Gičin Funakoši

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
Gičin Funakoši
Narození 10. listopadu 1868
Naha
Úmrtí 26. dubna 1957 (ve věku 88 let)
Prefektura Tokio
Povolání karatista
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ628761
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gičin Funakoši (船越 義珍, Funakoši Gičin; 10. listopadu 1868 Okinawa - 26. dubna 1957 tamtéž) byl okinawský mistr bojového umění karate, které v roce 1921 formálně uvedl ve známost na hlavních japonských ostrovech.

Bývá nazýván zakladatelem tradičního karate a o své cestě k mistrovství napsal knihu "Karatedó - Má životní cesta".[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Gičin Funakoši začal svou kariéru karate pod vedením jednoho z největších mistrů své doby: Ankó Asato.

Jeho vášeň pro karate začala okolo 12 let, když si hrál s nejstarším Asatovým synem a viděl Asatu trénovat na zahradě. Tréninky byly vždy velmi těžké a tvrdé a často se konaly v noci při světle lucerny, protože v té době bylo na Okinawě karate zakázáno. Funakoši musel opakovat pořád dokola jedny a ty samé techniky a kata pro jejich zdokonalení.

Funakoši se rozhodl jít studovat medicínu. Ve škole ho nutili si ostříhat cop, jinak by nemohl studovat. Funakoši se rozhodl raději odejít ze školy, než aby se ostříhal a začal pracovat jako pomocný učitel na Okinawě. Práci učitele vykonával dalších 30 let. Asato seznámil Funakošiho se svým přítelem Ankó Itosu, který byl rovněž mistrem v karate. Funakoši od té doby trénoval pod oběma mistry. V roce 1921 cestoval japonský císař do Evropy a rozhodl se na své cestě navštívit Okinawu. Zde se setkal s Funakošim, který mu předvedl ukázky technik karate, které císaře ohromily.

Následující rok probíhala v Kjótu výstava tělesné výchovy a bojových umění, na kterou byl Funakoši vyslán, aby reprezentoval ostrov. Zde se setkal s Džigorem Kanem, který ho pozval aby demonstroval své karate v Tokiu. Kana Funakošiho karate natolik okouzlilo, že ho vyzval aby zůstal v Japonsku a šířil zde své bojové umění. Funakoši se rozhodl zůstat. Jeho první tělocvična, ve které vyučoval karate, se nacházela na studentské koleji, kde pracoval jako vrátný. Zpočátku měl velmi málo žáků, ale postupem let se jejich počet zvyšoval. Začalo vznikat mnoho klubů karate a to zejména na vysokých školách.

Postupem času se Funakoši začal věnovat profesionálně. Z uspořených peněz v roce 1939 postavil své vůbec první dojo (tělocvičnu, kde se učí karate). Jeho studenti toto dojo pojmenovali Šótókan. Šótó byl Funakošiho pseudonym, kterým se podepisoval pod své básně. (Šótókan je v překladu dům vlnících se borovic. macu/šó-borovice, tó-vlny, kan-budova.) Toto dojo bylo v roce 1945 zničeno při americkém bombardování Japonska.

Funakoši napsal za svůj život mnoho knih o filozofii karate. Po smrti své manželky se vrátil do Tokia, kde pokračoval v učení karate. Funakoši zemřel v dubnu 1957 ve věku 89 let. Na jeho hrob bylo napsáno: "Karate nezná první útok" (空手先手無し [Karate ni sente naši])

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. FUNAKOŠI, Gičin. Karatedó : Má životní cesta. Praha : Naše vojsko, 2010. 77 s. ISBN 978-80-206-1146-8. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]