Instalatér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Měděné tvarovky (fitinky)

Instalatér (z franc.) je stavební řemeslník, který provádí instalace rozvodů (vedení vody, energií ad.). Většinou v užším smyslu označuje vodoinstalatéra, který provádí a udržuje trubkové rozvody studené a teplé užitkové vody, odvod odpadní vody a související vybavení (zařízení koupelen, WC ap.).

Další trubkové rozvody vykonávají blízké profese, často zajišťované stejnou firmou či přímo řemeslníkem s příslušnou kvalifikací. Jsou to zejména topenář pro rozvody teplovodního vytápění a plynař pro plynové rozvody. Odlišnou práci s širšími rourami bez požadavku na tlakovou těsnost provádějí specializované firmy při instalaci vzduchotechniky a klimatizace a kominíci při vložkování kouřovodů. Zcela odlišné jsou elektroinstalace prováděné elektrikářem.

Materiál[editovat | editovat zdroj]

Instalatérský materiál zahrnuje hlavně:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starší technologie: Ocelová trubka s kuželovým závitem a litinové koleno

Vnější rozvody, domovní přípojky a hlavní domovní rozvody o větším průměru se dělaly obvykle litinové a spojovaly buď hrdlem těsněným olovem nebo přírubami. Domovní rozvody vody se do poloviny 20. století dělaly převážně olověné (uvnitř byly pocínované) a pájené. Později z ocelových pozinkovaných trubek a fitinků, které se opatřovaly závity, na závit se kvůli těsnění navinula vlákna konopí (koudel) s fermeží a sešroubovaly se. Domovní odpadní potrubí bývalo také litinové, později z lepeného PVC.

Technologie[editovat | editovat zdroj]

V poslední době převažují trubky z umělých hmot, lepené nebo svařované, případně dražší trubky měděné. Pro větší průměry nebo při komplikovaném průchodu zdí se užívají i ohebné trubky (hadice z polyetylénu), které se spojují přírubovým spojem s vloženým těsněním. Tento spoj se používá i u rozebíratelných spojů v místě napojení baterií, spotřebičů apod. Závitové spoje (např. v místě napojení na starší rozvody) se těsní koudelí nebo teflonovou páskou.

Potrubí se opatřuje tepelnou izolací, nejčastěji používané jsou z pěněného polyetylénu (mirelon) a u studené vody také plstěná omotávka, která má schopnost zadržovat kondenzát.

Odpady mají obvykle větší průměry a dělají se z umělých hmot (PVC)[1], těsněných pomocí vložených O-kroužků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Kubeš a kol., ‘‘Domovní instalace.‘‘
  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Kubeš a kol., ‘‘Domovní instalace.‘‘ Praha: SNTL 1975