Intenzita záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Intenzita vyzařování)

Intenzita záření neboli (plošná) hustota zářivého toku je radiometrická veličina definovaná jako měrná veličina zářivého toku na jednotku plochy. Její jednotkou je watt na metr čtvereční (W/m2). Podobný výraz v angličtině a dalších jazycích (radiant intensity) však označuje zářivost, což je zcela jiná veličina s jinou jednotkou.

Intenzita záření je definována vztahem

kde

je intenzita záření (W/m2) (stejná značka se používá také pro zcela jinou veličinu s jinou jednotkou: zářivost),
je zářivý tok (W),
je plocha (m2).

Při popisu konkrétních situací intenzita záření dostává specifičtější názvy:

Název veličiny Značka Je intenzita záření...
intenzita vyzařování,
zářivá emitance,
zářivá exitance
...emitovaného povrchem zdroje
radiozita ...emitovaného + odraženého povrchem tělesa
ozářenost,
(intenzita) ozáření
...dopadajícího na povrch tělesa

Vztah k intenzitě elektrického pole[editovat | editovat zdroj]

Intenzita záření závisí na intenzitě elektrického pole vztahem

Část na pravé straně rovnice je pak střední hodnotou objemové hustoty energie v izotropním prostředí ū.

Vztah k záři[editovat | editovat zdroj]

Zář lze chápat jako měrnou veličinu intenzity záření na jednotkový prostorový úhel . Je mezi nimi tento vztah:

kde je úhel mezi kolmicí k ploše a směrem procházejícího záření.

Je-li zář ve všech směrech (polokoule) stejná, platí vztah .[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Max Planck. The Theory of Heat Radiation. Rovnice 7. 1914.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]