Gun Carrier Mark I
| Gun Carrier Mark I | |
|---|---|
 Gun Carrier Mk. I, vyzbrojen šedesátiliberním dělem | |
| Typ vozidla | samohybné dělo |
| Země původu |  Spojené království |
| Historie | |
| Výrobce | Kitson & Co., Leeds |
| Návrh | 1916 |
| Období výroby | 1917 |
| Vyrobeno kusů | 48 + 2 vyprošťovací vozidla |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 + obsluha děla |
| Délka | m |
| Šířka | m |
| Výška | m |
| Hmotnost | tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | mm |
| Hlavní zbraň | šedesátiliberní kanon Mk. I nebo Mk. II (ráže 127 mm) či 26 cwt houfnice ráže 6 palců Mk. I, 64 kusů munice |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | zážehový řadový šestiválec se šoupátkovým rozvodem Foster-Daimler-Knight |
| Síla motoru | 105 hp (78 kW) |
| Odpružení | žádné |
| Max. rychlost | km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | hp/tun |
| Dojezd | km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gun Carrier Mark I (Nosič děla typ I) byl prvním samohybným dělem na světě, které vzniklo během první světové války ve Velké Británii. Konstrukce jeho pojezdového ústrojí byla odvozena od tanku Mark I.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
V roce 1916 začalo být představitelům Britské armády zřejmé, že v případě prolomení zákopových systémů na západní frontě, k čemuž měly pěchotě dopomoci nově vyvíjené tanky, dělostřelectvo, tažené tehdy převážně koňmi anebo i prvními pásovými tahači, nebude moci přes náročný terén fronty dostatečně rychle následovat útočící jednotky a jakékoliv zpočátku úspěšné ofensivě bude hrozit rychlé zastavení. K překonání této nedostatečné mobility dělostřelectva navrhl major Gregg, konstruktér zaměstnaný ve společnosti Metropolitan Railway Carriage and Wagon Company Ltd., vyrábějící v té době tanky, stavbu specialisovaného prostředku mechanisovaného dělostřelectva s využitím součástí tanku Mk. I. Stavba prototypu byla schválena 5. června 1916 a v červenci začaly projektové práce na vozidle. První prototyp byl dokončen počátkem roku 1917, a 3. března se zúčastnil zkoušek prototypů tanků v Oldbury. Zakázka na výrobu padesáti sériových vozidel byla zadána společnosti Kitson & Co. v Leedsu, a jejich dodávka armádě proběhla mezi červnem a červencem 1917.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vozidlo se zvnějšku příliš nepodobalo tanku Mk. I, zejména protože boční rámy po kterých obíhaly jeho pásy byly podstatně nižší než u tanku, a Gun Carrier tudíž postrádal typickou kosodélníkovou siluetu prvních britských tanků. Hranatá nástavba na zádi vozidla skrývala motor Daimler o výkonu 105 hp a modifikovanou převodovku z tanku Mk. I. Zde bylo také stanoviště dvou mužů jejichž funkcí bylo měnit rychlostní stupně. Původní konstrukce zachovala i dvě kola na rameni vyčnívajícím ze zádi vozidla, která měla pomáhat se zatáčením vozidla. Čelo vozidla zůstalo otevřené a sloužilo k umístění buď šedesátiliberního kanónu nebo houfnice ráže 6 palců (152 mm).
Děla byla převážena na svých polních lafetách z nichž byla demontována kola, nesená během transportu na bocích nosiče. Teoreticky mělo být možné vést palbu z děl umístěných na vozidle, v praxi se to ukázalo být možné jen v případě houfnice.[p 1] Nesenou výzbroj bylo možné z vozidla vyložit za pomoci dvou navijáků poháněných motorem vozidla.
Po stranách čela vozidla byly dvě opancéřované kabiny, vlevo pro velitele-řidiče a vpravo pro pomocného řidiče-brzdaře. U prototypu byla jejich postavení nechráněná a umístěna přímo před nástavbou motorového prostoru, jejich přemístění dopředu sice zlepšilo výhled, ale znesnadnilo komunikaci velitele s řadiči rychlostních stupňů, což představovalo problém, vzhledem k tomu že, stejně jako u tanku Mk. I, ke změně směru jízdy vozidla byla nutná spolupráce všech čtyř.
Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]
V červenci 1917 vznikly dvě roty dělových nosičů, každá o 24 vozidlech. Není známo, zda bylo vozidlo někdy nasazeno v původně plánované roli. Vzhledem k tomu, že k průlomu v rozsahu, který by odůvodnil jejich nasazení jakožto mechanisovaného dělostřeleckého prostředku, nedošlo, byla vozidla nakonec používána jako obrněné zásobovací prostředky. Odhaduje se, že jeden Gun Carrier Mk. I měl transportní kapacitu ekvivalentní 291 mužům.
Varianty[editovat | editovat zdroj]
Dvě z objednaných vozidel byly dokončeny jako Gun Carrier Crane, obrněná vyprošťovací vozidla vybavená ručně ovládaným jeřábem umístěným v přední části vozidla, které nedisponovalo obrněnými kabinami řidiče a brzdaře.
Existoval i projekt Gun Carrier Mark II, ale modernisovaná varianta, s dělem neseným v zadní části vozidla, se objevila pouze v podobě dřevěné makety, vzniklé počátkem roku 1917. Stavba prototypu skutečného vozidla byla zahájena, ale nakonec nedokončena.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ David Fletcher zmiňuje, že důvodem pro to byla skutečnost, že Gun Carrier byl konstruován pro nesení pozdější varianty šedesátiliberního děla, Mk. II, ta ale nebyla v roce 1917 ještě dostupná, a u dřívějšího provedení, Mk. I, bylo v praxi zjištěno, že je vozidlo sice může naložit, ale dělo z něj nemůže vést palbu.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gun Carrier Mark I na anglické Wikipedii.
- ↑ FLETCHER, David. The British Tanks 1915-1919. Ramsbury, Marlborough, Wiltshire: Crowood Press, 2001. Dostupné online. ISBN 1861264003. Kapitola The Arrival in France of Gun Carriers, s. 96. (angličtina)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gun Carrier Mark I na Wikimedia Commons
