Guglielmo Ferrero

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guglielmo Ferrero
Narození21. června 1871
Portici
Úmrtí3. srpna 1942 (ve věku 71 let)
Ženeva
Místo pohřbeníCimetière des Rois
Alma materUniverzita v Pise
Boloňská univerzita
Turínská univerzita
Povoláníhistorik, spisovatel, novinář, vysokoškolský učitel, klasický učenec a filozof
ZaměstnavatelŽenevská univerzita
ChoťGina Lombroso[1]
DětiLeo Ferrero
PříbuzníBogdan Radica (zeť)
PodpisGuglielmo Ferrero – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guglielmo Ferrero (21. července 1871 Portici – 3. srpna 1942 Švýcarsko) byl italský historik, novinář a romanopisec, autor knihy Velikost a úpadek Říma (5 svazků, vydáno v anglickém překladu v letech 1907–1909). Ferrero zasvětil své spisy klasickému liberalismu a postavil se proti jakékoli diktatuře a neomezené vládě. Během pěti let byl osmnáctkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu a dvakrát na Nobelovu cenu míru.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ferrero se narodil v Portici nedaleko Neapole a vystudoval práva v Pise, Bologni a Turíně. Brzy nato se oženil s Ginou Lombroso, dcerou Cesara Lombrosa, kriminalisty a psychiatra, s nímž napsal knihy The Female Offender, The Prostitute a The Normal Woman. V letech 1891-1894 Ferrero hodně cestoval po Evropě av roce 1897 napsal knihu Mladá Evropa, která měla silný vliv na Jamese Joyce.

Po studiu dějin Říma se Ferrero věnoval politickým esejům a románům (Mezi dvěma světy v roce 1913, Řeči k neslyšícím v roce 1925 a Dvě pravdy v letech 1933-1939). Když fašistická vláda donutila v roce 1925 liberální intelektuály opustit Itálii, Ferrero odmítl a byl umístěn do domácího vězení. V roce 1929 Ferrero přijal profesuru na Graduate Institute of International Studies v Ženevě. Jeho poslední práce (Dobrodružství, Bonaparte v Itálii, Rekonstrukce Evropy, Principy moci a Dvě francouzské revoluce) byly věnovány francouzské revoluci a Napoleonovi. V roce 1935 se jeho dcera Nina Ferrero provdala za jugoslávského diplomata Bogdana Raditsu.

Ferrero byl pozván do Bílého domu v roce 1908 Theodorem Rooseveltem, který četl Velikost a úpadek Říma. Jeho přednášky na severovýchodě USA byly publikovány v roce 1909 pod názvem Postavy a události římské historie.

Zemřel v roce 1942 na Mont Pèlerin ve Švýcarsku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V italštině[editovat | editovat zdroj]

  • Roma Antica, 3 díly, Firenze: Le Monnier, 1921–22, s Corrado Barbagallo

V anglickém překladu[editovat | editovat zdroj]

  • Militarism a contribution to the Peace Crusade (1903).
  • The Greatness and Decline of Rome translated in five volumes by Sir Alfred Zimmern (Volumes 1 and 2) and the Reverend H J Chaytor (Volumes 3 to 5)
    • Volume 1: The Empire-Builders (1907).
    • Volume 2: Julius Caesar (1907).
    • Volume 3: The Fall of an Aristocracy (1907).
    • Volume 4: Rome and Egypt (1908).
    • Volume 5: The Republic of Augustus (1909).
  • Characters and Events of Roman History from Caesar to Nero (1909).
  • The Women of the Caesars (1911).
  • Between the Old World and the New, a novel (1914).
  • Ancient Rome and Modern America, a comparative study of morals and manners (1914).
  • A Short History of Rome (with Corrado Barbagallo) translated in two volumes by George Chrystal (1918).
    • Volume 1: 754 BC to 44 BC
    • Volume 2: 44 BC to 476 AD
  • Europe's Fateful Hour (1918).
  • Problems of Peace, from the Holy Alliance to the League of Nations, a message from a European writer to Americans (1919).
  • The Ruin of the Ancient Civilization and the Triumph of Christianity, with some consideration of conditions in the Europe of today (1921).
  • Peace and War (1933).
  • The Reconstruction of Europe: Talleyrand and the Congress of Vienna 1814-1845 (1941)

Vybrané články[editovat | editovat zdroj]

  • "Puritanism," The Atlantic Monthly, Vol. CVI, 1910.
  • "American Characteristics," The Atlantic Monthly, Vol. CVI, 1910.
  • "The Dangers of War in Europe," The Atlantic Monthly, Vol. CXI, 1913.

Ve francouzském překladu[editovat | editovat zdroj]

  • Les lois psychologiques du symbolisme, Paris, Félix Alcan, 1895. Publikováno pod jménem "Guillaume Ferrero".

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guglielmo Ferrero na anglické Wikipedii.