Henrietta Shore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Henrietta Shore
Narození 22. ledna 1880
Toronto
Úmrtí 17. května 1963 (ve věku 83 let)
San José
Alma mater Art Students League of New York
Povolání malířka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Henrietta Mary Shore (22. ledna 1880 - 1963) byla kanadská umělkyně narozená v Kanadě, která žila velkou část svého života ve Spojených státech, především v Kalifornii.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Shore se narodila v kanadském Torontu, rodičům Henrymu a Charlottě Shoreovým. Byla nejmladší ze sedmi dětí. Byla přitahována jak k malbě, tak k přírodě v mladém věku, připomínajíc: „Byla jsem na cestě domů ze školy a viděla jsem sama sebe, jak se můj portrét promítá do louže. Bylo to poprvé, co jsem viděla svůj obraz obklopený přírodou a najednou jsem měla ohromný pocit sounáležitosti - vlastně jsem byla součástí každého stromu a květiny. Byla jsem naplněna touhou vyjádřit, co jsem cítila prostřednictvím malby.“[1] Henriettina matka její umělecké ambice podporovala, ale radila jí, aby se naučila také praktické záležitosti. V patnácti letech, poté co začala studovat domácí školu, začala studovat malbu u kanadské impresionistky Laury Muntz Lyallové. Její práce z této doby jsou většinou žánrové scény a odpovídají trendu, který v té době v Torontu tradiční a populární.[2]

Toronto, Evropa a New York: 1900–1913[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky 1900 a 1913 Shore cestovala mezi Torontem, Evropou a New Yorkem. V té době byla zapsána v Newyorské umělecké škole a studovala u Williama Merritta Chase a Roberta Henriho a často trávila polovinu roku v New Yorku. Během této doby ovlivňovala díla Shoreové škola Ash Can School.[2] Tento vliv je vidět například na obrazu Negro Women and Children (1910-1915). V této době si v kanadské umělecké komunitě Shore zasloužila pověst slibné mladé malířky. Přednášela, vystavovala v galeriích v Torontu a na skupinových výstavách v Paříži, Londýně a Liverpoolu.[3]

Los Angeles: 1913–1920[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 se Shore odstěhovala z Toronta do jižní Kalifornie, aby se usadila v Los Angeles a stala se součástí malé, ale vlivné skupiny modernistů West Coast. Rychle se dostavil úspěch, získala stříbrné medaile na Panamsko-kalifornské výstavě v roce 1914 a v roce 1915 v San Diegu.[4] Shore také vystavovala svá díla na výstavách Kalifornského uměleckého klubu, kde získala pozitivní recenze. Recenze publikovaná v roce 1916 ve Fine Arts Journal ji zařadila mezi “modernisty” a deklarovala ji jako jednu z nejlepších umělců skupiny, která studovala s Robertem Henrim. Recenzent její práce komentuje: „Slečna Shoreová spojuje svůj pigment s inteligencí a porozuměním a v její práci se objevuje znalost psychologie, technika i výsledek důkladného uměleckého vzdělání a vzácného uměleckého vnímání. Její výjimečné plátno, nazvané Matka a dítě, je bezpochyby jedním ze skutečných skvostů výstavy."[5] V roce 1916 byla Shore zakládající členkou Společnosti moderního umění v Los Angeles, spolu s dalšími jako: Bert Cressey, Meta Cressey, Helena Dunlapová, Edgar Kellar a Karl Yens.

V roce1919 Shore začala vystavovat s Caroline Bowlesovou, Helenou Dunlapovou, Williamem Cahillem, Edouardem Vsykalem a Luvena Buchanan pod názvem California Progressive Group.[6]

New York City a návrat do Los Angeles: 1920–1926[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 se Shore přestěhovala do New Yorku a pracovala ve studiu na West 57th Street.[7] Během této doby se její práce radikálně změnila, přešla od malířských scén každodenního života k pestrým detailním abstrakcím. Změna stylu může být výsledkem účinku jiných modernistů pracujících v New Yorku, jako byli například Arthur Dove, Charles Demuth nebo Georgia O 'Keeffe.[8] V roce 1923 Shore a O'Keeffe vystavovali ve stejném měsíci, Shore v Galerii Ehrich a O'Keeffe v Galerii Anderson. Kritici zhodnotili obě výstavy a našli podobnosti v jejich pracích - abstrahované přírodní scény a ženskou citlivost.[8] Redukce její práce k jejímu pohlaví ji hluboce obtěžovala. Shore vyjadřovala metafyzická témata přes začlenění východní filozofie a theosofie.[9] V roce 1923 se Shore vrátila do Los Angeles, kde pokračovala v práci a výstavách. Otevřela galerii s restaurací pod názvem Studio Inn.[10]

Ed Weston a Mexiko: 1927–1930[editovat | editovat zdroj]

Fotograf Edward Weston, asi 1914, autor: Rae Davis

V roce 1927 byla Shore představena fotografovi Edwardu Westonovi. Weston byl zasažen jeho prvním střetnutím se Shoreovou prací.[11] Rychle se stali blízkými přáteli. Shore byla starší - 47 let k jeho 40 a v té době mnohem více zavedená umělkyně.[11] Weston požádal Henriettu, aby pro něj okomentovala fotografie aktů tanečnice Berthy Wardellové. Jedna z této série, její klečící postava uříznutá v ramenou, je jednou z nejznámějších Westonových studií. A byl překvapen její čestnou kritikou:

Přála bych si, abys už nedělal tolik aktů, zvykáš si na ně, subjekt Tě už nepřekvapuje - většina z nich jsou jen akty.[12]

—Henrietta Shore

Chtěl se podívat na její malby a zaujaly ho její velké obrazy mořských mušlí. Zapůjčil si od ní několik ulit,[13] myslel si, že by mohl najít nějakou inspiraci pro novou řadu zátiší. V příštích několika týdnech prozkoumal mnoho různých druhů ulit a kombinací pozadí; ve svém záznamu fotografií pořízených za rok 1927 uvedl čtrnáct negativů ulit.[14] Jeden z nich jednoduše nazval Nautilus, 1927 (někdy také Shell, 1927), který se stal jedním z jeho nejslavnějších obrazů. Modotti nazvala obraz „mystický a erotický“[15] a když Nautila ukázal Renému d'Harnoncourtovi, řekl, že se cítí „slabý v kolenou.“[16] Je známo, že Weston zhotovil nejméně dvacet osm zvětšenin, víc, než z jakéhokoliv jiné fotografie.[14]

Na Westonovo naléhání, Shore se svou přítelkyní Helenou Dunlopovou odcestovaly do Mexika. A právě v Mexiku poprvé poznala litografii, médium, se kterým pracovala i po svém návratu do Kalifornie.[17] Pobyt v Mexiku určitě ovlivnil její práci, jak je vidět na obrazech, jako jsou Women of Oaxaca, ve kterých řada žen v tradičním oblečení Tehuantepec nosí na hlavách černé nádoby na vodu.[18]

Carmel: 1928–1950[editovat | editovat zdroj]

Shore se na konci dvacátých let přestěhovala do Carmel-by-the-Sea v Kalifornii, tehdy významné umělecké kolonie a letovisko, následovala ve stopách Edwarda Westona. Přirozená krása Carmelu poskytovala Shoreové bohatou inspiraci.[19] V létě 1928 představilo Studio Johana Hagemeyera v Carmelu její samostatnou výstavu, doprovázenou programem moderní norské hudby. Hlavní retrospektiva jejích obrazů se objevila na podzim 1930 v Carmel's Denny-Watrous Gallery, o dva roky později na „Portfolio Exhibition“ a na „Black & White Show“ sponzorované Asociací Carmel Art. V únoru 1934 se připojila ke kolegům carmelských umělců Stanleymu Woodovi a Johnu O'Sheaovi a věnovala své obrazy k prodeji originálního umění na podporu kontroverzního Scottsboro Defence Fund, který měl falešně obvinit za znásilnění devět černochů. Ve stejném roce vystavovala místní scény na výstavě Exhibition of Public Works of Art ve Washingtonu a San Francisku.[20] Během tohoto období vystavovala na Legion of Honor a v Young Muzeu. Prezentovala svá díla také v New Yorku a Paříži.[21] I přes tyto výstavy, Shore během velké hospodářské krize bojovala finančně a upadla do relativního neznáma, zatímco Weston začal dosahovat slávy.[11] Jako mnoho umělců během této doby, Shore se spoléhala na příjmy z vládních zakázek. V roce 1936 obdržela provizi za šest nástěnných maleb ze sekce výtvarných umění ministerstva financí.[9] Tyto nástěnné malby, podobně jako mnoho jiných pro WPA, se zaměřují na scény s tématem průmyslu a práce. Shore namalovala čtyři lunety pro poštu v Santa Cruz: Rybářský průmysl, vápencový lom nebo pěstování artyčoku. Na poštovním úřadu ve starém Customhouse v Monterey namalovala sběrače artyčoků Monterey Bay 1880-1910.[22] Tyto nástěnné malby byly její poslední prominentní díla.

Stáří a smrt 1950–1963[editovat | editovat zdroj]

Poslední léta strávila Shore v chudobě. Musela prodat své Westonovy fotografie, aby přežila a trpěla více a více depresemi.[23] Někdy v pozdních padesátých letech ji její sousedé institucionalizovali. Její velmi drahá přítelkyně Jehanne Bietry Salingerová o této věci řekla: „někteří takzvaní dobrodinci šli do jejího ateliéru, zjistili, že je neuspořádaný a nechali Henriettu zavřít do léčebny. Kdybych byla v Carmelu, nikdy bych to nedovolila, protože v žádném případě nebyla šílená. Stále na to nemohu myslet, aniž bych nebyla zkroušená.“[23] Shore zemřela v roce 1963 ve věku 83 let v psychiatrické léčebně v San Jose v Kalifornii.[24]

Dědictví[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od Edwarda Westona nebo Georgie O'Keeffe, upadla Henrietta Shoreová do neznáma a její práce po její smrti většinou do zapomnění.[24] Posmrtnou výstavu jejích děl uspořádala Carmel Art Association. Její neprodané práce byly rozděleny mezi její žijící synovce, Osborna Shore Hollinrake a Wendalla Shore.[23]

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Girl in Furs, asi 1908, National Gallery of Canada, olej na plátně, mounted on hardboard, 81.4 x 63.6 cm, Purchased 1997National Gallery of Canada (no. 39041)[25]
  • Women of Oaxaca, undated, lithograph on paper, MMA Acquisition purchase fund, 1978.272[26]
  • The Promenade, Centre Island, Toronto, asi 1911, olej na plátně, 44,4 cm × 76,7 cm (17,5 in × 30,2 in), Purchased 1997, National Gallery of Canada (no. 39040)[27]
  • Negro Woman and Two Children, c. 1916, olej na plátně, 137.8 x 113.6 cm, Purchased 1918, National Gallery of Canada (no. 1504)
  • Gloxinia by the Sea, 1930-1935, olej na plátně, soukromá sbírka[28]
  • The Artichoke Pickers, 1936-1937, California Department of Parks and Recreation[29]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henrietta Shore na anglické Wikipedii.

  1. AIKIN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective Exhibition: 1900-1963. Monterey, CA: The Monterey Peninsula Museum of Art, 1986. S. 12. 
  2. a b AIKEN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective 1900-1963. Monterey: The Monterey Peninsula Museum, 1986. S. 13. 
  3. AIKEN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective 1900-1963. Monterey: The Monterey Peninsula Museum, 1986. S. 14. 
  4. KARLSTROM, Paul J. and Susan Ehrlich. Turning the Tide: Early Los Angeles 1920-1956. Santa Barbara: Santa Barbara Museum of Art, 1990. ISBN 0899510760. S. 150. 
  5. MAXWELL, Everett Carroll Maxwell. Development of Landscape Painting in California. Fine Arts Journal. 1916, roč. 34, čís. 3, s. 142. (anglicky) 
  6. VURE, Sarah. Circles of Influence: Impressionism to Modernism in Southern California Art 1910-1930. Orange County: Orange County Museum of Art, 2000. ISBN 0917493303. S. 62. 
  7. VURE, Sarah. Circles of Influence: Impressionism to Modernism in Southern California Art 1910-1930. Orange County: Orange County Museum of Art, 2000. ISBN 0917493303. S. 65. 
  8. a b LANDAUER, Susan, William H. Gerdts and Patricia Trenton. The Not-So-Still Life: A Century of California Painting and Sculpture. San Jose: San Jose Museum of Art, 2003. ISBN 0520239385. S. 59. 
  9. a b TRENTON, Patricia. Independent Spirits: Women Painters of the American West, 1890-1945. Berkeley: University of California Press, 1995. ISBN 0520202031. S. 27. 
  10. AIKEN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective 1900-1963. Monterey: The Monterey Peninsula Museum, 1986. S. 20. 
  11. a b c AIKIN, Roger. Henrietta Shore and Edward Weston. American Art. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 43. (anglicky) 
  12. Daybooks, II, 17.
  13. The Roots of California Photography: The Monterey Legacy by Steve Hauk, 2002, DVD, http://www.redroom.com/publishedwork/the-roots-california-photography-the-monterey-legacy Archivováno 18. 2. 2009 na Wayback Machine
  14. a b Conger (1992), Figure 544
  15. Daybooks, II, 31
  16. Daybooks, II, 31
  17. AIKEN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective 1900-1963. Monterey: The Monterey Peninsula Museum, 1986. S. 28. 
  18. OLES, James. South of the Border: Mexico in the American Imagination 1914-1947. Washington D.C.: Smithsonian Institution Press, 1993. ISBN 1560982942. S. 87. 
  19. AIKIN, Roger. Henrietta Shore and Edward Weston. American Art. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 53. (anglicky) 
  20. EDWARDS, Robert W. Jennie V. Cannon: The Untold History of the Carmel and Berkeley Art Colonies, Vol. 1. Oakland, Calif.: East Bay Heritage Project, 2012. ISBN 9781467545679. S. 222, 230, 232, 234, 266, 390, 435, 511, 557, 662, 683.  An online facsimile of the entire text of Vol. 1 is posted on the Traditional Fine Arts Organization website.
  21. AIKIN, Roger. Henrietta Shore and Edward Weston. American Art. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 54. (anglicky) 
  22. AIKEN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective 1900-1963. Monterey: The Monterey Peninsula Museum, 1986. S. 41–43. 
  23. a b c AIKIN, Roger. Henrietta Shore and Edward Weston. American Art. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 60. (anglicky) 
  24. a b AIKEN, Roger. Henrietta Shore: A Retrospective 1900-1963. Monterey: The Monterey Peninsula Museum, 1986. S. 9. 
  25. Girl in Furs. Henrietta Shore c. 1908 [online]. [cit. 2016-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. American Art « Monterey Museum of Art [online]. [cit. 2016-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  27. The Promenade, Centre Island, Toronto. Henrietta Shore c. 1911 [online]. [cit. 2016-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Aikin, Roger (1986) Henrietta Shore: A Retrospective Exhibition: 1900-1963, The Monterey Peninsula Museum of Art, str. 62
  29. Aikin, Roger (1986) Henrietta Shore: A Retrospective Exhibition: 1900-1963, The Monterey Peninsula Museum of Art, str. 63