Jan XI. Bekkos
| Jan XI. Bekkos | |
|---|---|
 | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1225 |
| Místo narození | Nikaia |
| Datum úmrtí | březen 1297 (ve věku 71–72 let) |
| Místo úmrtí | Konstantinopol |
| Povolání | teolog |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan XI. Bekkos (řecky Ιωάννης ΙΑ΄ Βέκκος; kolem 1225 v Nikájském císařství - 1297 pevnost Hagios Georgios u Nikomédie) byl v letech 1275 až 1282[1] patriarcha Konstantinopole. Pracoval na opětném sjednocení řecké církve s papežstvím.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jan se pravděpodobně narodil mezi lety 1230 a 1240 v Nikáji, vyhnanském sídle byzantského císaře a konstantinopolského patriarchy. V roce 1263 se poprvé zmiňuje jako chartofylax (archivář) Konstantinopolského patriarchátu. V roce 1270 pobýval u francouzského krále Ludvíka IX., aby jménem byzantského císaře Michaela VIII. vyjednal spojení západní a východní církve. V roce 1273 byl pro svůj odpor k plánované unii uvězněn. Když byl ve vězení, revidoval svůj postoj ke kontroverznímu filioque latinské církve: pokud je interpretováno v patristických termínech, nemusí být považováno za kacířské. Sám formulaci nepřevzal a s latinskými kněžími v Konstantinopoli nekoncelebroval.
Jan byl členem císařské byzantské delegace na koncilu v Lyonu v roce 1274, který se dohodl na spojení obou církví.
16. ledna 1275 byla dohoda vyhlášena v císařském chrámu v paláci Blachernae v Konstantinopoli. 2. června 1275 byl Jan Bekkos dosazen Michaelem VIII. jako nový konstantinopolský patriarcha za rezignovavšího Josefa I. Galesiota, odpůrce dosažené dohody. Patnáct dní po smrti císaře Michaela VIII., 26. prosince 1282, byl Jan z funkce patriarchy sesazen. Synody v letech 1279 a 1285 ho odsoudily jako kacíře na základě citátů z jeho polemických spisů na obranu unie.[2] Zbytek života strávil v různých žalářích, kde pokračoval v psaní teologických a církevně politických spisů.
Jan zemřel v březnu 1297. Jeho závěť z roku 1294 dokládá, že na svých teologických pozicích setrval až do konce života.
Vydání[editovat | editovat zdroj]
- Johannes Bekkos: Opera. In: J.-P. Migne, Patrologia Graeca, svazek 141, s. 5-1030.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes XI. (Konstantinopel) na německé Wikipedii.
- ↑ Venance Grumel, Traité d'études byzantines, vol. I : La chronologie, Paris, Presses universitaires de France, coll. « Bibliothèque byzantine », 1958.
- ↑ See J. Gill, "The Church union of the Council of Lyons (1274) portrayed in Greek documents," Orientalia Christiana Periodica 40 (1974), 5–45, esp. pp. 43 f.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan XI. Bekkos na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Georgi Kapriev: Johannes XI. Bekkos. In: Laurent Cesalli, Gerald Hartung (Hrsg.): Grundriss der Geschichte der Philosophie. Die Philosophie des Mittelalters. Band 1: Byzanz, Judentum. Schwabe, Basel 2019, ISBN 978-3-7965-2623-7, S. 91–93, 262 f.
- Erwin Fenster: Johannes XI. Bekkos. In: Biographisches Lexikon zur Geschichte Südosteuropas. Band 2, München 1976, S. 287 f.
- Barbara Hartmann: Johannes XI. (Konstantinopel). In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 3, Bautz, Herzberg 1992, ISBN 3-88309-035-2, Sp. 281–284.
- Claudia Sojer: Curricula bio-bibliografici degli autori selezionati da Allacci per la ‚Graecia Orthodoxa‘. In: Bollettino della Badia Greca di Grottferrata 7, 2010, S. 228–234.
- Sofia Kotzabassi: The Testament of Patriarch John Bekkos: in: Βυζαντινά 32 (2012) 25–36.
- Alexandra Riebe: Rom in Gemeinschaft mit Konstantinopel. Patriarch Johannes XI. Bekkos als Verteidiger der Kirchenunion von Lyon (1274). Harrassowitz, Wiesbaden 2005. (Mainzer Veröff. zur Byzantinistik 8). ISBN 3-447-05177-9
- Gerhard Richter: Johannes Bekkos und sein Verhältnis zur römischen Kirche. In: Byzantinische Forschungen 15 (1990), S. 167–217.
