Jan Daniel Kapr z Kaprštejna
| Jan Daniel Kapr z Kaprštejna | |
|---|---|
| Narození | 16. století |
| Úmrtí | 13. listopadu 1625 Hrdlořezy |
| Příčina úmrtí | vražda zastřelením |
| Povolání | soudce a císařský rada |
| Choť | Anna Marie Kaprová z Kaprštejna |
| Rod | Kaprové z Kaprštejna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Daniel Kapr z Kaprštejna († 13. listopadu 1625 u Hrdlořez[1]) byl český šlechtic z rodu Kaprů z Kaprštejna, místosudí dvorského soudu a rada nad apelacemi. Roku 1621 zastával sekretářskou službu při hrdelním procesu s českými pány a v letech 1622–1623 zasedal v pobělohorské konfiskační komisi. Během působení u konfiskační komise dosáhl značného majetku v Praze a na venkově. Mezi statky, které zakoupil hluboko pod cenou v konfiskacích, patřily Dolní Počernice a Chvaly.
Pro své oportunistické, bezohledné a kontroverzní počínání, díky němuž dosáhl po bitvě na Bílé hoře velkémo majetku a vlivu, nebyl oblíbený mezi českou šlechtou, ani mezi pražskými měšťany. Mezi šlechtice, které poškodil a přivedl takřka na mizinu, patřil rytíř Adam Zápský ze Záp. Ten se stal milencem jeho manželky Anny Marie z Greifenfelsu. Zápský a Anna Marie se rozhodli Kaprštejna zavraždit. To se jim povedlo 13. listopadu 1625 u Hrdlořez, kde byl Kaprštejn přepaden Zápským a jeho společníkem, kteří jej zastřelili z pistole.
Kaprštejnova vražda měla mohutný ohlas a v dalších staletích se stala předmětem zvýšeného zájmu historiků, badatelů a beletristů. Ve většině románů a historických knih je Kaprštejn - nikoli bezdůvodně - zobrazen jako ctižádostivý a bezcitný kariérista, který se dostal díky příznivým okolnostem v pobělohorském období k význačnému postavení.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jan Daniel Kapr z Kaprštejna pocházel z původně měšťanského rodu Kaprů, kteří vlastnili od sklonku 15. století majetky na Starém Městě pražském.[2] Rodové jméno bylo dvozeno od jejich původního rodového sídla, a to domu U Kaprů čp. 49b v dnešní ulici Kaprova. Rod dosáhl v roce 1565 šlechtického titulu, získal predikát z Kaprštejna a obdržel erb této podoby: v červeném štítě tři kapři přirozených barev uspořádaní do vidlice a spojení v jedné společné hlavě, na štítě kolčí přilba s červeno-stříbrnými přikrývadly, klenotem jsou dva rohy, pravý dělený stříbrno-červeně, levý opačně, mezi kapr přirozených barev postavený hlavou dolů.[3] Narodil se kolem roku 1585 jako syn Mikuláše Kapra z Kaprštejna († 1601) a jeho první manželky Kateřiny Mostníkové z Nižtice. Měl sestru Kateřinu a jeho macechou se stala po smrti matky měšťanka Maruše neznámého původu.[4]
Díky své inteligenci a velkému nadání odešel v roce 1605 studovat na katolickou univerzitu do bavorského Ingolstadtu,[5] kde vystudoval právnickou fakultu a získal doktorský titul. Disponoval též talentem pro jazyky a hovořil plynně latinsky i německy. Po návratu do vlasti dosáhl v krátkém čase velké kariéry - stal se radou nad apelacemi (1611), písařem komorního soudu, a nakonec i místosudím dvorského soudu (obojí v roce 1614). Roku 1616 se oženil s Annou Marií z Greifenfelsu, měšťankou Starého Města pražského.[6] Manželství, ze kterého vzešel jediný potomek, syn Jan Daniel mladší Kapr z Kaprštejna († po 1652), nebylo šťastné. Ničily jej manželčina opakovaná nevěra a velké pracovní vytížení Kaprštejna, který trávil většinu času při výkonu své právnické, soudcovské a úřední činnosti. Ačkoli vyrůstal v kališnické víře, konvertoval ještě před výbuchem stavovského povstání k římsko-katolické církvi, což mu po roce 1620 pomohlo při dalším budování kariéry.
Působení po bitvě na Bílé hoře
[editovat | editovat zdroj]Během českého stavovského povstání byl Kaprštejn zbaven úřadu rady nad apelacemi a v roce 1619 musel jakožto věrný služebník Habsburků nedobrovolně opustit s rodinou Prahu a odejít do exilu.[7] Do Prahy se vrátil až po bitvě na Bílé hoře. Zapojil se do trestání poražených stavů a měl velký podíl na upevňování habsburské moci. Nejprve působil jako placený úředník ve služnách knížete Karla I. z Lichtenštejna. Později se vrátil k působení u apelačního soudu a u dvorského i komorního soudu. Roku 1621 se účastnil hrdelního procesu s vůdci stavovské rebelie.[8] Při procesu zastával sekretářskou službu, působil jako překladatel z němčiny do češtiny (a naopak) a pomáhal také vyslýchat obžalované. Podílel se také na vypovězení mistrů pražského vysokého učení, zabavení privilegií univerzitě a jejím úplném převzetí jezuity v roce 1622.[9]
Největší proslulost získal roku 1622 jakožto pověřený komisař a člen konfiskační komise v Čechách a na Moravě.[10] Zde využil svého vlivu a schopností horlivého úředníka, díky čemuž se dostal v krátkém čase k velkému jmění v Praze a na venkově. V letech 1622-1625 získal rozsáhlý majetek, a především deskové (allodní) zboží, díky čemuž se stal plnohodnotým členem rytířského stavu. Během konfiskaci a působení po bitvě na Bílé hoře upadl v značnou nelibost u české šlechty a pražských měšťanů.
Majetek
[editovat | editovat zdroj]Před rokem 1620 disponoval Kaprštejn nepatrným majetkem v Praze, Berouně a na jiných místech v království. Jednalo se vesměs o menší nemovitosti a statky zděděné po rodičích a sourozencích. Po bitvě na Bílé hoře získal v Praze lukrativní nemovitosti jako dům U Černého orla čp. 203 a 204 na dnešním Malostranském náměstí na Malé Straně či tzv. Frankenštejnský dům čp. 934 na dnešním Staroměstském náměstí. Vlastnil i další pražské nemovitosti, včetně tzv. Melantrichovské vinice na Letné, většinu z nich získal lacino v konfiskacích, aby je vzápětí výhodně prodal. Na venkově zakoupil roku 1622 Dolní Počernice s celým panstvím, a Chvaly s celým panstvím, včetně poplužního dvora v Čertousích a poddanými lidmi ve Svépravicích. Dále poté svobodnický dvůr v Přistoupimi u Českého Brodu, pustý dvůr (tzv. Filipovský) u Kolína, manský dvůr v Chrásti a jiné drobné statky.[11]
Při získávání majetků byl Kaprštejn velmi bezohledný a mnohdy si počínal pochybným, až nezákonným způsobem. V letech 1622–1623 například držel fakticky nezákonně majetek Adama Zápského ze Záp (Dubeč, Běchovice a Kyje) a do historie vstoupila i jeho aféra se zabavením a prodáním vzácných šperků, které ukryl během povstání u pražských Židů Adam Lokšan, svobodný pán z Lokšanu a na Březnici. Existenci klenotů Kaprštejn zatajil před konfiskační komisí. Při získávání majetku se navíc mohl spolehnout na přímluvu a pomoc knížete z Lichtenštejna, který se mu například pokusil v roce 1623 udělit statek Řehlovici patřící Fridrichovi z Bílé, jednomu z popravených rytířů v roce 1621.
Vražda
[editovat | editovat zdroj]V letech 1622–1623 se Kaprštejn dostal do sporu s Adamem Zápským ze Záp, jehož statků se bezohledně zmocnil a držel je coby zástavu za peníze, které mu dlužila české komora. Na zabrání Zápského statků se podílela i Anna Marie, Kaprštejnova manželka.[12] Zápský se snažil pohnout manžele Kaprovi k vydání majetku, avšak marně. Roku 1623 byly převedeny jako konfiskát na českou komoru, od které je roku 1623 koupil Lichtenštejn. Zchudlý Zápský se po roce 1623 postupně sblížil s paní Kaprovou a oba se stali milenci, a zároveň spiklenci. Rozhodli se Kaprštejna zabít a zmocnit se jeho majetku.
Ve čtvrtek, 13. listopadu 1625, byl Kaprštejn přepaden v doprovodu svého sluhy Jana Vlasáka na císařské silnici mezi Dolními Počernicemi a Hrdlořezy. Útočníkem byl sám Zápský, který měl s sebou najatého komplice. Zápský zastřelil Kaprštejna z blízkosti ze své pistole. Pozadí vraždy vyšlo záhy najevo a Zápský i paní Kaprová byli zadrženi, uvězněni a postaveni před soud. Byli shledáni vinými z cizoložství a úkladné vraždy. Kaprovou sťal kat Jan Mydlář 30. ledna 1626 na Starém Městě pražském. Před popravou byla veřejně mrskána na Malé Straně i na Starém Městě. Zápský byl sťat 3. února 1626 před Bílou věží na Pražském hradě, kde byl vězněn.[13]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]ZELENKA, Marek. Adam Zápský ze Záp († 1626). Život a doba posledního rytíře na Dubči. České Budějovice: Veduta, 2025, s. 264.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Historie MČ Praha-Dubeč [online]. 2008-2-21 [cit. 2015-02-08]. Dostupné online.
- ↑ TEIGE, Josef. Příspěvky k místopisu král. hlavního města Prahy. II. Boršov (druhá polovice), in.: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1901, roč. IV. Praha: Archiv hlavního města Prahy, 1901, s. 260–262.
- ↑ JANOVSKÝ, Vladimír: Znaky pražských primátorů, in.: Rodokmen – časopis pro rodopis, znakosloví a ostatní pomocné vědy historické, Praha: roč. 1, č. 4, 1946, s. 93.
- ↑ ZELENKA, Marek. Adam Zápský ze Záp († 1626). Život a doba posledního rytíře na Dubči. České Budějovice: Veduta, 2025, s. 110-111.
- ↑ Tamtéž, s. 112.
- ↑ Tamtéž, s. 113-114.
- ↑ PROKEŠ, Jaroslav. Protokol vyšlé korespondence kanceláře českých direktorů z let 1618 a 1619. Praha: nákladem Ministerstva vnitra republiky Československé, 1934, s.109, č. 41.
- ↑ BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Díl I. Praha: nakladatel František Řivnáč, 1882, s. XXXIV.
- ↑ WINTER, Zikmund. Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy Bělohorské (1409–1622). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897, s. 177, 179, 181, 190, 192, 204 a 209.
- ↑ Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Díl I., s. LXI.
- ↑ Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 115 a 123-125.
- ↑ Tamtéž, s. 135-141.
- ↑ FRANCEK, Jindřich. Zločin a sex v českých dějinách. Praha: Rybka Publishers, 2000, s. 182–183. Nejpodrobněji Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 152-174.