Il trittico
| Triptych | |
|---|---|
| Il trittico | |
 Skladatel Giacomo Puccini kolem roku 1920 | |
| Základní informace | |
| Skladatel | Giacomo Puccini |
| Libretista | Giuseppe Adami |
| Datum vzniku | 1918 |
| Premiéra | 14. prosince 1918 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Triptych (v italském originále Il trittico) je soubor tří tematicky kontrastních jednoaktových oper Giacoma Pucciniho (poprvé uvedený v New Yorku v roce 1918).
Zatímco Il tabarro – Plášť představuje veristické drama o žárlivosti, Sestra Angelika je založena na lyrickém příběhu s tragickým vyústěním a Gianni Schicchi je pak jedinou Pucciniho operou buffa.
Opery nemají stejného libretistu. Zatímco k první opeře jej napsal Giuseppe Adami, zbylých dvou děl se ujal Giovacchino Forzano.
Tematická spojení mezi jednotlivými částmi Triptychu[editovat | editovat zdroj]
Přes odlišný charakter jednotlivých oper, lze mezi nimi určit najít i něco, co všechna díla spojuje. Za první jakýsi jednotící prvek lze označit motiv smrti na jevišti, byť pokaždé je v příběhu podán jinak (jednou tragicky, jednou mesianisticky, jednou komicky).[1] Rovněž je si možné povšimnout toho, že pokaždé je v operách nastíněn určitý závažný morální problém. Zatímco v Plášti se jedná o žárlivost a neschopnost vyrovnat se ze situací manželské nevěry jinak než drastickou vraždou, v Sestře Angelice jde o spáchání sebevraždy v důsledku tragického zjištění (smrti odloženého dítěte), v posledním příběhu je zesměšněn problém lakoty a chamtivosti rodiny nad smrtelným ložem příbuzného.[2]
Z inscenační historie[editovat | editovat zdroj]
Skladatel si sice přál, aby se tyto opery hrály vždy spolu a to i pořadí, v jakém určil, to se dnes však mnohdy nedodržuje. Zvláště nejznámější a nejoblíbenější z této trojice, komická opera Gianni Schicchi (s velmi známou sopránovou árií "O mio babbino caro"), bývá mnohdy inscenována i v kombinaci s operou úplně jiného autora (např. s Leoncavallovými Komedianty[3]).
V poslední inscenaci Slovenského národního divadla (přenesené pak též do Národního divadla Moravskoslezského) je pak pořadí prvních dvou oper z inscenačního záměru přehozeno.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BLAHO, Vladimír. Paříž - Pucciniho Triptych. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online.
- ↑ PLACHETKOVÁ, Jana. Giacomo Puccini: Suor Angelica (bakalářská práce) [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Gianni Schicchi a Komedianti | Zápisník zmizelého [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online.
- ↑ OPERAPLUS, Redakce. SND Bratislava: Pucciniho Triptych poprvé celý | OperaPlus [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online.
