Frank De Winne
| Frank De Winne | |
|---|---|
 | |
| Astronaut ESA | |
| Státní příslušnost | Belgie |
| Datum narození | 25. dubna 1961 (63 let) |
| Místo narození | Gent, Belgie |
| Předchozí zaměstnání | Vojenský letec |
| Hodnost | Brigádní generál (2009) |
| Čas ve vesmíru | 198 dní, 17 hodin a 34 minut |
| Kosmonaut od | ledna 2000 |
| Mise | EP-4 (Sojuz TMA-1/ISS/Sojuz TM-34), Expedice 20 a 21 (Sojuz TMA-15/ISS) |
| Znaky misí |     |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frank De Winne (* 25. dubna 1961 v Gentu v Belgii) je od ledna 2000 belgický astronaut, člen oddílu astronautů ESA. Roku 2002 vzlétl na palubě ruské kosmické lodi Sojuz TMA-1 k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) na týdenní návštěvu. V roce 2009 se stal členem dlouhodobé posádky ISS (Expedice 20 a 21).
Život[editovat | editovat zdroj]
Vojenský pilot[editovat | editovat zdroj]
Frank De Winne roku 1984 ukončil Královskou vojenskou akademii v Bruselu. Poté sloužil v belgickém vojenském letectvu, dosáhl kvalifikace zkušebního pilota. Nálet na různých typech letadel má 2300 hodin.[1][2]
Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]
Už roku 1991 byl jedním z pěti belgických finalistů druhého výběru ESA. Tehdy za Belgii mezi evropské astronauty postoupila Marianne Merchezová. De Winne se astronautem oddílu ESA stal až v lednu 2000.[1]
První let[editovat | editovat zdroj]
V srpnu 2001 zahájil výcvik v ruském Středisku přípravy kosmonautů. V listopadu téhož roku byl začleněn do posádky 4. návštěvní expedice (EP 4) na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Posádka ve složení: velitel Sergej Zaljotin, palubní inženýr 1 Frank De Winne a palubní inženýr 2 Jurij Lončakov neprodleně zahájila přípravu. Vlastní dohoda o letu belgického kosmonauta (program Odissea) byla podepsána až 18. dubna 2002.[1]
Do vesmíru odstartovali z kosmodromu Bajkonur 30. října 2002 v Sojuzu TMA-1. Hlavním úkolem letu byla záměna lodi Sojuz, sloužící jako záchranná loď ISS. Po týdenním pobytu na ISS se trojice 10. listopadu 2002 vrátila na Zem na palubě Sojuzu TM-34 po 10 dnech, 20 hodinách a 52 minutách letu.[3]
V srpnu 2006 byl určen náhradníkem Léopolda Eyhartse (Expedice 16, start STS-122, přistání STS-123). Let Eyhardse proběhl v únoru – březnu 2008.[1]
Druhý let[editovat | editovat zdroj]
V srpnu 2007 byl zařazen do Expedice 20, přičemž v červenci 2008 byl jmenován velitelem Expedice 21.[1]
Dne 27. května 2009 odstartoval z kosmodromu Bajkonur v kosmické lodi Sojuz TMA-15. Spolu s ním byli na palubě ruský kosmonaut Roman Romaněnko – velitel lodi a Robert Thirsk z Kanadské kosmické agentury (CSA). Cílem letu byla Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) u které Sojuz přistál 29. května 2009. Posádka Sojuzu TMA-15 rozšířila počet kosmonautů ISS na 6, De Winne v dlouhodobé posádce Expedice 20 zaujal pozici palubního inženýra.[4][5]. Od 11. října 2009 přešel do Expedice 21 jako první evropský velitel ISS. Dne 1. prosince 2009 v Sojuzu TMA-15 přistál na Zemi po 187 dnech, 20 hodinách a 41 minutách letu a mise i pro De Winneho úspěšně skončila.[4]
Frank De Winne je ženatý, má tři děti.[2]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
důstojník Řádu Leopoldova
důstojník Řádu koruny
důstojník Řádu Leopolda II.
Vojenský kříž I. třídy
důstojník Řádu dynastie Oranžsko-nasavské – Nizozemsko, 1999
Řád přátelství – Rusko, 27. května 2003 – za úspěšnou realizaci kosmického letu na Mezinárodní vesmírnou stanici a posílení rusko-belgické spolupráce[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2008-12-12 [cit. 2009-05-22]. Kapitola Frank de Winne. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Astronaut biography. Frank De Winne [online]. ESA [cit. 2009-12-01]. Dostupné online. (anglicky) – Oficiální biografie ESA
- ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2003-05-25 [cit. 2009-05-22]. Kapitola Sojuz TMA-1. Dostupné online.
- ↑ a b HOLUB, Aleš. Sojuz TMA-15 [online]. kosmo.cz [cit. 2009-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Expedition 20 Crew Docks with Space Station [online]. NASA, 2009-5-29 [cit. 2009-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-08. (anglicky)
- ↑ Указ Президента Российской Федерации от 27.05.2003 г. № 570. Президент России [online]. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frank De Winne na Wikimedia Commons
