Franz Andraschko
| A.R.D. Franz Andraschko Farář na Mouřenci. | |
|---|---|
| Osobní děkan. | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | českobudějovická |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 23. července 1899 světitel Martin Josef Říha |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 22. ledna 1875 |
| Místo narození | České Žleby |
| Datum úmrtí | 12. dubna 1946 |
| Místo úmrtí | Mouřenec u Annína |
| Místo pohřbení | Mouřenec, hřbitov u farního kostela |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz Andraschko (22. ledna 1875 České Žleby – 12. dubna 1946 Mouřenec u Annína) byl německý římskokatolický duchovní působící v českobudějovické diecézi.
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Franz Andraschko pocházel z prosté šumavské venkovské rodiny z Českých Žlebů (tehdy Böhmisch Röhren). Jeho rodiče obhospodařovali malou rolnickou usedlost na samotě na Krásné Hoře u Českých Žlebů.[1] Franz studoval teologii v kněžském semináři v Českých Budějovicích a v roce 1899 byl českobudějovickým biskupem Martinem Josefem Říhou vysvěcen na kněze. K přijetí svěcení musel ovšem obdržet dispens, neboť měl omezenou hybnost jedné ruky.[1][pozn. 1]
V roce 1901 přijal kněžské svěcení také Franzův mladší bratr Johannes (primiční Mši svatou sloužil v Českých Žlebech 4. srpna 1901), který však začal záhy působit jako kněz a katecheta ve Vídni.[1] Sestra obou bratří kněží, Anna, odešla s Johannesem do Rakouska a vedla mu domácnost.[1]
Kněžské působení[editovat | editovat zdroj]
Franz Andraschko nastoupil od podzimu roku 1899 jako kaplan do farnosti Mouřenec.[2] S tímto místem, vzdor drsným místním životním podmínkám (a tomu, že sám byl poměrně choulostivý a zimomřivý),[1] spojil celý zbytek svého života. V roce 1902 rezignoval na mouřenecké beneficium dosavadní farář Alois Winter a Franz Andraschko byl jmenován na jeho místo.[1] Svou kněžskou službu konal obětavě, mezi farníky byl oblíben a byl znám také osobitým humorem.[2] Byl znám jako člověk náchylný k nemocem, přísný, ale zároveň srdečný.[3] Postupem času se stal téměř legendární postavou. Podporoval chudé rodiny ve své farnosti a traduje se, že každou neděli někoho z chudých zval k sobě na faru na oběd.[1] Velkou péči věnoval také nemocným,[2] nehledě příliš na své vlastní zdraví. Jeho činnost ocenil českobudějovický biskup udělením titulu děkana ad personam.
V roce 1908 se dostal do sporu s majitelem zámku v Kundraticích, které patří do území mouřenecké farnosti.[3] Tento majitel zámku byl protestantského vyznání a v katolické zámecké kapli dovolil konání nekatolických bohoslužeb, aniž by žádal církevní orgány o souhlas. Andraschko jeho aktivity oznámil svému nadřízenému, arciděkanovi v Kašperských Horách a ten záležitost postoupil českobudějovické konzistoři. Nekatolické bohoslužby musely ustat a zámecká kaple byla znovu vysvěcena. Andraschko byl poté nicméně vláčen nekatolickým tiskem a musel se obhájit písemným prohlášením, uveřejněným v novinách.[3] Důrazně také dbal na to, že sebevrazi neměli tehdy právo na církevní pohřeb, což vedlo pozůstalé po sebevrazích k tomu, že se dohodli s příslušným lékařem a ten sebevraždy v hlášeních pro farní úřad různě kamufloval tak, aby farář po skutečné příčině úmrtí nepátral a sebevrahy pohřbil.[2] Andraschko toto posléze prohlédl, ale přidržel se oficiálních oznámení. Sebevraha pak skutečně pohřbil, nicméně pozůstalým poté sdělil, že o tomto obcházení církevních předpisů ví.[pozn. 2]
Za první světové války se mu podařilo uchránit před rekvizicí nejstarší mouřenecký kostelní zvon z roku 1329. Stejně tak za druhé války.[3] Postupně se však zhoršovalo jeho už tak křehké zdraví. Od roku 1943 musel přestat osobně vyučovat náboženství, neboť již nezvládal cesty z mouřenecké samoty do přifařených škol.[1] V roce 1944 dostal na výpomoc kaplana, R.D. Johanna Landwehra, patřícího k Schönstattskému hnutí.[3] Andraschko, vzdor tomu, že jeho zdraví se dále zhoršovalo, vytrvale odmítal převoz do nemocnice, kde by o něj mohlo být lépe postaráno. Po skončení války byl zařazen mezi Němce určené k odsunu,[pozn. 3] jeho zdravotní stav se dále prudce zhoršoval. Zemřel na mouřenecké faře 12. dubna 1946 ještě předtím, než byl jeho odsun zrealizován. Pohřben byl na mouřeneckém hřbitově u farního kostela.[2] Na Mouřenci byl posledním sídelním duchovním správcem. Jeho kaplan musel z Mouřence také odejít. Tamní farnost začala po Andraschkově smrti upadat a postupná devastace pak pokračovala až do začátku 90. let 20. století.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Omezená hybnost rukou je považována za překážku k přijetí svěcení, neboť kněz své ruce potřebuje k tomu, aby mohl udílet svátosti (sloužit bohoslužby, zaopatřovat, rozhřešovat, …) a tedy by jeho ruce měly být zdravé. Z uděleného dispensu pro Franze Andraschka navíc vyplývalo, že se nemusel holit a po zbytek života k jeho charakteristice tedy patřil výrazný plnovous (je obvyklou praxí, že katolický kněz západního ritu by si měl do hladka holit tvář, ale později se na tento zvyk přestalo tak přísně dbát).
- ↑ Traduje se například jeho výrok: Pana doktora nechávám pozdravovat. Až se vám příště ve vsi někdo oběsí, tak může do zprávy jako příčinu smrti napsat třeba: Neopatrná manipulace s provazem.[2]
- ↑ V jižních Čechách byl odsun realizován plošně, bez rozlišování, zda se ten, který měl být odsunut, skutečně za druhé světové války dopustil kolaborace.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h Kohoutí kříž: Jsme chudá farní osada (dostupné online)
- ↑ a b c d e f Zmizelá Šumava: Farářem na Mouřenci (dostupné online)
- ↑ a b c d e Přátelé Mouřence: Život věhlasného děkana Franze Andraschka z Mouřence (1899 - 1946)/ Das Leben von Dechant Franz Andraschko von St. Maurenzen (1899 - 1946) (dostupné online)
