Jan Kolář (inženýr)
| Ing. Jan Kolář | |
|---|---|
.jpg) Jan Kolář (foto Teherán, 1923) | |
| Narození | 1. května 1883 Babice (okres Uherské Hradiště) |
| Úmrtí | 30. března 1934 (ve věku 50 let) Bratislava |
| Povolání | inženýr |
| Choť | Františka Kolářová-Vlčková[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Kolář (1. května 1883 Babice – 30. března 1934 Bratislava)[2] byl český inženýr, autor vzpomínek z Ruska, Ázerbájdžánu a Persie.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Babicích, v dětství se s rodiči stěhoval. Ve dvaceti letech odešel do Gdaňsku, po studiích techniky byl zaměstnán u firmy AEG v Berlíně. V roce 1910 odešel do Petrohradu, kde přijal zaměstnání technického správce závodu akciové společnosti na výrobu armatur. Zde setrval do vyhlášení války Rusku Rakousko–Uherskem, které se tak připojilo k Německu (6. srpna 1914).[3]
Dne 22. srpna 1914 vstoupil v Petrohradu do České družiny (předchůdce Československých legií v Rusku)[2] a odjel do Kyjeva, kde se konal výcvik odvedenců. Ze zdravotních důvodů však výcvik nedokončil a vrátil se na léčení do Petrohradu. Zde byl přidělen k válečnému průmyslu, dojížděl do Finska a Švédska, kde nakupoval stroje a materiál. Ve druhém roce války přesunul do Batumi, kde sídlil hlavní závod vyrábějící ve válečném režimu granáty. V září 1917 odjel do Baku pro propustku do Petrohradu, tu však získal až. 28. října 1917, kdy vypukla bolševická revoluce. Ve všeobecném zmatku se nedostal dál, než na severní Kavkaz a vrátil zpět k břehům Kaspického moře. V Baku nalezl v soukromých strojírnách pro naftový průmysl a setrval zde čtyři roky. Zažil velký pogrom na Azery, rozpoutaný bolševiky po prvotním uchvácení moci v březnu 1918.
Po chaotickém období, kdy se v Baku vystřídala britská a turecká vojska (během jejich přítomnosti vznikly muslimské pogromy na křesťanské Armény) nastalo pro Baku v roce 1919 hospodářský příznivé období. Po zhroucení Děnikinovy armády se Baku ocitlo 26. dubna 1920 v moci bolševiků. Jak Kolář, který se tuto zprávu dozvěděl ve městě Gjandža, byl jedním z mála, kteří získali povolení odcestovat bez majetku do Persie.
I v Persii byl svědkem pokusů o sovětizaci. Zemi opustil 21. června 1923 a po komplikované cestě se mu v Istanbulu podařilo získat československé dokumenty. Do Československa se dostal až 26. prosince 1923.[4]
Ve vlasti pracoval v leteckých dílnách v Olomouci, ve Zbrojovce Brno a v muniční továrně v Bratislavě.[3]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Okolo roku 1930 se v Bratislavě oženil s Františkou Vlčkovou, pozdější spisovatelkou.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jediným dílem Jana Koláře je nedokončená kniha vzpomínek Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů, která zachycuje jeho život od roku 1910 v Petrohradu (přes pobyt v Batumi, Baku a Persii) až do odjezdu z Bejrútu do Československa v roce 1923. Knihu po autorově smrti dokončila a k vydání připravila jeho manželka Františka. Vydala ji Československá grafická unie v roce 1936 s obálkou Zdeňka Buriana; vyšla pouze v jednom vydání.
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Paměti Jana Koláře přeložil do perštiny íránský překladatel žijící v Praze Reza Mirchi;[5][6] knižně byl překlad vydán v roce 2005.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Deník. Vltava Labe Media. 19. května 2011. Dostupné online. [cit. 2024-05-17].
- ↑ a b Naše rovy (dostupné online v NK ČR). S. 5. Československý legionář [online]. 1934-04-27. S. 5. Dostupné online.
- ↑ a b KOLÁŘOVÁ-VLČKOVÁ, Františka. Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů (Předmluva). Praha: Československá, 1936. Kapitola Osoba autorova, s. 5–6.
- ↑ KOLÁŘ, Jan. Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů (Předmluva). Praha: Československá, 1936. Kapitola Osoba autorova, s. 7–228.
- ↑ a b HAVLÍK, Ivo. Po jedenácti letech se sjíždí dynastie Vlčků Zdroj: https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20110518dynastie.html. Havlíčkobrodský Deník.cz [online]. 2011-05-19. Dostupné online.
- ↑ Mirchi: contemporary Czech texts should be converted from original language. IBNA [online]. Iran's Book News Agency, 2012-06-29 [cit. 2022-05-29]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Katalog knihovny [online]. Teherán: Ústřední knihovna teheránské univerzity [cit. 2022-05-29]. Dostupné online. (perština)[nedostupný zdroj]