Hôtel Beauharnais
| Hôtel Beauharnais | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
oficiální sídlo | |
| Základní informace | |
| Sloh | empír |
| Architekt | Germain Boffrand |
| Výstavba | 1714 |
| Pojmenováno po | Evžen de Beauharnais |
| Poloha | |
| Adresa | Quartier des Invalides,  Francie |
| Ulice | rue de Lille |
| Souřadnice | 48°51′38,52″ s. š., 2°19′20,28″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | PA00088693 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hôtel Beauharnais je městský palác v Paříži v 7. obvodu v ulici Rue de Lille. Palác byl tradičním sídlem německého velvyslanectví, dnes slouží jako rezidence německého velvyslance v Paříži.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Palác dokončil v roce 1714 architekt Germain Boffrand (1667-1754) pro markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil Evžen de Beauharnais, nevlastní syn Napoleona a italský vicekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do empírového stylu. V roce 1818 získal palác Fridrich Vilém III. do majetku Pruska a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval Otto von Bismarck jako pruský vyslanec. V roce 1938 zde židovský mladík Herschel Grynszpan spáchal atentát na diplomata Ernsta Eduarda vom Ratha, což bylo záminkou k rozpoutání tzv. křišťálové noci. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku 1944, kdy byla budova zabavena. V roce 1951 byl zapsán mezi historické památky a roku 1961 byl vrácen Spolkové republice. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž Palais de la découverte na Avenue Franklin D. Roosevelt, nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech 1964-1968 byl palác v nákladu 17 miliónů marek renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance.
Od roku 2002 budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce 2004 restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.[1]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Rezidence leží východně od budovy Národního shromáždění a západně od Musée d'Orsay na levém břehu řeky Seiny. Na jihu k ulici Rue de Lille se nachází za vysokou zdí nádvoří. Portikus připomíná egyptské stavby, je vyroben ze dřeva se štukovými obklady a upomíná na Napoleonovo tažení do Egypta. Interiér a nábytek je zařízen v empírovém slohu, opěrky mají tvar labutích krků, nohy křesel tlapy lvů, sochy Sfingy nebo turecký budoár jsou umělecky mimořádně hodnotné.[2] Na severu se rozkládá zahrada s výhledem na Seinu a Jardin des Tuileries na druhém břehu. Pozemek má rozlohu 3736 m2 a podlahová plocha 6550 m2.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Beauharnais na německé Wikipedii.
- ↑ (německy) Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění
- ↑ (německy)Michael Moenninger, Imperiale Wehmut
- ↑ (německy) Popis paláce Archivováno 20. 10. 2010 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hôtel Beauharnais na Wikimedia Commons - (německy) Palác na stránkách Spolkového úřadu pro výstavbu
- (německy) Dějiny paláce
- (francouzsky) Palác na stránkách Německého velvyslanectví v Paříži
- (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
