Franz Sprung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Sprung
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1882 – 1885
Poslanec Štýrského zemského sněmu
Ve funkci:
1878 – 1883
Ve funkci:
1885 – 1889
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(Sjednoc. německá levice)

Narození16. října 1815
Gradenberg-Krennhof
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. dubna 1890
Štýrský Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materUniverzita Štýrský Hradec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz von Sprung (16. října 1815 Gradenberg-Krennhof[1]2. dubna 1890 Štýrský Hradec[1][2]) byl rakouský železářský odborník, manažer a politik německé národnosti ze Štýrska, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho zetěm byl ocelářský odborník Fridolin Reiser. Švagr Peter Tunner (1809–1897) byl odborníkem v železářském průmyslu. Franz Sprung vystudoval gymnázium a v letech 1830–1837 studoval filozofii, přírodní vědy a právní odbory na univerzitě ve Štýrském Hradci. Dále absolvoval roční právní studia v Klagenfurtu a v roce 1837 složil soudcovské zkoušky. Od roku 1837–1838 působil v důlním a železářském průmyslu v Gmünd in Kärnten. Roku 1838 začal studovat na hornické akademii v Banské Štiavnici a roku 1840 patřil mezi první studenty na nově založeném hornickém učilišti ve Vordernbergu. Publikoval četné odborné články a roku 1842 nastoupil jako správce dolů a hutí v slezském Javorníku, později přešel na správcovský post v kraňské Bohinji. Roku 1849 se stal prozatímním profesorem hutnictví na hornickém učilišti ve Vordernbergu, později v Leobenu. Roku 1850 nastoupil na pozici tajemníka nově ustavené obchodní a živnostenské komory v Leobenu. Roku 1855 byl jmenován řádným profesorem metalurgie na hornickém učilišti v Leobenu, kde setrval do roku 1857, kdy odešel pracovat jako ředitel hutí v štýrském Donawitz. Zde prosadil četné technologické inovace a sociální vymoženosti pro zaměstnance. Tento podnik později přešel do vlastnictví akciové společnosti a roku 1881 společnosti Österreichisch-Alpine Montangesellschaft. Následně Sprung ve své funkci skončil. V letech 1880–1890 zastával funkci ředitele zemské hornické a hutnické školy v Leobenu.[1]

Roku 1881 byl povýšen na rytíře. Byl aktivní i politicky. Zasedal v obecním výboru v Leobenu. Byl rovněž zvolen na Štýrský zemský sněm.[1] Jako zemský poslanec působil v letech 1878–1883 a 1885–1889.[3]

Působil taky jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1882 za kurii městskou ve Štýrsku, obvod Judenburg, Neumarkt, Murau, Liezen, Gröbming atd. Slib složil 5. prosince 1882.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako rytíř Franz von Sprung, ředitel železáren na odpočinku, bytem Štýrský Hradec.[5]

Profiloval se jako německý liberál (tzv. Ústavní strana).[6] Po svém zvolení do Říšské rady usedl do nově utvořeného poslaneckého klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných politických proudů.[7]

Zemřel v dubnu 1890.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Sprung, Franz von (1815–1890), Eisenhüttenfachmann und Montangeologe, s. 56. (německy) 
  2. a b Grazen Notizen. Grazer Volksblatt. Duben 1890, roč. 23, čís. 77, s. 2. Dostupné online. 
  3. Historisches Jahrbuch der Stadt Graz, Svazky 2–4. Štýrský Hradec: Stadtmuseum Graz am Landesmuseum Joanneum, 1969. Dostupné online. S. 44. (německy) 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=455&size=45
  6. Wien. Vorarlberger Volksblatt. Prosinec 1882, čís. 98, s. 794. Dostupné online. 
  7. Telegramm des Salzburger Volksblattes. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Prosinec 1882, roč. 12, čís. 277, s. 3. Dostupné online.