Injekce (medicína)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Injekční stříkačka.

Injekční přípravky jsou sterilní tekuté přípravky určené k parenterálnímu podání injekční jehlou na stříkačce nebo jiným vhodným způsobem (např. očkovací pistolí), nebo sterilní tuhé látky nebo výlisky (tablety), z nichž se injekční roztok připraví přidáním předepsané tekutiny v čas potřeby, rozředěním.

Injekce jako způsob aplikace se rozumí aplikace léčiva v objemu řádově do 30 ml, najednou v krátkém časovém intervalu. Jsou to roztoky, suspenze a emulze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Brzy po objevení krevního oběhu Williamem Harveyem (1578–1657) v roce 1616 se začalo s aplikací injekcí u zvířat. První intravenózní injekce byla podána v roce 1658 v Anglii. Aplikace byla tehdy velmi technicky nedokonalá a proto se o ní upustilo. K první skutečnou injekční stříkačkou zavedl francouzský chirurg Pravaz v roce 1852. Skotský lékař Wood provedl v roce 1853 první skutečnou aplikaci jehlou do podkoží. Injekční stříkačku používal ruský lékař Lazarov. K rozšíření tohoto způsobu aplikace přispěli také mikrobiolog Louis Pasteur a německý lékař Robert Koch, kteří zdokonalili způsoby sterilizace. V roce 1886 pařížský lékárník Limousin zavedl jako vhodný obal pro injekce skleněnou ampuli.

Význam injekčního podávání[editovat | editovat zdroj]

Parenterální aplikace patří mezi nejúčinnější způsoby podávání léčiv.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Injekční přípravky jsou podle disperzní soustavy rozdělujeme na:

  • čiré
  • zakalené
  • práškovité
  • lyofilizované
    • mají charakter pórovité hmoty vzniklé mrazovou sublimací
  • suspenzní
    • musejí mít odpovídající velikost částic.
  • emulze
    • forma emulze musí vydržet alespoň 30 sekund po protřepání.

Vlastnosti injekce vhodné pro aplikaci:

  • sterilita
    • injekce musí obsahovat nejvýše předepsané množství živých či mrtvých mikroorganismů.
  • apyrogenita
    • injekce nesmí obsahovat pyrogenní látky, což jsou metabolické produkty mikroorganismů. Po aplikaci vyvolávají horečku.
  • izotonické
    • mají stejný osmotický tlak jako krev.

Pomocné látky[editovat | editovat zdroj]

Jako rozpouštědlo se pro výrobu injekcí používají voda a organická rozpouštědla:

Voda[editovat | editovat zdroj]

Pro výrobu injekční roztoků se používá tzv. injekční voda (aqua pro injectione), což je redestilovaná nebo voda zbavená minerálů a posléze destilovaná. V současné době se vyrábí pomocí reverzní osmózy. Reverzní osmóza je proces, kdy molekuly vody pronikají přes polopropustnou membránou do roztoku za využití osmotického tlaku.

Hydrofobní rozpouštědla[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji se jako rozpouštědla používají rostlinné oleje. Nejčastěji je to slunečnicový nebo olivový. Pro lepší rozpustnost lze použít také ethanol 40%, glycerol, butandiol, propylenglykol a makrogoly.

  • ethanol 40%
  • propylenglykol 60%
  • makrogoly do 60%
  • glycerol
  • dimethylformamid
  • dimetylacetamid
  • butandiol
  • olivový olej a slunečnicový olej

Úprava osmózy injekčního roztoku[editovat | editovat zdroj]

Osmotický tlak injekčního roztoku upravujeme pomocí chloridu sodného.

Acidita injekcí[editovat | editovat zdroj]

Pokud injekční roztok nedosahuje stejné kyselosti jako má krev je ji nutno upravit pomocí vhodných přísad. Mezi takové přísady patří:

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Injekční přípravky se vyrábějí pouze průmyslově. Plnění ampulí probíhá ve sterilních místnostech kam se vstupuje pouze ve speciálně upravených oblecích hygienickou smyčkou. Hygienická smyčka zajišťuje, že pracovník projde předepsanou očistou a podrobí se desinfekci. Sterilní nebo přesněji čistá místnost je prostor klimatizací, která umožňuje redukovat počet částic vzduchu a teplotu místnosti. V místnosti panuje přetlak, který zamezí průniku částic vzduchu do čistého prostoru.

Samotná výroba má pět stupňů[editovat | editovat zdroj]

  • příprava roztoku s léčivem a sterilizace ampulí
  • plnění
  • sterilizace
  • kontrola těsnosti ampule
  • adjustace / balení/

Zkoušky[editovat | editovat zdroj]

Pro zkoušení injekčních roztoků provádíme tyto speciální zkoušky:

  • objem kapaliny v ampuli
  • hmotnostní stejnoměrnost
  • pyrogenitu
  • zkouška těsnosti ampulí
    • ampule vložíme do vakuové skříně a zcela ponoříme do barevného roztoku. Potom se zvýší tlak po dobu 20 minut. Ampule vyjmeme, omyjeme a porovnáváme změnu barvy na bílém pozadí.

Injekční roztoky se aplikují[editovat | editovat zdroj]

  • intravenózně (i. v.) – do žíly;
  • intramuskulárně (i. m.) – do svalu;
  • subkutánně (s. c.) – pod kůži;
  • submukózně – pod sliznici;
  • intraartikulárně (i. a.) – do kloubů;
  • periartikulárně (p. a.) – do okolí kloubů;
  • intrathekálně – do páteřního kanálu;
  • epidurálně – do prostotu míšních obalů;
  • periorbitálně – do okolí očnice;
  • intraarterialní-(i.a) do tepny
  • intrakardiální-(i.c) do srdce

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]