Jakob Beinhart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jakob Beinhart
Narození 1460
Geislingen an der Steige
Úmrtí 1525 (ve věku 64–65 let)
Vratislav
Povolání sochař a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jakob Beinhart, též Jakob Beynhard, Beynhardt, Peynhart, (* kolem 1460, Geislingen an der Steige, Würtembersko – kolem 1525, Wroclaw) byl pozdně gotický malíř a řezbář působící ve Wroclawi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jakob Beinhart dostal občanství Wroclawi 14. února 1483 a následujícího roku byl přijat do cechu sochařů a malířů. Později byl opakovaně zvolen hlavou cechu (1490–1517). Vlastnil řadu nemovitostí, zejména v obci Nowy Targ. Byl společensky činný, stal se kmotrem řady dětí a staral se o sirotky a vdovy po zemřelých členech cechu. Ve své dílně zaměstnal v letech 1483–1522 celkem 52 tovaryšů, včetně svých bratranců Antonia (1498), (1505) Caspara a Hanse (1506). Další pocházeli kromě Wroclawi také z Drážďan, Plzně nebo Varšavy. Jeho syn Christoff měl od roku 1521 vlastní sochařskou dílnu a roku 1525 převzal dílnu svého zemřelého otce. Zemřel kolem roku 1546.

V Beinhartově dílně se vyškolil také Mistr olomouckých madon[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sv. Lukáš malující Marii
Oltář Zlaté Madony, Görlitz
Sv. Kateřina Alexandrijská

Jakob Beinhart byl dobře obeznámen s jihoněmeckým (franckým) sochařstvím a patrně znal díla Veita Stosse v Norimberku a Krakově. Byl nejvýznamnějším slezským sochařem na přelomu 15. a 16. století.

Jediným Beinhartovým podepsaným dílem ("Jacob Beynhart 1499" na podstavci) je pískovcová socha Panny Marie s dítětem na severní stěně sakristie v kostele sv. Maří Magdalény ve Wroclawi (dnes kopie).[2]

Z oltáře sv. Lukáše ve Wroclawi se zachoval panel s řezbou ve vysokém reliéfu, který je nyní umístěn v Galerii středověkého umění ve Varšavském Národním muzeu. Uprostřed bohatě vybavené komory, s gotickou klenbou, pilířem a okny zasklenými malými kruhovými tabulkami, sedí sv. Lukáš a maluje Marii, která tká oděv. Malý Ježíš si hraje na podlaze mezi oběma hlavními figurami. Pod židlí sv. Lukáše je znázorněn jeden z jeho atributů - býk. Tematicky vychází Beinhartova řezba z některých děl nizozemských malířů (Sv. Lukáš malující Marii je znám z díla Rogier van der Weydena a Hanse Memlinga), kompozice je podobná Svaté rodině Veita Stosse.

Beinhartova dílna dodala řadu oltářů do kostelů ve Slezsku a podobně jako dílna Tilmana Riemenschneidera je přestala polychromovat. Opuštěním polychromie soch se v době pozdní gotiky opticky sjednotil povrch řezby a bylo umožněno maximální znázornění detailů a šerosvitný efekt. V zájmu urychleného plnění objednávek došlo k zjednodušení tvůrčího postupu a některé kompozice se opakovaly. Řezby, které jsou dílem spolupracovníků, mají kolísavou kvalitu.

Známá díla (dílna JB)[editovat | editovat zdroj]

  • Mariánský oltář kostela Ziębice
  • Oltář sv. Lukáše, kostel sv. Maří Magdaleny, Wroclaw
  • Polyptych Marie s dítětem, Góra Śląska (dnes katedrála Poznaň)
  • Polyptych Marie s dítětem, kostel sv. Kříže, Ścinawa (dnes cisterciácký kostel Krakov)
  • Polyptych Korunování Panny Marie, Tymowa (Thiemendorf), Dolnoslezské vojvodství (dnes kostel v Żelichowie)
  • Oltář Zlaté Madony, Dreifaltigkeitskirche Görlitz (Zhořelec)
  • Triptych sv. Panen, Národní muzeum ve Varšavě
  • Sv. Kateřina Alexandrijská, Národní muzeum ve Varšavě
  • oltář Nanebevzetí P. Marie z Wielkich Janowic (kolem roku 1520)
  • oltář z Pisarzowic - Schreibersdorf (1525)
  • Archa Nanebevzetí P. Marie z arciděkanského kostela v Chrudimi (1525)[3]
  • Jakob Beinhart – dílna, Rodina Panny Marie ze Stonavy

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jakub Beinhart na polské Wikipedii a Święty Łukasz malujący wizerunek Marii na polské Wikipedii.

  1. Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, s. 99
  2. Hlobil Ivo, Úvahy o vratislavské Madoně Jakoba Beinharta z roku 1499, 2013
  3. Dospěl M, 2011, s. 203-210

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 91-93
  • Helena Dáňová, Jakob Beinhart a Mistr olomouckých madon, Těšínský muzejní sborník. V dobách umění bez hranic, Český Těšín, Muzeum Těšínska, 2012 [vyd. 2013], Sv. 5, s. 87-98
  • Milan Dospěl, Gotické sochařství ve východních Čechách do roku 1526 (území pardubického kraje), diplomová práce, FF UP Olomouc 2011
  • Jakub Kostowski, heslo Beinhart, in: K. G. Saur (ed.), Allgemeines Künstlerlexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, band 8, München, Leipzig 1994, s. 335 - 336.
  • Tadeusz Chrzanowski, Sztuka Polski czasów Piastów i Jagiellonów. Zarys dziejów, Warszawa, 1993
  • Anna Ziomecka, Rzeźba i malarstwo od 2 poł. XIII do początku XVI wieku [w.] Zygmunt Świechowski (red.), Wrocław jego dzieje i kultura, Warszawa, 1978
  • Tadeusz Dobrowolski, Sztuka Polska od czasów najdawniejszych do ostatnich, Kraków, 1974
  • Günther Meinert, Jakob Beinhart, ein schlesischer Bildhauer und Maler der Spätgotik, Jahrbuch der Preuszischen Kunstsammlungen 60. Bd. (1939), pp. 217-236

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]