Jan Antoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Antoš
Jan Antoš
Jan Antoš
Narození 1. ledna 1860
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. června 1899 (ve věku 39 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Antoš (1. ledna 1860 Praha6. června 1899 Praha) byl český úředník a spisovatel. Působil jako pokladník Ústřední matice školské. Psal povídky a novely, uveřejňované převážně v časopisech.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 1. ledna 1860 jako syn Jana Antoše[1] (1836-1913),[2] domovníka pražského Sokola, a jeho manželky Terezie roz. Kunstové[1] (1837-1919).[3]

Studoval pražskou reálku a obchodní akademii. Potom pracoval v zastavárně První občanské záložny[4] a od roku 1885 jako úředník Ústřední matice školské,[5] určitou dobu též ve funkci pokladníka.[6]

Roku 1893 se v Hulíně oženil s Františkou roz. Pečníkovou (1873-??).[7]

V posledních dvou letech života trpěl chorobou mozku.[8] Prudké bolesti hlavy a nespavost ho přivedly k tomu, že se 24. února 1899 v Královské oboře pokusil o sebevraždu zastřelením. Se střelnou ranou na hlavě byl zachráněn strážníkem a odvezen do všeobecné nemocnice.[9] 27. února byl odtud na vlastní žádost propuštěn.[10] Odebral se pak na venkov, kde chtěl najít úlevu na čistém vzduchu v přírodě.[11] Nemoc ale postupovala a Antoš, který začal být nebezpečný sobě i svému okolí, byl převezen do pražského ústavu choromyslných. Tam 6. června 1899 zemřel.[6]

Byl vzpomínán jako tichý, svědomitý pracovník, který si svou činností pro Ústřední matici školskou získal všeobecnou úctu a vážnost.[11] Po jeho sebevražedném pokusu se ale začaly objevovat fámy, že se při vedení pokladny dopouštěl defraudací. K jejich šíření přispěl také velkoobchodník obuví Adolf Diamant, který 15. května 1899 v pražské restauraci přede svědky prohlásil: „Zde se vybírají příspěvky na Matici a zatím úřadnictvo Matice…“ (naznačil rukou krádež, a pokračoval:) „Pokladník Matice také … a na to se střelil.“[12] Za tento výrok na něj vedení ÚMŠ společně s Antošovým otcem a vdovou podali žalobu. U soudu obchodník přiznal, že pro svůj výrok neměl žádný důkaz a pronesl jej z nerozvážnosti. V rámci dojednaného smíru se omluvil a zaplatil 175 zlatých Matici a 35 zlatých na úhradu soudních výdajů.[13] (Že byla pokladna vedena řádně, zjistilo vedení Matice už v únoru, když po Antošově sebevražedném pokusu provedli kontrolu a nenašli žádné nedostatky.)[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První literární díla, novely Král Lear a Na ohradě, uveřejnil v České včele v roce 1878. V následujících letech pak napsal řadu dalších próz, například pro Národní listy a časopisy Šotek, Lumír, Květy nebo Zlatá Praha.[4] Knižně vydal:[14]

  • Skizzy a studie novelistické (1884)
  • Drobné novely (1889)
  • Všední příběhy (1896)

Na motivy jedné z povídek ve Všedních příbězích napsal jednoaktovku Paní Borecká. Jeho poslední novelu, Boj o smír, vydal roku 1898 Světozor.[8]

Byl literárním samoukem, neškoleným, ryze citovým spisovatelem. Současníci na jeho pracích oceňovali originální nápaditost, hraničící někdy až s bizarní invencí, a schopnost vyvolat u čtenářů vzrušující napětí nebo dojetí. Jejich hodnotu ale snižuje nedostatek literárního vzdělání a vliv, který na ně měly autorovy existenční problémy.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 154 • 1836 • Antoš, Jan. Dostupné online.
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých HOL Z4, s. 15. Dostupné online.
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých HOL Z5, s. 65. Dostupné online.
  4. a b Kronika. Zlatá Praha. 6. 1899, roč. 16, čís. 31, s. 372. Dostupné online. 
  5. Ústřední Matice školská. Národní listy. 1885-02-18, roč. 25, čís. 48, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  6. a b Jan Antoš. Národní politika. 1899-06-07, roč. 17, čís. 156, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  7. Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 153 • 1860 • Antoš, Jan. Dostupné online.
  8. a b c Úmrtí. Světozor. 6. 1899, roč. 33, čís. 31, s. 372. Dostupné online. 
  9. a b Churavostí dohnán k zoufalství. Národní listy. 1899-02-25, roč. 39, čís. 56, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  10. Jan Antoš. Národní politika. 1899-02-28, roč. 17, čís. 59, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  11. a b Jan Antoš zemřel. Národní listy. 1899-06-07, roč. 39, čís. 156, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  12. Ze soudní síně. Pomlouvač »Ústř. Matice školské«. Národní listy. 1899-07-22, roč. 39, čís. 201, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  13. Ze soudní síně. Pomlouvač »Ústř. Matice školské«. Dokončení. Národní listy. 1899-07-23, roč. 39, čís. 202, s. 13. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  14. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]