Gobiet

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Gobiet je francouzské příjmení, které se vyskytovalo ve Valonsku (Belgie) a posléze rozšířilo po Evropě.

Nositelé jména v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

  1. Eustach Joseph Gobiet (24. května 1834 Seraing, Belgie – 23. prosince 1898 Moravská Ostrava)[1] se narodil do rodiny stavitele koksových baterií.[2] V roce 1858 se objevil v Moravské Ostravě[3]. Již v roce 1863 psal odborný časopis Oesterreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen o jeho pokusech s koksováním uhlí z Jakloveckého dolu v držení Rothschilda.[4] Postavil několik koksoven systému Gobiet, na který měl několik patentů. Do Moravské Ostravy se Gobiet dostal přes Oberbilk (Düsseldorf), město v severním Porýní, kde bydleli jeho bratři. Se svými bratry založil firmu Gebrüder Gobiet ₰ Co. a vystavěl válcovnu jemných plechů a tyčoviny. V roce 1873 udeřila hospodářská krize a firma vyhlásila úpadek.[5]Dne 15. června 1876 v novinách Local-Anzeiger für Mähr.-Ostrau und Umgebung oznámil, že ho soud v Novém Jičíně zprostil obžaloby.[6] Novým majitelem válcovny se stal opavský bankéř Otto Schüler. Jméno Schülerova huť se používalo i po roce 1881, kdy podnik koupily Vítkovické železárny, které ji přestavěly na pudlovnu. Pudlovna odebírala surové železo z Žofinské huti.[7]
  2. Anna Gobiet je zmíněna v adresáři firem Handels- und Gewerbeadressbuch der Markgrafschaft Mähren und Herzogthumes Schlesien z roku 1887.[8]
  3. Artur Gobiet (†27. února 1925)[9] podnikající v Karlíně se věnoval propagaci českých výrobků a pořádání výstav.
  4. Armand Gobiet (11. prosince 1874 Moravská Ostrava – 30. září 1938 Karlovy Vary) byl synem Eustacha Josepha Gobieta. Od roku 1886 studoval na Zemské reálce v Moravské Ostravě.[10] Pokračoval v rodinné tradici, podnikal jako „E. J. Gobiet nástupce".[11]V roce 1900 získal patent č. GB190009294 (A) Zlepšení koksárenských pecí. Od roku 1903 provozoval stavební živnost. Stavěl koksárenské baterie pro všechny vlastníky dolů a pecí v Ostravsko-karvinském revíru. Podílel se na výstavbě vysokopecního provozu v Bohumíně, kde v roce 1911 shořela ubytovna.[12]Stavěl i pro železárny v Terstu nebo Jekatěrinoslavi (Dnipro). Armand Gobiet zaměstnával zkušené báňské inženýry Antonína Šrámka a později Illiriona Výcha jako vedoucí závodu pro důlní práce.[13] [14] Důlní oddělení nabízelo výztuž chodeb systém A. Baron.[11] V letech 1924/1925 provedl trvalou poddajnou výztuž systém A. Baron na Nové (Hlavní) jámě v Orlové-Lazy.[15]Zabýval se také stavbou běžných domů.[16]Po smrti Armanda Gobieta převzala firmu dcera Ingrid.[1]
  5. Oskar Gobiet byl mladší bratr Armanda Gobieta,[17]studoval na Zemské reálce v Moravské Ostravě od roku 1889.
  6. Armand Maria Paul Gobiet (12. července 1902 Moravská Ostrava - 8. prosince 1975 Seeham (Salzburg) v Rakousku) byl syn Armanda Gobieta.[18]Od dvacátých let 20. století působil v Berlíně jako obchodník s uměním. Ve třicátých letech 20. století pracoval jako klinický terapeut.[1]Syn Dr. Ronald Gobiet (*1947) byl kunsthistorik pracující pro památkový úřad v Salzburgu.
  7. Alfred Gobiet (*1885), bratr Armanda, nastoupil do Zemské reálky v Moravské Ostravě v roce 1896.[19] V Karviné získal několik patentů společně s Báňskou a hutní a.s. v oblasti koksárenství. Byl autorem kapitoly Úprava uhlí v knize Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru. Sv. 3[20]

Známí nositelé jména v Evropě[editovat | editovat zdroj]

  • Anatole Gobiet byl majitel továren na motory v Kasselu a Rotenburgu an der Fulda, který se spojil s firmou Dietrich – Gobiet Flugzeugbau AG. Nová firma Dietrich – Gobiet Flugzeugbau AG vyráběla letadla.
  • Bernhard Gobiet (1892–1945), německý malíř
  • Jules Gobiet zkonstruoval v roce 1901 spolu s Robertem Waltrem Smithem první motocykl Royal Enfield.[21][22] Získal několik patentů, často spolu s výrobci jízdních kol jako BSA, Peugeot nebo Premier Cycle. Později se věnoval zemědělské technice, jako jsou kolové traktory, pásové traktory nebo pluhy. Před 2. světovou válkou získal patent na nábojnicový pás pro kulomety.

Železárny Gobiet[editovat | editovat zdroj]

V rodišti Eustacha Josepha Gobieta vyráběly od roku 1830 železárny Gobiet.[23] Dne 21. února 2012 vyhlásila firma bankrot z důvodu přerušených dodávek oceli z hutí ArcelorMittal v Lutychu.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. 2. [s.l.]: [s.n.] 447 s. ISBN 978-80-7368-476-1. 
  2. ↑ DANĚK, Radoslav. Po belgické stopě v Ostravě. Ostravská radnice (měsíčník statutárního města Ostravy). Červen 2012. Dostupné online. 
  3. ↑ Červen 2012. Ostrava.cz [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ VON HINGENAU, Otto. Coaks-Oefen nach dem System Gobiet´s. Oesterreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwessen. 1863-12-28, roč. XI., čís. 52, s. 417. Dostupné online. 
  5. ↑ BRÜNNER, Zeitung. Concurse: Eustache Josef Gobiet. Brünner Zeitung. 1874-03-31, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ GOBIET, Eustach Joseph. Freigesprochen! (zproštěn obžaloby!). Local-Anzeiger für Mähr.-Ostrau und Umgebung. 1876-06-15, roč. I., s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ DANĚK, Radoslav. Kdysi na Karolině aneb Když za humny vyrostou doly a hutě [online]. Ostrava: Archív města Ostrava, 2019-05-02 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ WINKLER, C. Coaksöfen Erbauung. Handels- und Gewerbeadressbuch der Markgrafschaft Mähren und Herzogthumes Schlesien. 1887, s. 211. Dostupné online. 
  9. ↑ NÁRODNÍ, listy. oznámení. Národní listy. 1925-03-01, roč. 65, čís. 59, s. 4. Dostupné online. 
  10. ↑ , 1885. Jahresbericht der Landes-Oberrealschule in Mähr.-Ostrau. 1885. vyd. Moravská Ostrava: Landes-Oberrealschule. 48 s. S. 45. 
  11. ↑ a b NEFFZERN, Wilhelm. Inzerát. Prager Presse. 1925-06-21, roč. 5., čís. 170, s. 28. Dostupné online. 
  12. ↑ ČESKÁ, strana agrární. Přišel o život. Venkov. 1944-12-05, roč. VI., čís. 287., s. 6. Dostupné online. 
  13. ↑ BABOROVSKÝ, Jiří; MANSFELD, Bedřich. Antonín Šrámek. Průvodce světem techniky. 1938, s. 177. Dostupné online. 
  14. ↑ BABOROVSKÝ, Jiří; MANSFELD, Bedřich. Illarion Vých. Průvodce světem techniky. 1936, s. 188. Dostupné online. 
  15. ↑ GOBIET, Armand. inzerát. Mor. Ostrava a Ostravsko-karvínský kamenouhelný revír. 1930. Dostupné online. 
  16. ↑ Armand Gobiet. encyklopedie.ostrava.cz [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ VYDAVATELSKÉ DRUŽSTVO, Našinec. Vyznamenání. Našinec. 1915-01-05, roč. 51, čís. 7, s. 1. Dostupné online. 
  18. ↑ MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. 2. [s.l.]: [s.n.] 447 s. ISBN 978-80-7368-476-1. 
  19. ↑ VERLAG, der Direktion. Verzeichnis. Jahresbericht der Landes-Oberrealschule in Mähr.-Ostrau. 1896, roč. Dreizehnter, s. 73. Dostupné online. 
  20. ↑ HESKY, Ludvík. Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru.. [s.l.]: Ředitelská konference Ostravsko-karvinského kamenouhelného revíru v Mor. Ostravě, Dostupné online. 
  21. ↑ The Royal Enfield Story | Since 1901 | Royal Enfield USA. www.royalenfield.com [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Royal Enfield unveil ‘project origin’. www.sycamoremotorcycles.co.uk [online]. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Gobiet en faillite, 45 emplois perdus à Seraing. L´Echo [online]. Mediafin, 2012-02-23 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  24. ↑ ArcelorMittal zavírá ocelárnu v Belgii, schází se regionální vláda. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-10-13 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gobiet&oldid=23644932“