Dům čp. 294 (Kamenický Šenov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Havlíčkova čp. 294)
Dům čp, 294 v Havlíčkově ulici
v Kamenickém Šenově
Patrový městský dům z roku 1810
Patrový městský dům z roku 1810
Účel stavby

Obytný dům

Základní informace
Výstavba1810
Materiálydřevo, kámen, cihla
Technické parametry
Počet podlaží2
Poloha
Adresa471 14 Kamenický Šenov, ČeskoČesko Česko
UliceHavlíčkova čp. 294
Nadmořská výška496 m n. m.
Souřadnice
Havlíčkova 294
Havlíčkova 294
Havlíčkova 294 na mapě ČR
Další informace
Rejstříkové číslo památky20918/5-3041 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům čp. 294 v Havlíčkově ulici (dříve německy Kirchenstrasse[1]) je budova s roubeným patrem[2] v Kamenickém Šenově v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji.[3] Areál domu je doplněn kamennou opěrnou zdí s oplocením a s do ulice Havlíčkovy orientovanou branou vymezenou pískovcovými pilíři.[4][2] Klasicistní prvky objektu se vyznačují precizním kamenickým zpracováním veškerých pískovcových detailů, a to jak zmíněných pilířů brány, tak i zdobného vstupního kamenného portálu.[4][2] Patrová budova pocházející z roku 1810 je památkově chráněna od 20. ledna 1965.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Johann Franz Vogel
  • Sklářský obchodník a řádný německý občan (Johann) Franz Vogel (někdy uváděn jako Vogl; * 1737 nebo 1738 nebo 1739, Mistrovice – 11. března 1815, Kamenický Šenov)[p. 1] provozoval až do roku 1770 v Mistrovicích obchod se sklem a v roce 1770 přenesl svoje obchodní působení do Kamenického Šenova, protože zde bylo více pracovních sil a lepší možnosti zásobování. Franz Vogel koupil kolem roku 1772 v Kamenickém Šenově velký dům v Kamenické ulici (Kamnitzerstrasse) čp. 69, který si přizpůsobil malými úpravami pro účely svého podnikání. Obchodně se Franzi Vogelovi velice dařilo, byl za svého života čtyřikrát ženatý a měl se svými ženami celkem jedenáct dětí. Ještě za svého života nechal Franz Vogel postavit v roce 1810 dům čp. 294 v Havlíčkově ulici.[1]
  • Po smrti Franze Vogela v roce 1815 připadl (od roku 1817) otcův dům v Kamenické ulici čp. 69 jeho synovi, obchodníku se sklem Franzovi Josefu Vogelovi.[1]
  • Další syn Franze Vogela – Florian Ignaz Vogel (* 1770 nebo 1771–1853) mohl díky otcově penězům absolvovat studia ve Vídni a po nich nastoupil v rodinném podniku do funkce firemního obchodníka cestujícího po Itálii. V roce 1784 mu jeho otec Franz Vogel koupil v Kamenickém Šenově dům čp 128. Florian Vogel zůstal ale starým mládencem, a tak rodina Vogelů dům čp. 128 v roce 1798 zase prodala.[1]
  • Florian Ignaz Vogel poté (v roce 1817) získal dům čp. 294 v Kirchenstrasse (Havlíčkově ulici) a nemovitost obýval prakticky až do své smrti (1853). Když byl v roce 1832 Kamenický Šenov postižen epidemií cholery a ve městě nastal akutní nedostatek lůžek, propůjčil svůj dům čp. 294 Florián Vogel pro obecní účely jako nouzový špitál pro nemocné nakažené cholerou a sám jej též jako pacient využil.[1] Po smrti svého bratra Franze Josefa Vogela získal Florian Ignaz Vogel dokonce i dům v Kamenické ulici čp. 69, kde provozoval sklářský obchod. Florianu Ignazu Vogelovi se ale v podnikání se sklem nedařilo, v roce 1847 musel honosnou nemovitost čp. 69 v Kamenické ulici odprodat a krátce nato rodinný Vogelův podnik zanikl.[1]
  • V roce 1850 se stal majitelem domu čp. 294 v Kirchenstrasse (Havlíčkově ulici) Emanuel Conrath (* 14. února 1835) a v roce 1884 se vlastnicí nemovitosti stala Adele Conrath, která po sňatku s rafinérem skla Friedrichem Liebschem dům obývala se svým chotěm a svými potomky.[1]
  • V roce 1925 přešlo vlastnictví objektu čp. 294 na mistra řezníka Emila Neumanna, který v domě (dle zápisků Harryho Palmeho) bydlel i v roce 1935.[1]
  • Po sametové revoluci v roce 1993 koupil dům čp. 294 v Havlíčkově ulici Peter Rath, od roku 1994 až do roku 2008 v něm provozoval Sklářský ateliér Kamenický Šenov, Petr Rath s.r.o. (respektive Sklářský atelier s.r.o.)[1][8][p. 2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Památkově chráněný patrový městský obytný dům pocházející z roku 1810 je v přízemí omítaná zděná budova zastřešená mansardovou střechou krytou eternitem.[9] Na kamenné přízemí objektu navazuje dřevěné poschodí,[1] jehož roubená konstrukce byla původně natolik dobře spasována, že mezi trámy na vnějším obvodě nosné zdí nebyly patrny téměř žádné spáry. I přes tento fakt ale bylo postupem času dřevěné patro opatřeno na svém severním průčelí dodatečným svislým bedněním s krycími prkny. Tento objekt je ukázkou nádherných měšťanských domů porůznu stojících v centrální části Kamenického Šenova.[1][p. 3]

Podélné průčelí[editovat | editovat zdroj]

Podélné průčelí objektu (rovnoběžné s osou Havlíčkovy ulice) disponuje sedmi okenními osami.[9] Obdélná okna v přízemí jsou chráněna dekorativními železnými mřížemi,[1] mají profilované parapetní římsy[9] a jejich okenní rámy jsou po obvodě dekorovány štukovými pásy. Na rozhraní přízemí a patra objektu se nachází okrasná profilovaná římsa,[9] která se táhne okolo celého domu. Nad římsou je zubořez[9] s motivem meandru.[1] Okrasná mezipatrová římsa je na podélném průčelí domu opticky podepřena symetricky rozmístěnou dvojicí pilastrů. Tyto pilastry (ukončené na rozhraní přízemí a patra krásnými hlavicemi) se nacházejí napravo a nalevo od oken, které jsou nejblíže domovnímu vchodu.[1] (Pilastry se tedy nacházejí mezi 2. a 3. a také mezi 5. a 6. okenní osou).[9] Honosná centrální část vnější fasády domu ohraničená oběma pilastry obsahuje ve svém optickém středu masivní dvoukřídlé dřevěné domovní dveře. Všechna čtyři nároží objektu jsou v přízemí ozdobena nárožními pilastry, na které v patře navazují vkusně zdobené dřevěné rohové pilastry zakončené těsně pod střechou ozdobnými hlavicemi.[1][9]

Vchodová výzdoba[editovat | editovat zdroj]

K domovním dveřím ve střední ose objektu stoupá nevysoké dvojramenné schodiště s několika málo schody a s jednoduchým železným zábradlím.[1] Podle fotografie vstupních dveří z roku 1910 (a z roku 1934) byly schody původně vybaveny zdobným litinovým zábradlím. Domovní dveře v přízemí jsou obkrouženy masivním zdobným pískovcovým portálem.[9] Jeho vertikálním základem jsou rostlinnými motivy ozdobené pilastry (levý a pravý) s výraznými hlavicemi. Mezi pilastry se nachází masivní půleliptické nadpraží (s plastikou kotvy ve svém nejvyšším středovém bodě) ozdobené ornamenty s věnci.[9] Prostor mezi pískovcovou půlelipsou a horním vodorovným okrajem dřevěných domovních dveří je vyplněn dekorativní tepanou železnou mříží černé barvy. V klenáku nadpraží je nad reliéfem kotvy reliéf ptáka, který si rozdírá hruď, aby svou krví nakrmil mláďata.[9] Podle některých výkladů se jedná o fénixe, ale nejspíše jde o pelikána (symbol Krista).[1]

Detaily domu a místa v areálu[editovat | editovat zdroj]

Severní průčelí (pravá boční stěna domu) má zvýšené přízemí a disponuje čtyřmi okenními osami. Patro je svisle bedněné a štít byl původně pokryt břidlicí,[1] dnes (rok 2023) je pobit eternitem.[9] Jižní průčelí (levá boční stěna objektu) je také na zvýšeném přízemí, má také čtyři okenní osy, ale patro je bedněné podélně. Štít původně krytý břidlicí je nyní pobit eternitem.[9]

Při pohledu z Havlíčkovy ulice navazuje z pravé strany (u severního průčelí) na dům brána uzavírající vjezd do dvora.[1] Brána je ohraničena dvěma zdobenými pískovcovými sloupy, z nichž každý je ukončen profilovanou římsou. Na vrcholcích obou sloupů jsou mohutné ozdobné kamenné vázy.[9]

Ve dvoře se původně nacházel relativně velký přístřešek (Remisengebäude). Jeho střecha přesahovala tak daleko do dvora, aby i za deště bylo možné zaopatřovat koně a udržovat povozy v suchu.[1]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Popis vnitřní dispozice objektu je poplatný roku 1935, kdy jej zachytil Harry Palme.[1]

Přízemí[editovat | editovat zdroj]

K domovním dveřím (B) pro vstup z Havlíčkovy ulice vedlo dvouramenné krátké kamenné schodiště (A) s kovovým (litinovým) zábradlím.[1] Dvoukřídlými dveřmi se vcházelo do prostorné vstupní předsíně (C),[1] kde se, před dřevěným schodištěm (N) do patra, nalézal pískovcový portál s geometrickým dekorem.[9] Ze vstupní předsíně (C) vedly nalevo dveře do čtvercové světnice (D), napravo pak do většího čtvercového pokoje (F) a na protilehlé straně od stěny s vchodovými dveřmi byla další dvojice dveří.[1] Jedny vedly do kuchyně (J) a druhé pak do chodby (CH), kterou se vstupovalo do menších obdélných pokojů (G) a (H). Všechny tři pokoje (F), (G) a (H) v pravé části domu byly opatřeny klenbou, mezi velkým pokojem (F) a sousedním menším pokojem (G) byly spojovací dveře.[1] V levé části domu byly spojovacími dveřmi obdobně propojeny světnice (D) s přilehlou světničkou (E), která měla ve své boční obvodové stěně dveře (Z) navazující na schody ústící do dvora (resp. zahrady).[1] Z chodby (CH) vedly dveře do zadní chodby (K) domu. Tato chodba (K) byla prosvětlena dvojicí oken (do dvora resp. zahrady) a v levé části byl odsud vstup do skladiště (L) a napravo se pak nalézaly toalety (M).[1] Dřevěným schodištěm (N) v centrální části objektu bylo možno vystoupat do horní předsíně (O) v patře domu.[1]

Patro[editovat | editovat zdroj]

Po dřevěných schodech (N) bylo možno vystoupat z chodby (CH) ve zděném přízemí do horní předsíně (O) roubeného patra.[1] Centrální horní předsíň (O) umožňovala vstup jednak do pokoje (P) a do pokoje (R), ale též do místnosti (T) ve tvaru písmene „L“. Další nárožní místnosti (Q) a (S) s okny do Havlíčkovy ulice byly z horní předsíně (O) dostupné „nepřímo“. Pokoj (Q) byl „průchozím“ mezi místnostmi (R) a (P). Pokoj (S) byl „průchozím“ mezi místnostmi (P) a (T).[1] Pokud bychom uvažovali průchodnost mezi pokoji v dřevěném patře, tak vlastně byl i centrální pokoj (P) průchozí, neboť existovala obousměrná průchozí trasa z pokoje (R) přes místnosti (Q), (P) a (S) až do místnosti (T).[1] Z horní předsíně (O) se vstupovalo přes chodbu (U) na toaletu (M) umístěnou na konci chodby (U).[1] Z místnosti (T) ve tvaru písmene „L“ vedlo dřevěné schodiště (V) vzhůru do podkroví domu.[1]

Suterén[editovat | editovat zdroj]

Z přízemí domu pod hlavním schodištěm (N) se nacházely schody vedoucí do sklepních prostor (W) objektu.[1] Tady se (v pravé polovině suterénu domu) nacházely jednotlivé sklepy (X1, X2, X3 a X4) užívané pro různé účely v domácnosti. Ze sklepní místnosti (W) vedla chodba (K1) ke stáji (Y), která byla spojena samostatnými dveřmi se dvorem.[1] Vedle stáje (směrem do středu levé sklepní části domu) se nacházela kuchyně – místnost (Z).[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Johann Franz Vogel (* 1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov) byl obchodník se sklem, který v Kamenickém Šenově a jeho okolí dával práci více než 160 lidem. (Obrat jeho prosperující firmy činil 200 tisíc zlatých za rok.) V někdejším jeho domě, kde bydlela od roku 1769 Vogelova rodina, sídlí dnes (2023) ve městě sklářské muzeum v jehož muzejních sbírkách je také uložena část produkce Vogelovy firmy (např. flakonky určené pro export do Orientu). V roce 1815 namaloval jeho bratr Anton Ignaz Vogel akvarelový obraz zobrazující úmrtí Franze Vogela (malba se dochovala ve sbírce Petera Ratha z Vídně). Na výstavě průmyslových výrobků z Čech v roce 1831 byla Vogelova firma (už po jeho smrti) vyznamenána zlatou medailí.[6][7]
  2. Podle údaje v katastru nemovitostí z 2. února 2023 je vlastníkem nemovitosti (rodinného domu) Peter Rath, Salesianergasse 9, A-1030 Vídeň, Rakousko.
  3. Objekt se nachází na parcele o rozloze 740 m². Rozměry objektu: délka: 18 metrů; šířka v nejužším místě: 13 metrů; šířka v nejširším místě: 18 metrů; výška hřebene střechy nad silnicí: odhadem asi 12 metrů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj PALME, Harry; SMOLÍKOVÁ, Alena. Kamenický Šenov a jeho Starý hřbitov: pomníky a lidé pod nimi pochovaní, jak vypadali, jací byli, čím se živili a kde bydleli. 1. vyd. Kamenický Šenov: město Kamenický Šenov, 2018. 835 s. ISBN 978-80-87100-38-7. Kapitola Dům čp. 294, s. 128 až 150. 
  2. a b c městský dům; Katalogové číslo: 1000131769; Adresa: Kamenický Šenov, Havlíčkova č.p. 294 [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  3. Dům: Havlíčkova 294, 471 14 Kamenický Šenov [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-01-31]. GPS souřadnice: 50.7754331N, 14.4696506E (50°46'31.559"N, 14°28'10.742"E). Dostupné online. 
  4. a b Dům; Liberecký kraj, okres Česká Lípa, Kamenický Šenov, Kamenický Šenov, Havlíčkova č.p. 294 [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2023-01-31]. Katalogové číslo: 1000131769; Rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek: 20918/5-3041. Dostupné online. 
  5. Patrový obytný dům čp. 294; Rejstříkové číslo ÚSKP: 20918/5-3041 [online]. web: Památkový katalog, právní ochrana cz [cit. 2023-01-31]. Zápis do státního seznamu kulturních památek ze dne: 20. 1. 1965. Dostupné online. 
  6. Franz Vogel (*1737 – 11. března 1815, Kamenický Šenov) [online]. web: Vlastivědný spolek Českolipska [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  7. POLÁK, Michael. Před 200 lety zemřel Franz Vogel, šenovský obchodník se sklem [online]. web: Českolipský deník, 2015-03-14 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 
  8. Sklářský Atelier s.r.o. aktuálně - Změny a události ve společnosti [online]. web: Rejstřík firem [cit. 2023-02-03]. Broušení a leptání skla. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g h i j k l m n Evidenční list nemovité kulturní památky; Kamenický Šenov, ul. Havlíčkova, dům č.p. 294 [online]. web: Národní památkový ústav (Metainformační systém MIS) [cit. 2023-01-31]. Autoři: I. a V. Jirousovi. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PALME, Harry. Kamenický Šenov a jeho Starý hřbitov: pomníky a lidé pod nimi pochovaní, jak vypadali, jací byli, čím se živili a kde bydleli. Překlad Alena Smolíková. Vydání první. Kamenický Šenov: město Kamenický Šenov, 2018; 835 stran; ISBN 978-80-87100-38-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]