Hellboy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hellboy je fiktivní postava paranormálního vyšetřovatele z komiksů firmy Dark Horse Comics. Postavu vytvořil komiksový tvůrce Mike Mignola a poprvé ji představil v roce 1993. Od té doby vyšlo s tímto hrdinou několik desítek kreslených i psaných příběhů, byly natočeny dva stejnojmenné celovečerní filmy, vytvořeny animované filmy a počítačové hry.

Fiktivní životopis[editovat | editovat zdroj]

Hellboy, vlastním jménem Anung un Rama (Zvěstovatel apokalypsy), je vlastně démon (podle filmu syn samotného Satana) byl vyvolán z pekla nacistickými okultisty v závěru druhé světové války, aby zničil svět. Byl ale jako malý démon objeven Spojenci a vychován profesorem Trevorem Bruttenholmem, zakladatelem amerického Úřadu pro výzkum paranormálních jevů. Vyrostl v mohutného démona s červenou kůží, ocasem a dlouhými rohy (které si však brousí a pravidelně piluje, aby vypadal "normálně") a jednou kamennou rukou. Je považován za nejúspěšnějšího agenta Úřadu, nicméně jeho osudem stále zůstává zkáza světa.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Podle této postavy získal svoji přezdívku rohatý dinosaurus (ceratopsid) Regaliceratops peterhewsi, vědecky popsaný v roce 2015. Jeho výzdoba lebečního límce totiž "hellboye" poněkud připomíná.[1]

Vydané knihy s Hellboy v CZ[editovat | editovat zdroj]

Comics centrum:


  • Hellboy#1 - Sémě zkázy
  • Hellboy#2 - Probuzení ďábla
  • Hellboy#3 - Spoutaná rakev
  • Hellboy#4 - Pravá ruka zkázy
  • Hellboy#5 - Červ dobyvatel
  • Hellboy#6 - Podivná místa
  • Hellboy#7 - Pražský upír a další povídky
  • Hellboy#8 - Temnota vábí
  • Hellboy#9 - Divoký lov
  • Hellboy - Melouchy
  • Hellboy - Ztracená armáda
  • Ú.P.V.O. 1: Dutozem a další povídky
  • Ú.P.V.O. 2: Duše benátek
  • Ú.P.V.O. 3: Žabí mor
  • Hellboy - Kniha První - obsahuje první čtyři knihy tedy Sémě zkázy, Probuzení ďábla, Spoutaná rakev a Pravá ruka zkázy
  • Modrá crew malá: Hellboy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Článek o druhu R. peterhewsi na webu Phys.org (anglicky)