Harry Harlow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harry Harlow
Rodné jméno Harry Frederick Harlow
Narození 31. října 1905
Fairfield
Úmrtí 6. prosince 1981 (ve věku 76 let)
Tucson
Povolání psycholog
Alma mater Stanfordova univerzita (do 1930)
Reed College
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ18402723 (1956)
Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1960)
Národní vyznamenání za vědu (1967)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Harry Frederick Harlow, rodným jménem Harry Israel (31. říjen 19056. prosinec 1981), byl americký psycholog, profesor University of Wisconsin–Madison, 26. nejcitovanější psycholog 20. století.[1] Proslulost mu zajistily zejména jeho pokusy s opicemi rodu makak rhesus. Roku 1967 obdržel Národní vyznamenání za vědu. Židovsky znějící příjmení Israel si změnil roku 1930 z obav před antisemitskými předsudky v akademické sféře, ačkoli nebyl Židem.

Pokusy s makaky[editovat | editovat zdroj]

Harlow dlouhodobě sledoval vývoj mláďat ponechaných u opičích matek a těch, které byly vychovávány lidskými pečovatelkami. Prokázal přitom, že mláďata, jimž nebyl umožněn silný kontakt s matkami, trpěla do konce života silnými deficity, zejména sociálními. Harlowovy pokusy později inspirovaly (spolu s pracemi René Spitze) Johna Bowlbyho k jeho známému konceptu citové vazby (attachement) mezi matkou a dítětem a její nezbytnosti pro zdravý psychický vývoj.

Při svém testování závislosti mláďat na matce dělal i kontroverzní pokusy s úplnou izolací mláďat, které prokázaly totální deprivaci takto izolovaných mláďat. Za některé tyto své pokusy byl Harlow zpětně kritizován ochránci zvířat. Zejména při pokusech s totální sociální izolací byly některé opice izolovány po dlouhé měsíce, jedna dokonce celých patnáct let. Široká publikace Harlowových pokusů dokonce fungovala jaký velký impuls k rozmachu hnutí za práva zvířat v USA.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]