Isabela (Galapágy)

Isabela
	Isabela Isabela, Galapágy
Lokalizace	Tichý oceán
Stát	Ekvádor
Topografie
Rozloha	4 640 km²
Zeměpisné souřadnice	0°45′39″ j. š., 91°1′22″ z. d.
Délka	100 km
Nejvyšší vrchol	Wolf (1707 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	2 200
Hustota zalidnění	0,47 obyv./km²
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isabela je největším ostrovem souostroví Galapágy. S rozlohou 4640 km² je Isabela téměř 4× větší než Santa Cruz, druhý největší ostrov Galapág. Ostrov nese jméno po španělské královně Isabele Kastilské. Původně byl pojmenován Albemarle po vévodovi z Albemarle. Ostrovem prochází zemský rovník.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Isabela se nachází na západním okraji souostroví Galapágy, ve kterém je jedním z nejmladších ostrovů. Stáří ostrova je odhadováno zhruba na 1 milión let. Na vzniku ostrova se vulkanickou činností podílelo celkem šest štítových vulkánů: Alcedo, Cerro Azul, Darwin, Ecuador, Sierra Negra a Wolf. Vulkány Ecuador a Wolf leží přímo na rovníku. Wolf je s nadmořskou výškou 1707 m nejvyšším bodem ostrova. Ostrov je z geologického hlediska velmi významný, neboť ve zdejší krajině je možné dobře zdokumentovat geologické procesy, které utvářely celé souostroví.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Příroda Isabely se poněkud liší od ostatních galapážských ostrovů, neboť zde nenajdeme obvyklé rozložení vegetačních zón. Poměrně nová lávová pole a chudé okolní půdy neposkytují dostatek živin, aby se zde vytvořilo takové množství rozličných vegetačních zón jako na ostatních ostrovech. Další patrný rozdíl je u vulkánů Wolf a Cerro Azul, jejichž vrcholky ční nad hradbou mraků a jsou suché.

Isabela je domovem více želv sloních, než všechny ostatní galapážské ostrovy dohromady. Velká rozloha ostrova a jeho specifická topografie vytvořily pro pomalé se pohybující želvy bariéry – ty zřejmě nebyly schopny překonat lávové proudy a další překážky, proto se zde vyvinulo hned několik různých poddruhů. V současnosti se želvy volně pohybují v kalderách zdejších neaktivních vulkánů.

Bohatství přírodních druhů zahrnuje tučňáky, kormorány, mořské leguány, tereje, pelikány a kraby. Dále zde najdeme pozemní leguány, „Darwinovy pěnkavy“ (pěnkavky rodů Camarhynchus, Geospiza, Certhidea a Pinaroloxias), galapážskou káni a galapážskou hrdličku. Západní pobřeží ostrova je ideálním místem k pozorování delfínů a velryb.

Příroda zde byla vážně ohrožena přemnožením dovezených koz, kterých zde bylo v jednu dobu až 100 000. Správě Galapážského národního parku ve spolupráci s Nadací Charlese Darwina se však podařilo kozy na ostrově vymýtit.

Lidské osídlení[editovat | editovat zdroj]

Osady Puerto Villamil a Santo Tomás byly založeny v roce 1893. V roce 1905 žilo na ostrově 200 lidí. Na ostrově se těžila síra (z fumarol), z korálů se získávalo vápno. Z želv bylo získáváno maso a olej.

Puerto Villamil ležící na jihovýchodním cípu ostrova je třetím největším sídlem souostroví.