Gun Carrier Mark I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gun Carrier Mark I
Gun Carrier Mk. I, vyzbrojen šedesátiliberním dělem
Gun Carrier Mk. I, vyzbrojen šedesátiliberním dělem
Typ vozidla samohybné dělo
Země původu Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Historie výroby
Výrobce Kitson & Co., Leeds
Návrh 1916
Období výroby 1917
Vyrobeno kusů 48 + 2 vyprošťovací vozidla
Základní charakteristika
Posádka 4 + obsluha děla
Délka m
Šířka m
Výška m
Hmotnost tun
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování mm
Hlavní zbraň šedesátiliberní kanon Mk. I nebo Mk. II (ráže 127 mm) či 26 cwt houfnice ráže 6 palců Mk. I, 64 kusů munice
Pohon a pohyb
Pohon zážehový řadový šestiválec se šoupátkovým rozvodem Foster-Daimler-Knight
105 hp (78 kW)
Odpružení žádné
Max. rychlost km/h
Dojezd km

Gun Carrier Mark I (Nosič děla typ I) byl prvním samohybným dělem na světě, které vzniklo během první světové války ve Velké Británii. Konstrukce jeho pojezdového ústrojí byla odvozena od tanku Mark I.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1916 začalo být představitelům Britské armády zřejmé, že v případě prolomení zákopových systémů na západní frontě, k čemuž měly pěchotě dopomoci nově vyvíjené tanky, dělostřelectvo, tažené tehdy převážně koňmi anebo i prvními pásovými tahači, nebude moci přes náročný terén fronty dostatečně rychle následovat útočící jednotky a jakékoliv zpočátku úspěšné ofensivě bude hrozit rychlé zastavení. K překonání této nedostatečné mobility dělostřelectva navrhl major Gregg, konstruktér zaměstnaný ve společnosti Metropolitan Railway Carriage and Wagon Company Ltd., vyrábějící v té době tanky, stavbu specialisovaného prostředku mechanisovaného dělostřelectva s využitím součástí tanku Mk. I. Stavba prototypu byla schválena 5. června 1916 a v červenci začaly projektové práce na vozidle. První prototyp byl dokončen počátkem roku 1917, a 3. března se zúčastnil zkoušek prototypů tanků v Oldbury. Zakázka na výrobu padesáti sériových vozidel byla zadána společnosti Kitson & Co. v Leedsu, a jejich dodávka armádě proběhla mezi červnem a červencem 1917.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vozidlo se zvnějšku příliš nepodobalo tanku Mk. I, zejména protože boční rámy po kterých obíhaly jeho pásy byly podstatně nižší než u tanku, a Gun Carrier tudíž postrádal typickou kosodélníkovou siluetu prvních britských tanků. Hranatá nástavba na zádi vozidla skrývala motor Daimler o výkonu 105 hp a modifikovanou převodovku z tanku Mk. I. Zde bylo také stanoviště dvou mužů jejichž funkcí bylo měnit rychlostní stupně. Původní konstrukce zachovala i dvě kola na rameni vyčnívajícím ze zádi vozidla, která měla pomáhat se zatáčením vozidla. Čelo vozidla zůstalo otevřené a sloužilo k umístění buď šedesátiliberního kanónu nebo houfnice ráže 6 palců (152 mm).

Děla byla převážena na svých polních lafetách z nichž byla demontována kola, nesená během transportu na bocích nosiče. Teoreticky mělo být možné vést palbu z děl umístěných na vozidle, v praxi se to ukázalo být možné jen v případě houfnice.[p 1] Nesenou výzbroj bylo možné z vozidla vyložit za pomoci dvou navijáků poháněných motorem vozidla.

Po stranách čela vozidla byly dvě opancéřované kabiny, vlevo pro velitele-řidiče a vpravo pro pomocného řidiče-brzdaře. U prototypu byla jejich postavení nechráněná a umístěna přímo před nástavbou motorového prostoru, jejich přemístění dopředu sice zlepšilo výhled, ale znesnadnilo komunikaci velitele s řadiči rychlostních stupňů, což představovalo problém, vzhledem k tomu že, stejně jako u tanku Mk. I, ke změně směru jízdy vozidla byla nutná spolupráce všech čtyř.

Gun Carrier v zásobovací roli, srpen 1918, Miraumont, Somme.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1917 vznikly dvě roty dělových nosičů, každá o 24 vozidlech. Není známo, zda bylo vozidlo někdy nasazeno v původně plánované roli. Vzhledem k tomu, že k průlomu v rozsahu, který by odůvodnil jejich nasazení jakožto mechanisovaného dělostřeleckého prostředku, nedošlo, byla vozidla nakonec používána jako obrněné zásobovací prostředky. Odhaduje se, že jeden Gun Carrier Mk. I měl transportní kapacitu ekvivalentní 291 mužům.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Vyprošťovací varianta vozidla na plošinovém vagonu před bitvou u Cambrai, listopad 1917.

Dvě z objednaných vozidel byly dokončeny jako Gun Carrier Crane, obrněná vyprošťovací vozidla vybavená ručně ovládaným jeřábem umístěným v přední části vozidla, které nedisponovalo obrněnými kabinami řidiče a brzdaře.

Existoval i projekt Gun Carrier Mark II, ale modernisovaná varianta, s dělem neseným v zadní části vozidla, se objevila pouze v podobě dřevěné makety, vzniklé počátkem roku 1917. Stavba prototypu skutečného vozidla byla zahájena, ale nakonec nedokončena.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. David Fletcher zmiňuje, že důvodem pro to byla skutečnost, že Gun Carrier byl konstruován pro nesení pozdější varianty šedesátiliberního děla, Mk. II, ta ale nebyla v roce 1917 ještě dostupná, a u dřívějšího provedení, Mk. I, bylo v praxi zjištěno, že je vozidlo sice může naložit, ale dělo z něj nemůže vést palbu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gun Carrier Mark I na anglické Wikipedii.

  1. FLETCHER, David. The British Tanks 1915-1919. Ramsbury, Marlborough, Wiltshire : Crowood Press, 2001. ISBN 1861264003. Kapitola The Arrival in France of Gun Carriers, s. 96. (angličtina)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]