Hanuš Jelínek

PhDr. Hanuš Jelínek
PhDr. Hanuš Jelínek
Rodné jméno	Jan Křtitel Jelínek
Narození	3. září 1878; Příbram, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. dubna 1944 (ve věku 65 let); Praha Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Pseudonym	K
Povolání	básník, esejista, divadelní kritik, překladatel; civilním povoláním: učitel, diplomat
Vzdělání	filosofická fakulta c. a k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy; Sorbonna
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	poezie, překlad, editace a divadelní kritika
Významná díla	Zpěvy sladké Francie
Manžel(ka)	Božena Jelínková-Jirásková
Příbuzní	Alois Jirásek - tchán
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanuš Jelínek (pokřtěn Jan Křtitel Jelínek, 3. září 1878, Příbram^[1] – 27. dubna 1944, Praha)^[2] byl český básník, esejista a divadelní kritik. Propagátor sblížení české a francouzské kultury. Jelínek napsal francouzsky psané Dějiny české literatury, vzpomínky Zahučely lesy. Přeložil mimo jiné Zpěvy sladké Francie, z češtiny do francouzštiny přeložil díla Karla Hynka Máchy, Františka Halase a Karla Čapka.

Život

Narodil se jako syn příbramského úředníka Jana Otakara Jelínka (1839-1888) a jeho druhé ženy Emy, rozené Kaiserové v příbramském hostinci "U Sebastopolu". Po obecné škole, kterou začal navštěvovat již v pěti letech, pokračoval ve studiu na příbramském gymnáziu. Již během studia začal psát básně; jeho sonet k prvnímu výročí důlního neštěstí v Mariánském dole v roce 1892 byl otištěn v příbramském listu Horymír pod šifrou K. V roce 1896 složil maturitu a zapsal se na filosofickou fakultu c. a k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy, kde studoval českou, německou a francouzskou literaturu. Pro dva semestry (zimní semestr 1897/1898 a zimní semestr 1899/1900) získal stipendium pro studium na pařížské Sorbonně. V této době se stýkal s českými umělci v Paříži, např. Františkem Kupkou či Alfonsem Muchou. V roce 1900 mu prestižní literární časopis Mercure de France otiskl studii o současné české poesii La Littérature tchèque contemporaine.

Po návratu do Prahy získal pověst skvělého francouzštináře. Zdenka Braunerová jej požádala o překlad její studie o Františku Bílkovi. Po ukončení univerzitních studií působil jako suplent na žižkovské reálce. V roce 1901 přestoupil na Obchodní akademii v Resslově ulici. V roce 1905 se stal definitivním profesorem a působil zde až do roku 1918.

V lednu 1902 založil spolu s Viktorem Dykem Klub českých spisovatelů.

V roce 1903 se seznámil s nejstarší dcerou Aloise Jiráska Boženou, kterou si 17. července 1905 vzal za manželku. Novomanželé odjeli na svatební cestu do Francie. Zde se seznámili s Milanem Rastislavem Štefánikem. V roce 1908 získal doktorát obhajobou práce Melancholikové : studie z dějin senzibility v literatuře francouzské. Následujícího roku ho vyzval profesor Jaroslav Vlček, aby se na pozvání Ernesta Denise ujal přednášek o české literatuře na pařížské Sorbonně. Jelínek pozvání přijal, i když musel na vlastní náklady zajistit svého zástupce. Tím byl pozdější prezident Edvard Beneš. Vedle pedagogické činnosti přispíval též do francouzských novin a časopisů a stal se dopisovatelem deníku Comoedia.

V roce 1913 se stal redaktorem časopisu Lumír, kterým zůstal až do roku 1940. V roce 1916 zde otiskl svůj první překlad francouzské poesie, báseň Francise Jammese Slyš v sadu.

Po válce se účastnil podpisu mírové smlouvy s Německem v květnu 1919 v Paříži. Dne 30. listopadu 1920 byl jmenován odborovým radou na ministerstvu zahraničí. V lednu 1922 se stal přednostou tiskové kanceláře v Paříži. V roce 1925 působil v Ženevě a v roce 1926 byl zástupcem vlády v Paříži.

V roce 1925 vydal své nejznámější překladatelské dílo: Zpěvy sladké Francie - překlady francouzských lidových písní a poezie z 15.–18. století. O jejich popularitě svědčí například to, že písně Cestář či Švarný tambor v Čechách zlidověly.

V roce 1927 se u něj projevily zdravotní potíže, které postupně vedly k tomu, že 16. června 1931 požádal o předčasné penzionování. Jeho žádosti bylo 30. září téhož roku vyhověno.

Dále se věnoval redakčním pracím v časopisu Lumír a od roku 1933 byl rovněž předsedou literárního odboru Umělecké besedy. V roce 1939 vstoupil do Národního souručenství. V průběhu válečných let téměř oslepl, své paměti Zahučaly lesy již musel z větší části diktovat. Zemřel v noci z 27. na 28. dubna 1944 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově^[3].

Dílo

JELÍNEK, Hanuš. La littérature tchèque contemporaine. Paříž: Mercure de France, 1912. 366 s. Dostupné online. (francouzsky)

Překlady

Zpěvy sladké Francie – překlady francouzských lidových písní a poezie z 15.–18. století.

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Příbram
↑ FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 490.
↑ hrob Hanuše Jelínka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28.

Literatura

FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
SIBLÍK, Emanuel. Padesátiny Hanuše Jelínka. Rozpravy Aventina. 1928, roč. 4, čís. 5, s. 47. Dostupné online.
FRYŠ, Josef. Dvanáct osudů čtyř staletí. Příbram: vlastní náklad, 2008. 288 s. ISBN 978-80-254-3128-3. Kapitola Hanuš Jelínek, s. 100–121.

Externí odkazy

Autor Hanuš Jelínek ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanuš Jelínek na Wikimedia Commons
Osoba Hanuš Jelínek ve Wikicitátech
Digitalizovaná díla Hanuše Jelínka v Národní digitální knihovně.
Hanuš Jelínek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Příbram

[2] FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 490.

[3] rob Hanuše Jelínka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28.

[1]

[2]

[3]