František Neubauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Neubauer

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1874 – 1883[1]

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1883[2]
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(staročeši)

Narození 1818
Soutice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. listopadu 1883
Döbling
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Neubauer (1818 Soutice24. listopadu 1883 Döbling[3][4]) byl rakouský a český stavební podnikatel a politik, v 70. a 80. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, starosta Vlašimi.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl stavitel Jan Neubauer. František se rovněž vyučil stavitelem a převzal rodinnou firmu ve Vlašimi, podílel se i na stavbě železničních tratí. V roce 1851 postavil ve Vlašimi zájezdní hostince U Karla IV. V roce 1858 jeho firma (Houdek a Neubauer[4]) postavila vlašimskou synagogu. Zbudoval také novou školu a chudobinec a podílel se na regulaci řeky Blanice.[3]

V období let 1861–1864 a 1870–1883 zastával funkci starosty Vlašimi. Zároveň dlouhodobě předsedal místní záložně (postavil pro ni i v letech 1872–1873 nové sídlo).[3] Byl také okresním starostou.[4]

V 70. letech 19. století se zapojil do zemské i celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1874 byl zvolen na Český zemský sněm v kurii venkovských obcí (obvod Benešov – Neveklov – Vlašim).[5] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence ale křeslo nepřevzal, byl pro absenci zbaven mandátu a následně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách roku 1875,[6] doplňovacích volbách roku 1876[7] a doplňovacích volbách roku 1877.[8] Uspěl za svůj obvod i v řádných volbách roku 1878.[9] Mandát obhájil i ve volbách roku 1883.[10]

Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Něm. Brod, Polná, Ledeč atd. Z politických důvodů (pasivní rezistence) se ovšem nedostavil do parlamentu, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý. Opětovně byl za týž obvod zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1879. Setrval zde do své smrti.[11]

Patřil k staročeské straně (Národní strana).[12] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[13]

Před smrtí onemocněl duševní chorobou a již během posledních měsíců zasedání Říšské rady jevil příznaky pomatenosti. Objevovaly se u něj známky slavomamu. Nemoc postupovala rychle a v roce 1883 již se Neubauer nemohl zúčastňovat zasedání zemského sněmu. Byl následně dopraven do ústavu pro choromyslné v Döblingu u Vídně. Zde zemřel v listopadu 1883. Jeho ostatky pak byly pohřbeny v domovské Vlašimi.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V rámci politiky pasivní rezistence se v letech 1874-1878 na práci sněmu fakticky nepodílel.
  2. V rámci politiky pasivní rezistence se v letech 1873-1879 na práci Říšské rady fakticky nepodílel.
  3. a b c d Neubauer, František, 1818-1883 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2013-09-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d Úmrtí. Národní listy. Listopad 1883, roč. 23, čís. 281, s. 2. Dostupné online. 
  5. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  6. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/002schuz/s002002.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/001schuz/s001002.htm
  8. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/6/stenprot/003schuz/s003001.htm
  9. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  12. Národní listy 18. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011270&picp=&it=0&s=djvu
  13. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.