Jídelní lístek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jídelní lístek v deskách

Jídelní lístek, nápojový lístek, též nepřesně menu[pozn. 1] představují písemnou formu nabídky jídel a nápojů gastronomického zařízení (restaurace, jídelny apod.).

Další formou nabídky mohou být světelné tabule (venkovní tabule, vývěsky), webové stránky, vizuální nabídka (vitríny se zbožím apod.) a ústní nabídka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Zdroje uvádějí, že první soupis jídel podobající se jídelnímu lístku byl nalezen na 3 000 let staré kamenné desce, na které nechal asyrský král Aššurnasirpal II. zhotovit hostinu, kterou pořádal pro 70 000 lidí. Jednalo se však o soupis jídel, nikoliv o seznam jídel, ze kterých by host (zákazník) mohl vybírat. Jídelní lístky s možností výběru vznikly v Číně za dynastie Sung ve 12. století. Důvodem byly významné rozdílnosti regionálních čínských kuchyní a jídelní lístky měly usnadnit cestujícím návštěvníkům, kteří místní jídla neznali, orientaci v nabídce.[2]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší jídelní lístek vznikl v roce 1571 ve Francii, při svatbě dcery Bauldea Cuvillona. Jednalo se o seznam jídel, nikoliv o jídelní lístek v dnešním slova smyslu. Podobné soupisy jídel se objevovaly při hostinách ve šlechtických rodinách.[3]

Jídelní lístky s možností výběru pokrmu a cenou se začaly objevovat v Paříži od roku 1770.

V německy mluvících zemích se první jídelní lístek s cenami jídel údajně objevil v roce 1784 ve vídeňském hostinci Zum Roten Apfel.[4]

Česko[editovat | editovat zdroj]

První český jídelní lístek (spolu s česky psanými pozvánkami a tanečním pořádkem) byl uveden na prvním českém veřejném bále v Konviktě v únoru 1840.[5]

Nejstarší pražský restaurační jídelní lístek z roku 1857 je ve sbírkách Muzea hl. m. Prahy. Majitel restaurace v Jindřišské ulici Matyáš Přibík v něm nabízel 28 jídel vařených, 14 druhů pečení, 6 druhů zvěřiny, 6 druhů ryb, 8 studených jídel a 4 saláty.[6]

Náležitosti jídelního lístku[editovat | editovat zdroj]

Jídelní lístek by měl obsahovat zejména:[1]

  • název a sídlo podniku
  • kompletní názvy pokrmů
  • cenu pokrmů v místní měně
  • hmotnost pokrmů (masa v syrovém stavu nebo celého pokrmu – informace o hmotnosti lze podávat i ústní formou); pokud není předem známa přesná hmotnost (např. u ryb), cena se zpravidla uvádí za stanovenou hmotnost (např. 100 g); před započetím přípravy by cena měla být zákazníkovi sdělena
  • další vhodné údaje
  • otevírací dobu

Alergeny[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. prosince 2014 vstoupilo v účinnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011.[7] Podle něj jsou provozovatelé zařízení společného stravování povinni informovat písemně zákazníky prokazatelně o 14 druzích alergenů přítomných v nabízených pokrmech. Tyto údaje mohou, ale nemusí, být součástí jídelního lístku. V provozovně by ale minimálně mělo být viditelně uvedeno, jakým způsobem lze informaci o alergenech získat.[8]

Řazení[editovat | editovat zdroj]

Nabídka v jídelním lístku může postupně obsahovat: předkrmy, teplé a studené polévky, ryby, korýše a měkkýše, maso, omáčky, bezmasá jídla a moučníky.

Na nápojových lístcích (mohou být součástí jídelního lístku) se obvykle postupně uvádějí: aperitivy, kořeněná vína a vermuty, míchané nápoje, vína (bíá, červená, růžová, dezertní, likérová, fortifikovaná a šumivá), destiláty, nealkoholické nápoje, piva a teplé nápoje.[1]

Sestavení lístku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Gastronomická pravidla.

Při sestavování jídelního a nápojového lístku je vhodné dbát na dodržování gastronomických pravidel, jako je pestrost a rozmanitost a výběr ze všech druhů živin.

Sběratelství[editovat | editovat zdroj]

Jídelní lístky jsou předmětem zájmu sběratelů. Např. v roce 1937 informoval tisk o sbírce jídelních lístků pana Hrabánka, vrchního číšníka v kavárně Metro. Nejstarší pocházel z hotelu Alcazar v Seville z roku 1887, za nejnádhernější byl považován jídelní lístek z Marrakéše vytištěný na hedvábí.[9] V roce 1984 uvedl časopis Mladý svět, že sběratel Zdeněk Matula vlastní sbírku 12 000 jídelních lístků.[10]

Ze současných sběratelů např. odborník na gastronomii Václav Šmíd vlastní sbírku asi 3 500 jídelních lístků, mezi nimi i jídelní lístek z Titanicu.[11]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Jídelní lístek (pevné pořadí jídel bez cen), zaoceánská plavba, 1901

    Jídelní lístek (pevné pořadí jídel bez cen), zaoceánská plavba, 1901

  • Vícejazyčný jídelní lístek

    Vícejazyčný jídelní lístek

  • Jídelní lístek ve formě venkovní tabule (Německo)

    Jídelní lístek ve formě venkovní tabule (Německo)

  • Jídelní lístek s vyobrazením (Mexiko)

    Jídelní lístek s vyobrazením (Mexiko)

  • Kebab menu (Francie)

    Kebab menu (Francie)

  • Jídelní lístek ve formě světelné tabule (Costa Coffee, Japonsko)

    Jídelní lístek ve formě světelné tabule (Costa Coffee, Japonsko)

  • Jídelní lístek v čínštině (Hong Kong)

    Jídelní lístek v čínštině (Hong Kong)

  • Nabídka jídel formou modelů (Japonsko)

    Nabídka jídel formou modelů (Japonsko)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Výraz menu je v češtině používán pro soupis pořadí pokrmů a nápojů podávaných při slavnostních příležitostech nebo pro seznam pokrmů, které jsou v restauraci podávány jako jeden celek (např. polední menu). V jiných jazycích (např. angličtina, ruština) se může jednat o výraz odpovídající českému jídelní lístek.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lázeňský hotel. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007. Dostupné online. Kapitola 12. Gastronomická pravidla (Jídelní lístek, Nápojový lístek, Menu), s. 136-138. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c ROUPCOVÁ, Eva. Jídelní a nápojový lístek jako prostředek prosperity gastronomického zařízení. Praha 8, 2017. Bakalářská práce. Vysoká škola hotelová. Vedoucí práce Věra Levičková. s. 13-30. Dostupné online.
  2. ↑ SANDS, Chris. The Unexpectedly Ancient Origins Of Restaurant Menus [online]. Tasting Table, 2022-11-14. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ NOVÁKOVÁ, Jolana. Jídelní lístek je vizitkou podniku. Český rozhlas [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zum roten Apfel [online]. Wiengeschichte Wiki [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ HOLZKNECHT, Václav. Bedřich Smetana. Praha: Panton, 1979. Dostupné online. Kapitola Mládí, s. 29. Dostupné online po registraci. 
  6. ↑ Obří sbírky. Květy. 1984-10-11, s. 58. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0023-5849. 
  7. ↑ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 [online]. 2011-11-22. Dostupné online. 
  8. ↑ viditelně v provozovně uvedeno, jakým způsobem může informaci o alergenech získat [online]. Praha: Vysoká škola hotelová [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ O jídelních lístcích, jež jsou svědky světových dějin. Světozor. 1937, čís. 26-52, s. 534-535. Dostupné online po registraci. Dostupné online. 
  10. ↑ KŘESŤAN, Rudolf. Podívám se na jídelní lístek - a vím. Mladý svět. 1984-12-11, s. 4-5. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2042. 
  11. ↑ Mám jídelní lístek i z Titaniku, ukázal v Pardubicích sběratel. iDnes. 2011-10-22. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jídelní_lístek&oldid=23172901“