James Hartle

James Hartle
James Hartle
Narození	20. srpna 1939; Baltimore
Úmrtí	17. května 2023 (ve věku 83 let); Švýcarsko
Alma mater	Princetonská univerzita (do 1960); Kalifornský technologický institut (do 1964)
Povolání	astrofyzik a výzkumník
Zaměstnavatelé	Institut pro pokročilé studium (1963–1964); Princetonská univerzita (1964–1966); Kalifornská univerzita v Santa Barbaře (1966–2023); Chicagská univerzita (1981–1983); Kavli Institute for Theoretical Physics (1995–1997); Santa Fe Institute (2006–2023); Chicagská univerzita; Gonville and Caius College; Isaac Newton Institute
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1988); společník Americké akademie umění a věd (1989); čestný doktor Univerzity ve Waterloo (2004); Einstein Prize (2009); člen American Physical Society; … více na Wikidatech
Funkce	professor emeritus (2005–2023)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Burkett Hartle (20. srpna 1939 – 17. května 2023)^[1] byl americký fyzik. Od roku 1966 byl profesorem fyziky na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, později přestoupil na Santa Fe Institute. Hartle je známý pro příspěvky k astrofyzice, obecné teorii relativity a interpretacím kvantové mechaniky.

Ve spolupráci s Murray Gell-Mannem a dalšími vyvinul Hartle alternativu ke standardní Kodaňské interpretaci, která je více obecná a vhodná pro kvantovou kosmologii, založenou na konzistentních historiích.

S Dieterem Brillem objevil v roce 1964 Brillův–Hartleův geon, přibližné řešení Wheelerova návrhu hypotetického jevu, v němž je balíček gravitačních vln omezen na kompaktní oblasti časoprostoru gravitační přitažlivostí energií svého vlastního pole.^[2]

V roce 1983 při práci na institutu Enrica Fermiho na Chicagské univerzitě vyvinul ve spolupráci se Stephenem Hawkingem Hartleovu–Hawkingovu vlnovou funkci vesmíru. Tímto konkrétním řešením Wheelerovy–deWittovy rovnice je možno vysvětlit počáteční podmínky kosmologie Velkého třesku.

Hartle je autorem učebnice obecné teorie relativity nazvané Gravitace: Úvod do Einsteinovy Obecné teorie relativity.^[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Hartle na anglické Wikipedii.

↑ Jim Hartle Obituary. www.physics.ucsb.edu [online]. UC Santa Barbara: Physics, 2023-05-30 [cit. 2023-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-04. (anglicky)
↑ Brill, D. R.; HARTLE, J. B. Method of the Self-Consistent Field in General Relativity and its Application to the Gravitational Geon. Phys. Rev.. 1964, s. B271. DOI 10.1103/PhysRev.135.B271. Bibcode 1964PhRv..135..271B.
↑ Hartle, James B. Gravity: an Introduction to Einstein's General Relativity. San Francisco: Addison–Wesley, 2003. ISBN 0-8053-8662-9.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu James Hartle na Wikimedia Commons
Domovská stránka Jamese Hartlea Archivováno 25. 7. 2011 na Wayback Machine.
Profil fakulty
"Budoucnost Gravitace" – Duben 2000 online přednáška (RealAudio plus skluzavky)
"Časoprostor kvantové mechaniky" online RealAudio přednáška
"Klasické chování kvantových vesmírů" online RealAudio přednáška

[1] Jim Hartle Obituary. www.physics.ucsb.edu [online]. UC Santa Barbara: Physics, 2023-05-30 [cit. 2023-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-04. (anglicky)

[2] Brill, D. R.; HARTLE, J. B. Method of the Self-Consistent Field in General Relativity and its Application to the Gravitational Geon. Phys. Rev.. 1964, s. B271. DOI 10.1103/PhysRev.135.B271. Bibcode 1964PhRv..135..271B.

[3] Hartle, James B. Gravity: an Introduction to Einstein's General Relativity. San Francisco: Addison–Wesley, 2003. ISBN 0-8053-8662-9.

[1]

[2]

[3]