Jákobova ovce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jákobova ovce, Čtyřrohá ovce, neboli Španělský strakáč je plemeno ovce domácí, vyznačující se čtyřmi rohy a černobíle strakatým nebo skvrnitým zbarvením.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Photograph of a Jacob ewe in full fleece
Jákobova ovce

Jedná se o středně velké plemeno ovcí, dosahující délky těla 80–95 cm, výšky v kohoutku až 75 cm a hmotnosti až 70 kg, postava je štíhlá s dlouhýma nohama, hlava mírně klabonosá, ocas dlouhý a poměrně tlustý, plemeno patří mezi tlustoocasá plemena ovcí, jimž se v ocase ukládá tuk. Obě pohlaví jsou rohatá, berani mají čtyři až šest rohů, bahnice mají dva nebo čtyři rohy. Zatímco spodní pár se spirálovitě stáčí kolem hlavy, jako u většiny rohatých plemen ovcí, horní pár, vyrůstající nad očima, směřuje vzhůru a dopředu. Nezaměnitelný vzhled těmto ovcím dodává i černobíle strakaté zbarvení. Kvalitou vlny se Jákobova ovce řadí mezi polojemnovlnná plemena.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Přesný původ plemene není znám, ve své dnešní podobě byly tyto ovce chovány poprvé v 18. století v Anglii, kam byli jejich předkové s největší pravděpodobností dovezeni z Blízkého východu. Starověké syrské a mezopotámské reliéfy zobrazují čtyřrohé ovce velmi podobného vzhledu, navíce se v této oblasti dosud vyskytuje podobné plemeno awassi, jehož berani mají sice zpravidla dva, ale v některých případech i čtyři rohy. Název této ovce je odvozen z biblické legendy o Jákobovi, který magicky způsobil, že se jeho ovcím narodila černobíle skvrnitá jehňata (Gn 30,33–43).

Chov a užitek[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o zajímavé plemeno ovcí, vyznačující se čilou, temperamentní povahou, takže je nelze chovat ve velkých stádech, ani účinně ovládat pomocí ovčáckého psa. Berani mohou být agresívní a kvůli mohutným rohům dokonce nebezpeční i člověku. Z toho důvodu se někdy chovají jako hlídači. Jedná se ovci s trojstrannou užitkovostí. Poskytuje především kvalitní vlnu a kožešinu, mléčná užitkovost není příliš vysoká a rovněž k produkci masa se, vzhledem k nízké plodnosti (bahnice rodí zpravidla jen jedno jehně) a pomalému růstu jehňat, příliš nehodí. V Česku se nejčastěji chová jako zájmové plemeno u drobných chovatelů, pro svůj atraktivní vzhled však bývá chována i v zoo.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Červená, Alena, Anděra, Miloš, Kholová, Helena a kol: Svět zvířat XII: Domácí zvířata. Praha: Albatros, 2011.
  • Hanzák, Jan: Světm zvířat 2. Praha: Albatros, 1977.
  • Sambrous, Hans, Heinrich: Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha: Brázda, 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]