Francesca Caccini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francesca Caccini
Francesca Caccini.jpg
Narození 18. září 1587
Florencie
Úmrtí 1640 (ve věku 52–53 let)
Florencie
Povolání zpěvačka, hudební skladatelka, básnířka, loutnistka, herečka, divadelní herečka, spisovatelka a hudebnice
Příbuzní Settimia Caccini
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesca Caccini (18. září 1587 – po 1641) byla italská skladatelka, zpěvačka, loutnistka, básnířka a učitelka hudby z počátku barokní éry. Florenťané ji přezdívali "La Cecchina", což je pravděpodobně zdrobnělina jména "Francesca".[1] Jejím otcem byl Giulio Caccini. Jediná její práce, která se dochovala, je opera La liberazione di Ruggiero, která je nejstarší doloženou operou od ženy - skladatelky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Francesca Caccini se narodila ve Florencii. Zde získala humanistické vzdělání (latina, řečtina, moderní jazyky, literatura a matematika). Souřasně jí její otec poskytl základní hudebná vzdělání. První zmínka o jejím vystoupení na veřejnosti pochází z roku 1602. Medicejský dvůr se zdržoval v postní době v Pise. Zde dne 3. dubna 1602 byla v kostele svatého Mikuláše uvedena vícehlasá hudba řízená Giuliem Romano, přičemž vystoupila i jeho žena (druhá manželka Margherita) a dvě dcery (Settimia a Francesca), které "zpívaly dobře".[2] V mládí vystupovala s rodiči, sestrou Settimií a nevlastním bratrem Pompeem a dalšími žáky svého otce. Tento soubor byl současníky označován jako Le donne di Giulio Romano. I když byla později angažována u dvora, stále vystupovala i s tímto rodinným souborem, dokud se její sestra Settimia nevdala a nepřestěhovala do Mantovy.

Působila pak na Medicejském dvoře jako učitelka hudby, zpěvačka a skladatelka komorní i scénické hudby až do začátku roku 1627. Po roce 1614 byla nejlépe placeným hudebníkem u dvora. Vedle její hudební virtuozity a představy o ženské dokonalosti, měla na tuto skutečnost vliv i přízeň Kristiny Lotrinské, která tehdy ve Florencii vládla jako regentka.

Titulní list "Primo Libro delle Musiche" z roku 1618.

Je pravděpodobné, že byla rychlá a plodná skladatelka, jako její kolegové u dvora Jacopo Peri a Marco da Gagliano. Velmi málo jejích skadeb se ale dochovalo. Většina její jevištní hudby byla složena pro komedie básníka Michelangela Buonarroti mladšího (prasynovec stejnojmenného sochaře), kterými jsou La Tancia (1613), Il passatempo (1614) a La fiera (1619). V roce 1618 byla zveřejněna sbírka třicetišesti písní pro dvojhlas soprán / bass (Il primo libro delle musiche).[3] V tomto díle je přehled písní a madrigalů různých současných stylů v italštině a latině na církevní i světské texty.[4]

V zimě roku 1625 složila hudbu pro 75 minutový komedie-balet s názvem La liberazione di Ruggiero dall'isola d'Alcina, který byl uveden během návštevy polského korunního prince Vladislava Zikmunda, pozdějšího krále Vladislava IV. Vasy. Kombinace vtipných parodií skladeb rané opery s momenty překvapivé citové intenzity ukazuje, že skladatelka měla přehled o světové produkci v tomto žánru a současně silný smysl pro kompozici rozsáhlejších děl. Představení prince tak nadchlo, že bylo provedeno znovu ve Varšavě v roce 1628.

Poprvé se provdala v roce 1622 za Giovanniho Battistu Signoriniho. Měla s ním dceru Margheritu. Manžel zemřel v roce 1626. Znovu se provdala v roce 1627 v Lucce za velkého hudebního nadšence, šlechtice Tommaso Raffaelliho. Žila pak v domě svého manžela v Lucce a v roce 1628 mu porodila syna Tommasa. Během pobytu v Lucce se stýkala se zdejší hudební rodinou Buonvisi. Její druhý manžel zemřel v roce 1630.

Jako vdaná žena odmítla nabídku na vystoupení (v roce 1628 v Parmě), po ovdovění se ale snažila o návrat do služeb Medicejského dvora. Ten byl zdržen morovými epidemiemi v letech 1630-33 a 1634. Poté působila u dvora jako učitelka hudby princezen rodu Medici, které žily a nebo často navštěvovaly klášter La Crocetta. Dále skládala a hrála komorní skladby a zábavné kousky pro dámy u dvora. Služby u Medicejského dvora opustila dne 8. května 1641. Po tomto datu o ní není žádná dochovaný zmínka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Francesca Caccini napsala pravděpodobně hudbu k nejméně šestnácti dramatickým dílům. Kromě opery La liberazione di Ruggiero a několika úryvků z La Tancia a Il passatempo, které byly publikovány v roce 1618, jsou všechna ostatní její díla považována za ztracená.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesca Caccini na anglické Wikipedii.

  1. ALEXANDER, Ronald James; SAVINO, Richard. Francesca Caccini's Il Primo Libro Delle Musiche of 1618: A Modern Critical Edition of the Secular Monodies. Bloomington: Indiana University Press, 1997. 79 s. ISBN ISBN 0-253-21139-5. S. 20. (anglicky) 
  2. PANNELLA, Liliana. Dizionario Biografico degli italiani. Svazek 16. Rome: Istituto Enciclopedia Italiana, 1973. Kapitola CACCINI, Francesca, detta la Cecchina. (italsky) 
  3. CYPESS, Rebecca. Francesca Caccini: Italian composer and singer [online]. britannica.com [cit. 2018-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Primo Libro delle Musiche (Caccini, Francesca) [online]. Zanobi Pignoni, 1618 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online. (italsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALEXANDER, Ronald James; SAVINO, Richard. Francesca Caccini's Il Primo Libro Delle Musiche of 1618: A Modern Critical Edition of the Secular Monodies. Bloomington: Indiana University Press, 1997. 79 s. ISBN ISBN 0-253-21139-5. S. 20. (anglicky) 
  • CUSICK, Suzanne G. Francesca Caccini at the Medici court : music and the circulation of power. Chicago: University of Chicago Press, 2009. 445 s. ISBN 978-0-226-13212-9. (anglicky) 
  • HARNESS, Kelley. Echoes of Women's Voices: Music, Art, and Female Patronage in Early Modern Florence. [s.l.]: University of Chicago Press, 2006. 378 s. Dostupné online. ISBN 0-226-31659-9. (anglicky) 
  • RANEY, Carolyn. Francesca Caccini, Musician to the Medici and her "Primo Libro". , 1971. doktorandská. New York University. . (anglicky)
  • RANEY, Carolyn. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan Publishers Ltd., 1980. ISBN 1-56159-174-2. Kapitola Francesca Caccini. (anglicky) 
  • RANEY, Carolyn. Historical Anthology of Music by Women. Bloomington: Indiana University Press, 1986. ISBN 0-253-21296-0. Kapitola Francesca Caccini. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]