Přeskočit na obsah

Fregelly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fregelly
Fregellae
Římské lázně ve Fregellách
Římské lázně ve Fregellách
Poloha
Souřadnice
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
RegionLazio
ProvincieFrosinone
Fregellae
Fregellae
Správa
Vznik4. století př. n. l.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fregelly (latinsky Fregellae) bylo starověké město v kraji Latium adiectum, ležící ve střední Itálii na římské silnici Via Latina mezi městy Aquinum (současné Aquino) a Frusino (současné Frosinone) poblíž levého břehu řeky Liris (současné Liri).[1]

Fregelly zřejmě založili poblíž současného Arce v dávných dobách Oskové a později patřily Volskům. Někdy před rokem 330 př. n. l. je zničili Samnité, protože v tomto roce obyvatelé nedalekého města Fabrateria Vetus (současné Ceccano) hledali proti nim pomoc u Říma a v roce 328 př. n. l. zde byla založena latinská kolonie.[2] Místo bylo v roce 320 př. n. l. obsazeno Samnity, ale v roce 313 př. n. l. znovu obnoveno Římany. Fregelly byly většinou věrné Římu, spálením mostů přes řeku Liris zablokovaly v roce 212 př. n. l. Hannibalův postup na Řím i za cenu jím způsobeného zpustošení okolního území.[3] Posel vyslaný z Fregell vyvolal v celém Římě paniku, dokud nedorazila zpráva, že římská armáda je už na cestě z Capuy.[4] Vyslanec Fregell také v roce 209 př. n. l. vedl deputaci 18 nevzbouřených kolonií k římskému senátu poté, co během války od Říma 12 dalších kolonií odpadlo.[5]

Fregelly byly velmi důležitým a vzkvétajícím městem, protože kontrolovaly přechod přes řeku Liris a také díky své poloze na úrodném území. Po zamítnutí návrhů Marka Fulvia Flakka v roce 125 př. n. l. na rozšíření římského občanství senátem vypuklo ve Fregellách proti Římu povstání.[3] Místní zrádce Numitorius otevřel městské brány římské armádě pod vedením praetora Lucia Opimia, který poté nechal celé město zbořit jako výstrahu italickým spojencům, pokud by se chtěli někdy v budoucnu vzbouřit.[6]

V následujícím roce zaujala místo Fregell nová kolonie Fabrateria Nova asi 4,8 km jihovýchodně na opačném břehu Liris. Za císařství byly Fregelly jen malá vesnice a v itinerářích je v současném Cepranu zmíněna poštovní stanice zvaná Fregellanum.[3]

Archeologie

[editovat | editovat zdroj]

Lokalita je dobře viditelná na území Arce nedaleko hranic s obcí Ceprano a San Giovanni Incarico. Pozůstatky odkrývané od roku 1978 zahrnují nálezy z republikánského období a velký Aesculapův chrám. Některé předměty jsou uloženy v muzeu v Cepranu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fregellae na anglické Wikipedii.

  1. Purcell 2019.
  2. Coarelli, Monti a Boila 1998.
  3. a b c Ashby 1911, s. 92.
  4. Livius 1973, s. 413, XXVI.9.
  5. de Blois a Lo Cascio 2007, s. 70–.
  6. Cicero 1833, XI. Against L.C. Piso.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • In: Lukas de Blois, Elio Lo Cascio. The Impact of the Roman Army (200 BC–AD 476): Economic, Social, Political, Religious, and Cultural Aspects. [s.l.]: BRILL, 2007. Dostupné online. ISBN 90-04-16044-2. (anglicky)
  • ASHBY, Thomas. Encyclopædia Britannica. In: CHISHOLM, Hugh. 11. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. Svazek 11. Kapitola Fregellae. (anglicky)
  • CICERO, Marcus Tullius. The Orations, IX-XVII. Překlad William Duncan, Thomas Cockman, William Melmoth. [s.l.]: A. J. Valpy, 1833. Dostupné online. (anglicky) 
  • COARELLI, Filippo; MONTI, Pier Giorgio; BOILA, Paolo. Fregellae: Le Fonti, La Storia, Il Territorio. [s.l.]: Quasar, 1998. 168 s. Dostupné online. ISBN 978-88-7140-120-1. (italsky) 
  • COARELLI, Filippo. Fregellae: Il santuario di Esculapio. [s.l.]: Quasar, 1986. 247 s. ISBN 978-8885020504. (italsky) 
  • LIVIUS, Titus. Dějiny (původním názvem: Ab urbe condita libri). Překlad Marie Husová. 1. vyd. Svazek IV. Praha: Svoboda, 1973. 540 s. (Antická knihovna; sv. 21). 
  • PURCELL, N.; TALBERT, R.; GILLIES, Sean; KIESLING, Brady; BECKER, Jeffrey; ELLIOTT, Tom. Places: 432846 (Fregellae) [online]. Pleiades [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]