Přeskočit na obsah

Hatha jóga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Společné cvičení ásan (pozic těla)

Hathajóga (v dévanágarí हठयोग ) je specifický systém jógy, jehož hlavní součástí jsou ásany (pozice těla), pránájáma (ovládání dechu) a meditace (zklidnění mysli). Tento systém jógy, známý pod názvem Rádžajóga („Královská jóga“ pevné vůle a sebekázně), založili náthovští jogíni Matsjendra Nátha a jeho učedník Górákša Nátha z 10. až 11. století a rozpracoval další náthovský jogín Svátmáráma Jógí z 15. až 16. století ve svém spise Hathajógapradípika.[1] Cílem Hathajógy je očista těla a ducha podle těch samých principů, které popisuje Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Na Západě je Hathajóga často spojována s filosofií jógy, jejíž podstatou je obnovení spojení individuálního Já (átman) s universálním Bytím (paramátman), které vede k osvícení (mókša).[2] Hlavním důvodem k praktikování Hatha jógy na Západě je zlepšení mentálního a fyzického zdraví.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Sanskrtské slovo hatha (हठ) má slovníkové významy "prudkost, tvrdošíjnost, síla, násilí, přemožení, nucení" a nejběžněji se užívá (v ablativu/instrumentálu: hathát/hathéna) ve významu "rázně, náhle, násilně, proti vlastní vůli".[3].

Jeden z tradovaných výkladů tvrdí, že „ha“ je mužský element, energie slunce, Šiva, puruša (vědomí), zápal, síla, pravý energetický kanálek prány pingala (prána – životní energie), den, extrovertní síla, zatímco „tha“ je ženský element, intelekt, Šakti, prakrti (příroda, hmota), levý pránický kanálek energie ida, kreativita, lunární energie, myšlenky, potenciál, chladivý efekt, noc, introvertní síla. Cílem hathajógové praxe je pak sladit tyto dva koexistující elementy do centrálního pránického kanálku sušumna, kdy nastává harmonie těla, mysli i duše a sádhaka (praktikant) dojde ke stavu samádhi.

Přehled

[editovat | editovat zdroj]

Tradiční Hathajóga je všezahrnující jogínský způsob života, zahrnující jak mravní disciplíny (jama a nijama), tak i tělesné pozice (ásana), procedury k čistění těla (šatkrijá), pózy (mudry), jóginské dýchání (pránájáma) a meditaci. Na Západě převládá praktikování tělesných pozic a jsou tím rozuměna především fyzická cvičení. Hathajóga a rádžajóga se konceptuálně od sebe liší, i když v některých bodech se kryjí. Za rádžajógu (rádža = "král"), neboli aštángajógu (ašta = "osm", anga = "úd, odvětví"), tradičně považujeme Patandžaliho osmidílnou stezku na cestě za osvícením, prezentovanou Pataňdžaliho knihou Jógasútra. Stáří Jógasútry se odhaduje na 200 př. n. l., ačkoliv se o stáří tohoto spisu vedou debaty. Rádžajóga je tak nicméně mnohem starší než Hathajóga. Rozdíl mezi nimi spočívá zejména v tom, že zatímco záměr rádžajógy je od počátku ovládnout mysl, hathajóga tvrdí, že je potřeba nejdříve očistit a ovládnout činnost fyzického (hrubohmotného) těla, a to pomocí hathajógových praktik, prezentovaných právě v Hathajógapradípice. Rádžajóga a hathajóga se tak navzájem doplňují a prolínají, ačkoliv každá z nich má svůj vlastní koncept. Hathajógu pak můžeme vnímat jako přípravný krok k rádžajóze.

Jama

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Pataňdžali.

V Hathajógaradípice se uvádí deset jam, a to: ahinsá (též ahimsa, neubližování), satja (pravda), astéja (nekradení, nepřivlastňování si), brahmačarja (zdrženlivost), kšama (trpělivost), dhrti (odvaha), dajá (soucit) árdžava (upřímnost), mitáhára (střídmé stravování), šauča (čistota).

Nijama

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Pataňdžali.

Dále v Hathajógapradípice nalezneme deset nijam, tyto jsou: tapas (askeze, odříkání), santóša (spokojenost), ástikja (víra v Boha), dána (darování, štědrost), íšvarapúdžana (uctívání Boha), hrí (též ladždžá – cudnost, nenáročnost), siddhántašrávana (poslech správné nauky), buddhi (soudnost, intelekt, schopnost rozlišování), džapa (opakovaná recitace manter), hóma (obětování). Jamy a nijamy uvedené v Hathajógapradípice se liší od těch v Pataňdžaliho Jógasútře.

Ásana (pozice)

[editovat | editovat zdroj]

Hathajógapradípika, v překladu „osvětlení hathajógy“, zkompilovaná jóginem Svátmárámou v 15. století, představuje 15 asán. Jsou to: svastikásana (Sed se skříženýma nohama), gómukhásana (Kraví huba), vírásana (Hrdina), kúrmásana (Želva), kukkutásana (Kohout), uttánakúrmásana (Prot, dhanurásana (Luk), matsjéndrásana (Ryba), pasčimóttánásana (Předklon v sedu), šavásana (Mrtvola), siddhásana (Pohodlný sed), padmásana (Lotosový sed), sinhásana (též simhásana, Lev), bhadrásana (Sed se složenýma nohama).


Mudra

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Mudra.

Pránájáma

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Pránájáma.

Meditace

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Meditace.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MUKTIBODHANANDA, Swami. Hatha Yoga Pradipika. Delhi, India: Thomson Press, The Yoga Publications Trust, 1985. (anglicky)
  2. ↑ SPARROWE, Linda. The History of Yoga [online]. Yoga Journal, 2003 [cit. 2009-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  3. ↑ MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hatha_jóga&oldid=25937076“