Ťien-ou, Fu-ťien
Úmrtí 1440
Peking
Tituly a úřady
první velký sekretář
Období 1418–1424
Předchůdce Chu Kuang
Nástupce Jang Š’-čchi
Panovník Jung-le
velký sekretář
Období 1402–1440
Panovník Jung-le, Chung-si, Süan-te, Jing-cung
Umělecká činnost
Znám jako básník
Škola kabinetní poezie
Významná díla sebrané spisy Jang Wen-min-kung ťi (杨文敏公集)

Národnost chanská
Země říše Ming
Vzdělání ťin-š’ (1400)
Povolání politik
Vyznání konfucianismus
Jang Žung je čínské jméno, v němž Jang je příjmení a Žung osobní jméno.

Jang Žung (čínsky pchin-jinem Yáng Róng, znaky zjednodušené 杨荣, tradiční 楊榮, 13711440) byl čínský politik říše Ming. Začátkem vlády císaře Jung-le byl roku 1402 jmenován velkým sekretářem, v úřadě zůstal do konce svého života. V letech 1418–1424 byl první z velkých sekretářů. Patřil k politikům ztělesňujícím stabilitu vlády a říše v první polovině 15. století.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Jang Žungovo rodné jméno bylo Jang C’-žung (čínsky pchin-jinem Yáng Zǐróng, znaky zjednodušené 杨子荣, tradiční 杨子榮), používal zdvořilostní jméno Mien-žen (čínsky pchin-jinem Miǎnrén, znaky zjednodušené 子启, tradiční 勉仁) a pseudonym Tung Jang (čínsky pchin-jinem Dōng Yáng, znaky zjednodušené 东杨, tradiční 東楊). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-min (čínsky pchin-jinem Wénmǐn, znaky 文敏).

Život[editovat | editovat zdroj]

Jang Žung se narodil roku 1371, pocházel z Fu-ťienu,[1] z okresu Ťien-an v prefektuře Ťien-ning (moderní okres Ťien-ou v městské prefektuře Nan-pching). Palácové zkoušky, nejvyšší stupeň úřednických zkoušek, složil a hodnost ťin-š’ získal roku 1400. Poté sloužil v akademii Chan-lin. Svým velkým sekretářem, jedním z nejbližších pomocníků panovníka, ho jmenoval císař Jung-le v září 1402. Od roku 1418, po smrti Chu Kuanga, stanul v čele sekretářů jako první velký sekretář.[2] Po smrti císaře Jung-le prvenství mezi sekretáři přepustil Jang Š’-čchimu,[3] sekretářem však zůstal do své smrti jako jeden ze „tři Jangů“ (ještě s Jang Pchuem), kteří od druhé poloviny 20. let 15. století spravovali říši Ming společně s císařem Süan-tem a po jeho smrti roku 1435 s císařovnou vdovou Čang.[4]

Jako politik byl považován za lstivého až vychytralého, v kontrastu k příménu Jang Š’-čchimu, současně byl císařům rozhodným, důvěryhodným rádcem.[5] Prosazoval umírněnou politiku – když jednou místní úřady Če-ťiangu požadovali vojenské tažení proti povstalcům skrytým v horách, odpověděl, že to jsou jen chudí vykořenění lidé, kteří potřebují uklidnění a ne násilí; ve druhé polovině 20. let patřil k politikům žádajícím stažení z okupovaného Vietnamu, při povstání Ču Kao-süa osvědčil svou rozhodnost, když prosadil rychlou a energickou akci císařských vojsk.[5]

Jang Žung patřil k významným básníkům své doby, stejně jako jeho kolegové Jang Š’-čchi a Jang Pchu. Psali v tehdejším oblíbeném stylu tchaj-ke tchi (kabinetní poezie) – prostých, až monotónních básní, velebících úspěchy panovníka a rozvoj země.[6] jeho rodina opakovaně vydávala jeho sebrané spisy Jang Wen-min-kung ťi (杨文敏公集) v 25 ťüanech.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham : University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. ISBN 0295981245. S. 97. (anglicky) 
  2. DREYER, Edward L.. Early Ming China: a political history, 1355-1435. Stanford : Stanford University Press, 1982. 315 s. ISBN 0-8047-1105-4. S. 214. (anglicky) 
  3. CHAN, Hok-lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns, 1399–1435. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 208–209. (anglicky)
  4. HUCKER, Charles O.. Ming government. In TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W.. The Cambridge History of China 8: The Ming Dynasty, 1368 — 1644, Part II. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243335. S. 77–78.
  5. a b c GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York : Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1 (sv. 1), 023103833X (sv. 2). S. 1521. (anglicky) 
  6. CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo : Cambridge University Press, 2010. ISBN 0521116775, 9780521116770. S. 1–62, na s. 16–17. (anglicky)