Bigorrské hrabství
| Bigorrské hrabství Comté de Bigorre
| |||||||
Geografie
| |||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
| Státní útvar | |||||||
Vznik
|
9. století – donace gaskoňského vévody
| ||||||
Zánik
|
1607 – připojení k Francii
| ||||||
| Státní útvary a území | |||||||
| |||||||
Bigorrské hrabství (franc. Comté de Bigorre) bylo hrabství v gaskoňském vévodství v době starého režimu. Počátky existence hrabství sahají patrně až do 9. století. Hrabství v průběhu celé své existence velice často měnilo své majitele. V přibližných hranicích někdejšího panství se nachází dnešní department Hautes-Pyrénées.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nelze s určitostí zjistit přesné datum založení bigorrského hrabství. Podle listiny la charte d'Allaon měl vévoda Loup III. Gaskoňský provést někdy v průběhu 9. století panovnickou fundaci nového hrabství se sídlem v Tarbes. Prvním hrabětem z Bigorre se stal jeho syn Donat Loup. Ačkoli bylo zjištěno, že dokument la charte d'Allaon byl podvrh ze 17. století, francouzský historik Renée Mussot-Goulard se domnívá, že hrabství bylo opravdu založeno, avšak spíše na přelomu 9. a 10. století. Prvním hrabětem byl patrně Donat Loup, vnuk vévody Loupa III.
Hrabství vystřídalo několik majitelů, v roce 1032 (nebo 1034) jej získali příslušníci rodu de Foix, později de Béarn (1080), de Marsan (1129), de Comminges (1180) a de Montford (1216).
Angličan Šimon z Montfortu, hrabě z Leicesteru si vojensky nárokoval hrabství pro sebe, po jeho smrti byla vlastnická práva prodána Jindřichu I. Navarrskému. Mezitím vikomt Gaston VII. z Béarnu vznášel na bigorrské hrabství také nárok pro svou dceru Constance de Moncade. To vedlo k několika soudním i mimosoudním přím, kterým udělal roku 1302 konec král Filip IV. Francouzský, který hrabství anektoval.
Mír z Brétigny (1360) nařizoval francouzskému králi převést bigorrské hrabství do vlastnictví anglického krále. K převedení došlo v roce 1370 a jeho novým majitelem se stal Eduard III., král Anglie a pán Irska. V roce 1425 bylo postoupeno hrabatům z Foix. Novým pánem se stal Jean I. hrabě Foix-Grailly, vikomt z Béarnu, hrabě z Bigorre. Rod Foix-Grailly vymřel v roce 1483 a hrabství získali pánové de Albret.
Roku 1563 koupil hrabství rod Bourbon. Antonín Navarrský tím pouze rozšířil své léno, sám již byl králem navarrským. V roce 1589 se jeho syn Jindřich III. Bourbonský, král Navarry, vévoda z Bouronu a Vendome, hrabě z Foix, Perigordu, Armagnacu, Bigorre a vikomt z Béarnu stal králem Francie. V roce 1607 definitivně připojil hrabství k francouzské koruně.
Členění[editovat | editovat zdroj]
Vůči hraběti z Bigorre měli lenní povinnost baroni a dva vikomti, jejichž panství se nacházela na území hrabství. Nejstarší baronství bylo patrně des Angles, s původem sahajícím do 10. století. V soupisu pro Filipa IV. Francouzského z roku 1300, byli držitelé uvedeni v následujícím pořadí:
- Baron-vikomt de Lavedan
- Baron de Barbazan
- Baron de Bénac
- Baron de Bazillac
- Baron des Angles
- Baron de Castelbajac
- Baron d'Antin
- Baron d'Esparros
- Baron-vikomt d'Asté
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Comté de Bigorre na francouzské Wikipedii.