Přeskočit na obsah

François-Joseph Fétis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
François-Joseph Fétis
Litografie z roku 1831 od Jean-Pierre Grangera.
Litografie z roku 1831 od Jean-Pierre Grangera.
Základní informace
Narození25. března 1784
Mons, Henegavsko, Belgie
Původbelgický
Úmrtí26. března 1871
Brusel, Belgie
Místo pohřbeníCimetière de Bruxelles
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel, kritik, historik, muzikolog a pedagog
Členem skupinKrálovská nizozemská akademie umění a věd
Významná dílaUniverzální biografie hudebníků a obecná bibliografie hudby
Revue et gazette musicale de Paris
OceněníŘímská cena
DětiEdouard Louis François Fétis
Adolphe Louis Eugène Fétis
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François-Joseph Fétis (25. března 1784, Mons, Henegavsko26. března 1871, Brusel) byl belgický hudební skladatel, kritik, muzikolog, historik a pedagog.

Narodil se v rodině hudebníků a stavitelů klavírů. Od tří let hrál pod vedením svého otce na klavír, housle a na varhany. Od sedmi let komponoval, v devíti letech se stal varhaníkem v kostele sv. Valtrudy v Monsu a v témže roce provedl veřejně svůj vlastní houslový koncert.

V roce 1800 odejel do Paříže aby studoval na pařížské konzervatoři. Učitelem harmonie byl Jean-Baptiste Rey a klavír studoval u François-Adriena Boieldieua a Louis-Barthélémyho Pradhera. V roce 1807 se s kantátou Ariana na Naxu umístil jako druhý v soutěži o Prix de Rome.

V roce 1806 podrobil revizi římskokatolické liturgické zpěvy v naději, že objeví jejich originální podobu. V tomto roce také začal pracovat na svém životním díle Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique, universální encyklopedii hudebníků a hudby.

V roce 1821 byl jmenován profesorem Pařížské konzervatoře. V roce 1827 založil časopis Revue musicale, první francouzský časopis věnovaný výlučně hudbě. V Paříži setrval až do roku 1833, kdy se na žádost belgického krále Leopolda I. vrátil do Belgie, aby se stal ředitelem nově založené Královské konzervatoře Brusel a kapelníkem královského orchestru.

V Bruselu se stal zakladatelem a až do své smrti dirigentem proslulých koncertů konzervatoře. Kromě toho zavedl volný cyklus přednášek o hudební historii a filosofii. Komponoval velké množství skladeb nejrůznějších žánrů. Od velkých oper a oratorií až po jednoduché písně. Liboval si také v drobných podvrzích. Mezi ně patří např. Loutnový koncert Valentina Strobela nebo árie „Se i miei so sospiri“ dlouho připisovaná Alessandru Stradellovi.

Fétis zemřel v Bruselu. Jeho rozsáhlou a cennou knihovnu odkoupila belgická vláda a věnovala ji bruselské konzervatoři.

Byl sice velmi plodným, a ve své době oblíbeným skladatelem, nicméně z jeho díla jsou z dnešního hlediska nejdůležitější jeho hudebně teoretické, metodické a historické spisy. Zejména jeho obsáhlé dílo Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique je pramenem, ke kterému se hudební historikové dodnes vracejí. Poprvé vyšlo postupně v osmi svazcích v letech 1837–1844 v Bruselu. Druhé, revidované a doplněné vydání v letech 1860–1865 v Paříži.

Literární díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Antoine Stradivari, luthier célèbre (Paříž, 1856)
  • Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Brusel, 1835–1844)
  • Biographies de Joseph et Michael Haydn (Paříž, nedatováno)
  • Curiosité historiques de la musique, complement nécessaire de La musique mise à la portée de tout le monde (Paříž, 1830)
  • Esquisse de l'histoire de l'harmonie considérée comme art et comme science systématique (Paříž, 1840)
  • Histoire générale de la musique (Paříž, 1869–76)
  • Traité au contrepoint et de la fugue (Paříž, 1827)
  • Traité du chant en choeur (Paříž, 1837)
  • Méthode des méthodes de piano (Paříž, 1840),
  • Traité complet de la théorie et de la pratique de l'harmonie" (Paříž and Brussels, 1844)

Instrumentální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • 3 smyčcové kvartety (před rokem 1840)
  • Sextet pro smyčcový kvartet a klavír na čtyři ruce
  • 3 smyčcové kvintety (1860–1862)
  • Grand Duo pro housle a klavír
  • Koncertní předehra (1854)
  • 1. symfonie Es-Dur (1862)
  • 2. symfonie g-moll (1883)
  • Symfonická fantasie pro varhany a orchestr (1865)
  • Koncert h-moll pro flétnu a orchestr (1869)

Chrámová hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Mše pro pět hlasů (1810)
  • Requiem na smrt královny Louise-Marie (1850)
  • Te Deum laudamus k narozeninám krále Leopolda I. (1856)
  • Domine salvum fac regem nostrum ke korunovaci krále Leopolda II. (1865)

Jevištní díla

[editovat | editovat zdroj]
  • L’Amant et le mari (komická opera, 8. června 1820 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • Les Sœurs jumelles (komická opera, 5. července 1823 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • Marie Stuart en Ecosse (Lyrické drama 30. srpna 1823 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • Phidias (dvouaktová opera, 1824 Paříž)
  • Le Bourgeois de Reims (komická opera, 7. června 1825 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • La vieille (komická opera, 14. března 1826 Opéra-Comique Paříž)
  • Le Mannequin de Bergame (komická opera, 1. března 1832 Paříž, Théâtre Ventadour)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je François-Joseph Fétis
  • Nors S. Josephson: François-Joseph Fétis and Richard Wagner. Revue belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap,Vol. 26/27, (1972/1973), pp. 84-89 (dostupné ZDE)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]