Howard Gardner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Howard Gardner
Howard Gardner.jpg
Narození 11. července 1943 (77 let)
Scranton
Alma mater Harvardova univerzita
Zaměstnavatelé Harvardova univerzita
Newyorská univerzita
Bostonská univerzita
Ocenění Grawemeyer Award (1990)
Cena kněžny asturské za sociální vědy (2011)
MacArthurova cena
Guggenheimovo stipendium
Manžel(ka) Ellen Winner
Web howardgardner.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Howard Earl Gardner (* 11. července 1943 Scranton) je americký vývojový psycholog, profesor na Harvardově univerzitě, známý především svou teorií mnohočetné inteligence, kterou definoval roku 1983 v knize Frames of Mind: The Theory of Multiple Intelligences. Rozlišuje osm druhů inteligence (lingvistickou, logicko-matematickou, vizuálně-prostorovou, pohybovou, hudební, interpersonální, intrapersonální a přírodní). Spekuloval též o devátém typu, tzv. existenciální inteligenci. I přes značnou oblíbenost mezi laickou a pedagogickou veřejností je nicméně tato teorie ve vědecké psychologické komunitě kritizována, a to zejména z důvodu nedostatečných empirických podkladů pro členění intelektu do uvedených typů, omylům při neuropsychologickém zakotvení teorie či smíšení osobnostních a intelektových charakteristik člověka do nesourodého celku.[1]

Nicméně v komplikovaném prostoru zkoumání lidské inteligence, pro níž má psychologie řadu odlišných definic, je existence Gardnerova modelu vícečetné inteligence velmi přínosná inspirativností pro další badatelskou práci.

Krom neuropsychologie vystudoval rovněž filozofii. Byl ovlivněn dílem Jeana Piageta a psychoanalytika Erika Eriksona. Roku 2011 získal Cenu knížete asturského v kategorii sociálních věd. Roku 2008 ho časopis Foreign Policy zařadil mezi Sto nejvlivnějších intelektuálů světa.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STRAKA, Ondřej; CÍGLER, Hynek; JABŮREK, Michal. Matematické nadání z pohledu neuropsychologie a kognitivní psychologie. Pedagogika [online]. 2014 [cit. 2019-01-24]. Roč. 64, čís. 3, s. 327-358. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]