Aššurnasirpal II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aššurnasirpal II.
Portrét
Narození 10. století př. n. l.
Úmrtí 854 př. n. l.
Manželka Mullissu-mukannišat-Ninua
Potomci Salmanassar III.
Otec Tukultí-Ninurta II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aššurnasirpal II.Aššur-nâṣir-apli» – dosl. «[Bůh] Aššur je ochráncem následníka [trůnu]»), byl jedním z nejslavnějších a nejúspěšnějších asyrských králů. Vládl v letech 884858 př. n. l. a nastoupil na trůn po svém otci Tukultí-Ninurtu II.

Výboje[editovat | editovat zdroj]

Socha Aššurnasirpala II. nalezená v chrámu bohyně Ištar

Byl energickým vládcem a důsledně uskutečňoval svoji politiku. Vedl dobyvačné války a získaná území připojil ke své říši. V souvislosti s jeho nástupem na trůn vypuklo povstání, které však bez milosti potlačil. Podnikl několik výprav na sever do země Nairi a na východ k pohoří Zagros. Dařilo se mu i na západě, kde si podrobil rozsáhlé oblasti a s nimi i několik významných měst (např. chetitský Karchemiš). Jeho armády došly až do Libanonu a podle tradice si „očistily“ zbraně ve vlnách Středozemního moře. Jeho vojenské úspěchy byly způsobeny i reorganizací armády, díky které mohl podnikat dlouhodobější tažení, což bylo důležité zejména kvůli dobývání měst, jelikož dříve nemohli Asyřané města obléhat dostatečně dlouho. V průběhu jeho vlády byly k odvádění daní přinuceny i aramejské kmeny a fénická města.

Území Asýrie sahalo v jeho době od Středozemního moře na západě po Urmijské jezero na východě. Babylonii odňal dvě pevnosti a hlavně ovládl území středního Eufratu a Chaburu, takže tímto směrem nemohli babylonští obchodníci posílat své karavany.

Stavitelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Nimrudská brána (Metropolitní Muzeum)

Rovněž věnoval mnoho úsilí výstavbě asyrských měst. V Aššúru vystavěl palác a obnovil chrám Sína a Šamaše, v Ninive rekonstruoval chrám boha Aššúra a svatyni bohyně Ištar, v Imgur Enlilu (dnešní Balavat) si nechal zbudovat novou rezidenci. Největší stavební činnost však rozvinul ve městě Kalchu (dnešní Nimrúd) ležícímu několik desítek kilometrů na sever od Aššuru na řece Tigris, z něhož také učinil své hlavní sídlo. To sice založil již Salmanassar I., ale postupem času bylo opuštěno. Chtěl z něj mít „asyrský Babylón“. Okolo Kalchu vyrostly městské hradby o rozloze 360 hektarů, obepínájící chrámy, paláce, sady a zahrady. Ty byly zavlažovány nově vykopaným kanálem z Velkého Zábu. Král zde nechal vysázet vzácné rostliny a založil botanickou a zoologickou zahradu. V chetitském městě Karchemiši se Aššurnasirpal II. inspiroval monumentální architekturou, a tak se pod tímto vlivem ve městě objevili obrovští okřídlení býci a lvi s lidskou hlavou i gigantické reliéfní scény oslavující vítězného krále.[1]

Jeho nástupcem na asyrském trůnu se stal jeho syn Salmanassar III.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WELLNER, Luděk Václav. Labutí píseň faraonů. Egypt mezi Ramessovci a Alexandrem. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Epocha s. r. o., 2018. 448 s. ISBN 978-80-7557-163-2. S. 124. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURIAN Jan – OLIVA Pavel, Civilizace starověkého středomoří. Praha, Svoboda, 1984
  • BIČ Miloš, Při řekách babylonských. Praha, Vyšehrad, 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Asyrský král
Předchůdce:
Tukultí-Ninurta II.
884858 př. n. l.
Aššurnasirpal II.
Nástupce:
Salmanassar III.