Amidochlorid rtuťnatý
(přesměrováno z HgNH2Cl)
| Amidochlorid rtuťnatý | |
|---|---|
 Struktura | |
| Obecné | |
| Systematický název | azanid-chlorid rtuťnatý |
| Funkční vzorec | HgNH2Cl |
| Sumární vzorec | HgNH2Cl |
| Vzhled | bílý prášek[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10124-48-8 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-335-8 |
| PubChem | 3032553 |
| SMILES | [NH2-].[Cl-].[Hg+2] |
| InChI | InChI=1S/ClH.Hg.H2N/h1H;;1H2/q;+2;-1/p-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 252,07 g/mol |
| Hustota | 5,70 g/cm3 (20 °C)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný[1] |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v kyselině chlorovodíkové, dusičné a octové a v roztocích thiosíranu sodného a uhličitanu amonného[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS07  GHS09 | |
| H-věty | H300 H310 H330 H373 H400 H410[1] |
| P-věty | P260 P262 P264 P270 P271 P273 P280 P284 P301+310 P302+350 P304+340 P310 P314 P320 P321 P322 P330 P361 P363 P391 P403+233 P405 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Amidochlorid rtuťnatý je anorganická sloučenina se vzorcem HgNH2Cl. Jedná se o jednorozměrný polymer, (HgNH2)n s chloridovými protiionty.[2][3]
Připravuje se reakcí amoniaku s chloridem rtuťnatým. Reakcemi se zásadami z něj vzniká Millonova zásada, [Hg2N]OH·(H2O)x. Je také známa řada podobných amido- a nitridosloučenin obsahujících chloridové, bromidové a hydroxidové ionty.[4]
Před zjištěním toxicity byl amidochlorid rtuťnatý používán jako povrchové antiseptikum a dezinficiens.[5][6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mercuric amidochloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/3032553
- ↑ A. F. Wells. Structural Inorganic Chemistry. Oxford: Clarendon Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-19-855370-6.
- ↑ W. N. Lipscomb. The structure of mercuric amidochloride, HgNH2Cl. Acta Crystallographica. 1951, s. 266–268. DOI 10.1107/S0365110X51000866.
- ↑ A. F. Holleman; E. Wiberg. Inorganic Chemistry. San Diego: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
- ↑ W. Aberer; G. Gerstner; H. Pehamberger. Ammoniated mercury ointment: outdated but still in use. Contact Dermatitis. 1990, s. 168–171. DOI 10.1111/j.1600-0536.1990.tb04778.x. PMID 2149317.
- ↑ http://www.huidziekten.nl/allergie/stoffen/mercury-ammonium-chloride.htm
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amidochlorid rtuťnatý na Wikimedia Commons
