Izotopy bismutu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bismut (83Bi) nemá žádný stabilní izotop, ovšem má jeden izotop, 209Bi, s velmi dlouhým poločasem přeměny, takže lze stanovit jeho relativní atomovou hmotnost: 208,980 40(1). 209Bi je sice slabě radioaktivní, avšak vzhledem k jeho dlouhému poločasu přeměny (1,9×1019 let) je obvykle považován za stabilní. Bylo také popsáno 40 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 184 až 224, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou 208Bi (poločas přeměny 3,68×105 let), 207Bi (31,55 let), 205Bi (15,31 dne), 206Bi (6,243 dne), 210Bi (5,012 dne) a 203Bi (11,76 hodiny). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 11,5 hodiny, většina pod 10 minut. Izotopy s nukleonovým číslem 209 a nižším se přeměňují beta plus přeměnou na izotopy olova a/nebo alfa rozpadem na thallium, zatímco u 210Bi a těžších izotopů převažuje přeměna beta minus na polonium.[1]

Izotop 213Bi lze průmyslově vyrobit ostřelováním radia brzdným zářením.

Seznam izotopů[editovat | editovat zdroj]

symbol
nuklidu
Z(p) N(n)  
hmotnost izotopu (u)
 
poločas přeměny[1] způsob(y)
přeměny[1]
produkt(y)
přeměny[2]
jaderný
spin[1]
reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1]
rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
184Bi 83 101 184,001 12(14) 13(2) ms α 180Tl
184mBi 150(100) keV 13(2) ms −10
185Bi 83 102 184,997 63(6) 58(4) μs p (90 %) 184Pb +1/2
α (10 %) 181Tl
185mBi 70(50) keV 6,6(15) ms α 181Tl
p 184Pb
186Bi 83 103 185,996 60(8) 14,8(8) ms α 182Tl +3
186mBi 0 keV[1] 9,8(4) ms α 182Tl −10
187Bi 83 104 186,993 158(16) 37(2) ms α 183Tl −9/2
187m1Bi 112 keV[1] 370(20) µs α 183Tl +1/2
187m2Bi 252(1) keV 7(5) µs +13/2
188Bi 83 105 187,992 27(5) 265(15) ms α 184Tl −10
188mBi 0 keV[1] 60(3) ms α 184Tl +3
β+ 188Pb
189Bi 83 106 188,989 20(6) 674(11) ms α (>50 %) 185Tl −9/2
β+ (<50 %) 189Pb
189m1Pb 185 keV[1] 5,0(1) ms α (>50 %) 181Hg +13/2
β+ (<50 %) 185Tl
189m2Bi 357(1) keV 880(50) ns +13/2
190Bi 83 107 189,988 3(2) 6,3(1) s α (90 %) 186Tl +3
β+ (10 %) 190Pb
190m1Bi 0 keV[1] 6,2(1) s α (70 %) 186Tl −10
β+ (30 %) 190Pb
190m2Bi 690(180) keV >500(100) ns
191Bi 83 108 190,985 786(8) 12,4(3) s α (51 %) 187Tl −9/2
β+ (49 %) 191Pb
191mBi 240 keV[1] 124(5) ms α (68 %) 187Tl +1/2
IC (32 %) 191Bi
β+ 191Pb
192Bi 83 109 191,985 46(4) 34,6(9) s β+ (88 %) 192Pb +3
α (12 %) 188Tl
192mBi 147 keV[1] 39,6(4) s β+ (90 %) 192Pb −10
α (10 %) 188Tl
193Bi 83 110 192,982 96(1) 63,6(30) s β+ (96,5 %) 193Pb −9/2
α (3,5 %) 189Tl
193mBi 308 keV[1] 3.2(6) s α (84 %) 189Tl +1/2
β+ (16 %) 193Pb
194Bi 83 111 193,982 83(5) 95(3) s β+ (99,54 %) 194Pb +3
α (0,46 %) 190Tl
194m1Bi 0 keV[1] 125(2) s β+ 194Pb +6, +7
194m2Bi 0 keV[1] 115(4) s β+ (99,8 %) 194Pb −10
α (0,2 %) 190Tl
195Bi 83 112 194,980 651(6) 183(4) s β+ (99,97 %) 195Pb −9/2
α (0,03 %) 191Tl
195m1Bi 401 keV[1] 87(1) s β+ (67 %) 195Pb +1/2
α (33 %) 191Tl
195m2Bi 2 311,4 keV 750(50) ns
196Bi 83 113 195,980 667(26) 308(12) s β+ (99,998 8 %) 196Pb +3
α (0,001 2 %) 192Tl
196m1Bi 169 keV[1] 0,6(5) s IC 196Bi +7
β+ 196Pb
196m2Bi 271 keV[1] 240(3) s β+ (74,2 %) 185Pb −10
IC (25,8 %) 185Tl
α (3,8×10−4 %) 185Tl
197Bi 83 114 196,978 864(9) 9,33(50) min β+ (>99,999 %) 197Pb −9/2
α (10−4 %) 193Tl
197m1Bi 500 keV[1] 5,04(16) min α (55 %) 193Tl +1/2
β+ (45 %) 197Pb
IC (<0,3 %) 197Bi
197m2Bi 2 129,3(4) keV 204(18) ns
197m3Bi 2 360,4(5) keV 263(13) ns
197m4Bi 2 383,1 keV 253(39) ns
197m5Bi 2 929,5 keV 209(30) ns
198Bi 83 115 197,979 21(3) 10,3(3) min β+ 198Pb +2, +3
198m1Bi 0 keV[1] 1,6(3) min β+ 198Pb +7
198m2Bi 248,5 keV[1] 7,7(5) s IC −10
199Bi 83 116 198,977 672(13) 27(1) min β+ 199Pb −9/2
199m1Bi 667 keV[1] 24,70(15) min β+ (>98 %) 199Pb +1/2
IC (<2%) 199Bi
α (≈0,01 %) 195Tl
199m2Bi 1 947(25) keV 100(30) ns
199m3Bi ~2 547,0 keV 168(13) ns
200Bi 83 117 199,978 132(26) 36,4(5) min β+ 200Pb +7
200m1Bi 0 keV[1] 31(2) min EC 200Pb +2
IC 200Bi
200m2Bi 428,2 keV[1] 400(50) ms −10
201Bi 83 118 200,977 009(16) 103(3) min β+ 201Pb −9/2
201m1Bi 846,4 keV[1] 59.1(6) min EC (≥91,1 %) 201Pb +1/2
IC (≤8,6 %) 201Bi
α (≈0,3 %) 197Tl
201m2Bi 1 932,2 keV 118(28) ns
201m3Bi 1 971,2 keV 105(75) ns
201m4Bi 2 739,90(20) keV 124(4) ns
202Bi 83 119 201,977 742(22) 1,71(4) h β+ 202Pb +5
202m1Bi 615(7) keV 3,04(6) µs
202m2Bi 2 607,1(5) keV 310(50) ns
203Bi 83 120 202,976 876(23) 11,76(5) h β+ 203Pb −9/2
203m1Bi 1 098,1 keV[1] 305(5) ms IC 203Bi +1/2
203m2Bi 2 041,5(6) keV 194(30) ns
204Bi 83 121 203,977 813(28) 11,22(10) h β+ 204Pb +6
204m1Bi 805,5 keV 13,0(1) ms IC 204Bi −10
204m2Bi 2 833,4(11) keV 1,07(3) ms IC +17
205Bi 83 122 204,977 389(8) 15,31(4) d β+ 205Pb −9/2
206Bi 83 123 205,978 499(8) 6,243(3) d β+ 206Pb +6
206m1Bi 59,897(17) keV 7,7(2) µs
206m2Bi 1 044,8 keV[1] 890(10) µs IC −10
207Bi 83 124 206,978 470 7(26) 31,55(4) r β+ 207Pb −9/2
207mBi 2 101,49(16) keV 182(6) µs
208Bi 83 125 207,979 742 2(25) 3,68(4)×105 r β+ 208Pb +5
208mBi 1 571,1 keV[1] 2,58(4) ms IC 208Bi −10
209Bi[3] 83 126 208,980 398 7(16) 1,9(2)×1019 r[pozn. 1][4][5] α 205Tl −9/2 1,000 0
210Bi 83 127 209,984 120 4(16) 5,012(5) d β (>99,999 %) 210Po −1 Stopy[6]
α (1,3×10−4 %) 206Tl
210mBi 271,3 keV[1] 3,04(6)×106 r α 206Tl −9
211Bi 83 128 210,987 269(6) 2,14(2) min α (99,72 %) 207Tl −9/2 Stopy[7]
β (0,28 %) 211Po
211mBi 1 257(10) keV 1,4(3) µs
212Bi 83 129 211,991 285 7(21) 60,55(6) min β (64,06 %) 212Po −1 Stopy[8]
α (35,94 %) 208Tl
212m1Bi 250 keV[1] 25,0(2) min α (67 %) 208Tl −8, −9
β, α (30 %) 208Pb
β (3 %) 212Po
212m2Bi 1 910 keV 7,0(3) min β 212Po >16
213Bi[9] 83 130 212,994 385(5) 45,61(6) min β (97,8 %) 213Po −9/2
α (2,2 %) 209Tl
214Bi 83 131 213,998 712(12) 19,9(4) min β (99,98 %) 214Po −1 Stopy[6]
α (0,02 %) 210Tl
215Bi 83 132 215,001 770(16) 7,6(2) min β 215Po −9/2 Stopy[7]
215mBi 1 347,5 keV[1] 36,9(6) s IC (76,9 %) 215Bi -(>23/2)
β (23,1 %) 187Hg
216Bi 83 133 216,006 306(12) 2,25(5) min β 216Po −6, −7
216mBi 1 910 keV 6,6(21) min β 216Po 3
217Bi 83 134 217,009 47(21) 98,5(8) s β 217Po −9/2
218Bi 83 135 218,014 32(39) 33(1) s β 218Po
219Bi 83 136 22(7) s β 219Po
220Bi 83 137 >300 ns β 220Po
221Bi 83 138 >300 ns β 221Po
β, n 220Po
222Bi 83 139 >300 ns β 222Po
223Bi 83 140 >300 ns β 223Po
β, n 222Po
224Bi 83 141 >300 ns β 224Po
β, n 223Po

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of bismuth na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  2. Stabilní izotopy tučně, téměř stabilní (poločas přeměny delší než stáří vesmíru) tučnou kurzívou
  3. Dříve byl považován za konečný produkt neptuniové rozpadové řady.
  4. DE MARCILLAC, Pierre; CORON, Noël; DAMBIER, Gérard. Experimental detection of α-particles from the radioactive decay of natural bismuth. Nature. 2003-04, roč. 422, čís. 6934, s. 876–878. Dostupné online [cit. 2024-01-04]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature01541. (anglicky) 
  5. Bismuth breaks half-life record for alpha decay. Physics World [online]. 2003-04-23 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Meziprodukt uran-radiové rozpadové řady
  7. a b Meziprodukt aktiniové rozpadové řady
  8. Meziprodukt thoriové rozpadové řady
  9. Používá se v nukleární medicíně.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dříve byl považován za nejtěžší stabilní nuklid.