Geografie inovací a podnikání
Geografie inovací a podnikání se snaží pochopit geografické rozložení inovací a podnikání, prostorové koreláty inovačních regionů a místní procesy, které tyto geografické vzorce utvářejí. Inovace mají řadu sledovaných prvků včetně kodifikovatelných znalostí (patenty a autorská práva), zdokonalení v oblasti výroby a rizikového kapitálu.
Podnikání se měří různými způsoby, sledují se míry zakládání firem, zakládání malých podniků, zakládání technicky náročných podniků a jejich seskupování, zakládání nových podniků v oblasti špičkových technologií a investice rizikového kapitálu a další.[1]
Geografie inovací[editovat | editovat zdroj]
Jaffe, Trajtenberg a Henderson (1993)[2] zjistili, že inovace (měřené pomocí patentů a patentových citací) jsou silně koncentrovány v relativně malém počtu univerzitních regionů a podnikových výzkumných a vývojových centrech.
Inovace jsou geograficky mnohem více koncentrované než tradiční výrobní nebo zpracovatelské činnosti (Feldman a Kogler, 2010[3]). Na celém světě je inovační činnost ať už měřená prostřednictvím patentů nebo vědeckých publikací, mnohem více seskupená a koncentrovaná než obyvatelstvo nebo výrobní činnost (Florida, 2002[4], 2005[5]). Ekonomické aktivity v rané fázi, které jsou spojeny s inovacemi, vyžadují s větší pravděpodobností shlukování a aglomeraci. Výzkum, návrh, testování, a dokonce i výroba nových produktů a technologií vznikají v prostředí, kde se shromažďují průmyslové subjekty. Jakmile se však tyto výrobky stanou vyspělými a standardizovanými, výhody společného umístění a aglomerace se vytrácejí a výrobní činnosti se mohou rozprostřít do celého prostoru (Ellison a Glaeser, 1999[6]).
Dalším způsobem měření inovací jsou investice rizikového kapitálu. Martin, Sunley a Turner (2002[7]), Saxenian a Sabel, (2008[8]) zkoumali geografické rozdíly v tocích investic rizikového kapitálu. Rizikový kapitál je klíčovým článkem dělby práce, která je spojena s radikálními inovacemi. Rizikové investiční firmy spojují nové inovační procesy s investičním kapitálem v naději na realizaci superzisků. Florida a Kenney (1988[9]) a G. Dosi, R. Nelson, & S. Winter (2000)[10] ukazují, že investice rizikového kapitálu jsou prostorově koncentrované, přičemž nejvyšší absolutní i relativní koncentraci vykazuje Silicon Valley a několik dalších regionů. Zjistilo se, že rizikový kapitál proudí mezi stálým souborem regionů, například z finančně náročného New Yorku do technologického Silicon Valley. Tyto vazby mají tendenci být více síťové než v jiných částech ekonomiky. Vedoucí investoři místních investičních syndikátů budou pečlivě sledovat nové příležitosti. Regiony s vysokou mírou rizikového kapitálu pak mají tendenci obsahovat sítě, které jsou samy o sobě struktuovány tak, aby podporovaly lokalizaci rizikového kapitálu (Powell, Koput, Bowie a Smith-Doerr, 2002)[11].
Marshallova a Arrowova-Romerova teorie (MAR teorie), tvrdí že aglomerace firem těží především z přelévání znalostí mezi blízkými firmami ve stejném odvětví. Tito autoři vytvořili modely vysvětlující růst prostřednictvím nerivalitní povahy znalostí.
Seskupování inovací vysvětluje Nová Ekonomické Geografie. Firmy se sdružují v blízkosti největšího počtu zákazníků, aby minimalizovaly konečné náklady své výrobky.
Geografie podnikání[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako inovace je podnikání silně koncentrováno v prostoru (Armington a ACS, 2002[12], Stenberg, 2009[13]). Zjistilo se, že samotný podnikatelský úspěch je seskupen kolem existujících aglomerací. Neúspěch v podnikání je podobně shlukovitý. Myšlenka, že některá místa jsou pro podnikání atraktivnější existuje už delší dobu. Autoři Baumol, Litan a Schramm (2007[14]) shrnuli recept na podnikatelský úspěch do čtyř faktorů: Vysoké výnosy, nízké start-up náklady, renta a konkurenční nátlak
Chinitz (1961[15]) identifikoval významné geograficky podmíněné rozdíly v podnikatelské aktivitě. Srovnával New York a Pitsburgh a zjistil, že jejich rozdílný růst se je zakořeněn v rozdílné rozmanitosti jejich průmyslových odvětví. Tuto teorii potvrdili Glaeser, Kerr a Ponzetto (2010[16]) – ekonomiky s různorodými shluky malých a středních firem dosahují lepších výsledků než ty, kterým dominují velké firmy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FLORIDA, Richard; ADLER, Patrick; MELLANDER, Charlotta. The city as innovation machine. Regional Studies. 2017-01-02, roč. 51, čís. 1, s. 86–96. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343404.2016.1255324. (anglicky)
- ↑ JAFFE, A. B.; TRAJTENBERG, M.; HENDERSON, R. Geographic Localization of Knowledge Spillovers as Evidenced by Patent Citations. The Quarterly Journal of Economics. 1993-08-01, roč. 108, čís. 3, s. 577–598. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0033-5533. DOI 10.2307/2118401. (anglicky)
- ↑ FELDMAN, Maryann P.; KOGLER, Dieter F. Stylized Facts in the Geography of Innovation. Svazek 1. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-444-51995-5. DOI 10.1016/s0169-7218(10)01008-7. S. 381–410. (anglicky) DOI: 10.1016/S0169-7218(10)01008-7.
- ↑ FLORIDA, R. The rise of the creative class. New York: Basic Books, 2002. Dostupné online.
- ↑ FLORIDA, R. The world is spiky. Atlantic Monthly. 10, roč. 2005, s. 48-51.
- ↑ ELLISON, Glenn; GLAESER, Edward L. The Geographic Concentration of Industry: Does Natural Advantage Explain Agglomeration?. American Economic Review. 1999-05, roč. 89, čís. 2, s. 311–316. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0002-8282. DOI 10.1257/aer.89.2.311. (anglicky)
- ↑ MARTIN, R.; SUNLEY, P.; TURNER, D. Taking risks in regions: the geographical anatomy of Europe's emerging venture capital market. Journal of Economic Geography. 2002-04-01, roč. 2, čís. 2, s. 121–150. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 1468-2702. DOI 10.1093/jeg/2.2.121. (anglicky)
- ↑ SAXENIAN, AnnaLee; SABEL, Charles. Roepke Lecture in Economic Geography Venture Capital in the “Periphery”: The New Argonauts, Global Search, and Local Institution Building. Economic Geography. 2008-10, roč. 84, čís. 4, s. 379–394. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0013-0095. DOI 10.1111/j.1944-8287.2008.00001.x. (anglicky)
- ↑ FLORIDA, Richard L.; KENNEY, Martin. Venture capital-financed innovation and technological change in the USA. Research Policy. 1988-06, roč. 17, čís. 3, s. 119–137. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. DOI 10.1016/0048-7333(88)90038-8. (anglicky)
- ↑ The Nature and Dynamics of Organizational Capabilities. Příprava vydání Giovanni Dosi, Richard R. Nelson, Sidney Winter. 1. vyd. [s.l.]: Oxford University PressOxford Dostupné online. ISBN 978-0-19-924854-4, ISBN 978-0-19-159615-5. DOI 10.1093/0199248540.001.0001. (anglicky) DOI: 10.1093/0199248540.001.0001.
- ↑ POWELL, Walter W.; KOPUT, Kenneth W.; BOWIE, James I. The Spatial Clustering of Science and Capital: Accounting for Biotech Firm-Venture Capital Relationships. Regional Studies. 2002-05, roč. 36, čís. 3, s. 291–305. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343400220122089. (anglicky)
- ↑ ARMINGTON, Catherine; ACS, Zoltan J. The Determinants of Regional Variation in New Firm Formation. Regional Studies. 2002-02, roč. 36, čís. 1, s. 33–45. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343400120099843. (anglicky)
- ↑ STERNBERG, Rolf. Regional Dimensions of Entrepreneurship. Foundations and Trends® in Entrepreneurship. 2009, roč. 5, čís. 4, s. 211–340. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 1551-3114. DOI 10.1561/0300000024. (anglicky)
- ↑ BAUMOL, William J.; LITAN, Robert E; SCHRAMM, Carl J. Sustaining Entrepreneurial Capitalism. Capitalism and Society. 2007-01-28, roč. 2, čís. 2. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 1932-0213. DOI 10.2202/1932-0213.1026.
- ↑ CHINITZ, B. Contrasts in agglomeration. American Economic Review. 1961, čís. 51, s. 279-289.
- ↑ GLAESER, Edward L.; KERR, William R.; PONZETTO, Giacomo A.M. Clusters of entrepreneurship. Journal of Urban Economics. 2010-01, roč. 67, čís. 1, s. 150–168. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. DOI 10.1016/j.jue.2009.09.008. (anglicky)