Intenzita záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Intenzita vyzařování)
Jump to navigation Jump to search

Intenzita záření neboli (plošná) hustota zářivého toku je radiometrická veličina definovaná jako měrná veličina zářivého toku na jednotku plochy. Její jednotkou je watt na metr čtvereční (W/m2). Podobný výraz v angličtině a dalších jazycích (radiant intensity) však označuje zářivost, což je zcela jiná veličina s jinou jednotkou.

Intenzita záření je definována vztahem

kde

je intenzita záření (W/m2) (stejná značka se používá také pro zcela jinou veličinu s jinou jednotkou: zářivost),
je zářivý tok (W),
je plocha (m2).


Při popisu konkrétních situací intenzita záření dostává specifičtější názvy:

Název veličiny Značka Je intenzita záření...
intenzita vyzařování,
zářivá emitance,
zářivá exitance
...emitovaného povrchem zdroje
radiozita ...emitovaného + odraženého povrchem tělesa
ozářenost,
(intenzita) ozáření
...dopadajícího na povrch tělesa

Vztah k intenzitě elektrického pole[editovat | editovat zdroj]

Intenzita záření závisí na intenzitě elektrického pole vztahem

Část na pravé straně rovnice je pak střední hodnotou objemové hustoty energie v izotropním prostředí ū.

Vztah k záři[editovat | editovat zdroj]

Zář lze chápat jako měrnou veličinu intenzity záření na jednotkový prostorový úhel . Je mezi nimi tento vztah:

kde je úhel mezi kolmicí k ploše a směrem procházejícího záření.

Je-li zář ve všech směrech (polokoule) stejná, platí vztah .[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Max Planck. The Theory of Heat Radiation. Rovnice 7. 1914.