Fotometrické veličiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Fotometrické veličiny jsou charakteristiky světla, tedy elektromagnetického záření viditelného lidským okem, které kvantitativně popisují vizuální vjem tohoto záření.

Přestože popisují subjektivní vnímání, jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Vztah k radiometrickým veličinám (charakteristikám elektromagnetického záření nezávislým na lidském vnímání) je dán normativní spektrální světelnou účinností, tedy průběhem světelné účinnosti monochromatického záření odpovídajícího normálnímu lidskému vidění. Její standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (Commission Internationale de l’éclairage, CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy (Comité international des poids et mesures, CIPM) v roce 1972.[1]

V soustavě SI mají vlastní základní veličinu, a sice svítivost se základní jednotkou kandela, a tedy i specifický fyzikální rozměr.

Fotometrické veličiny – tabulka[editovat | editovat zdroj]

Fotometrické veličiny
veličina symbol jednotka SI označení poznámka
světelná energie QV lumen sekunda lm·s zářivá energie vyvolávající světelný vjem ohodnocená velikostí vjemu
světelný tok Φ
nebo
F
lumen lm (=cd·sr) světelná energie za jednotku času procházející určitou plochou, někdy označovaný jako světelný výkon
svítivost I
nebo
IV
kandela cd=(lm·sr−1) základní jednotka SI
jas L
nebo
LV
kandela na metr čtverečný cd·m−2 světelný tok do jednotkového prostorového úhlu na "promítnutou" jednotkovou plochu zdroje
osvětlení EV lux lx =(lm·m−2) světelný tok dopadající na plochu
světlení HV
nebo
MV
lumen na metr čtverečný lm·m−2 světelný tok emitovaný plochou zdroje
světelná účinnost K lumen na watt lm·W−1 poměr světelného toku k zářivému toku

Integrální fotometrické veličiny[editovat | editovat zdroj]

Integrální veličiny popisují celkový účinek viditelného světla na celém rozsahu vlnové délky viditelného světla.

  • světelný tok Φ, [Φ] = lm (=cd·sr)
  • světlení H, [H] = lm·m−2
kde S’ je plocha, ze které světlo vychází
  • osvětlení E, [E] = lx (=lm·m−2)
kde S je osvětlená plocha
Solid Angle.png
  • svítivost I, [I] = cd
kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí, [Ω] = sr
pro kuželový osvětlený prostor platí
Ω = 2π(1-cosβ), kde β je poloviční vrcholový úhel kužele, do kterého zdroj svítí
  • jas L, [L] = cd·m−2

Spektrální fotometrické veličiny[editovat | editovat zdroj]

Spektrální veličny popisují účinek viditelného světla na určité vlnové délce λ.

  • spektrální světelný tok Φλ, [Φλ] = lm·m−1
  • spektrální světlení Hλ, [Hλ] = lm·m−3
kde S’ je plocha, ze které světlo vychází
  • spektrální osvětlení Eλ, [Eλ] = lm·m−3
kde S je osvětlená plocha
  • spektrální svítivost Iλ, [Iλ] = lm·m−1·sr−1
kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí
  • spektrální jas Lλ, [Lλ] = cd·m−3

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČSN ISO 31-6 VELIČINY A JEDNOTKY, Část 6: Světlo a příbuzná elektromagnetická záření. Položky 6-36, 6-37. Český normalizační institut, Praha. Listopad 1995.

Související kategorie[editovat | editovat zdroj]