François-Joseph Gossec

François-Joseph Gossec
François-Joseph Gossec
	Portrét skladatele od Antoina Vestiera (1791)
Základní informace
Přezdívka	skladatel Francouzské revoluce
Narození	17. ledna 1734; Vergnies, Henegavsko
Původ	francouzský
Úmrtí	16. února 1829; Passy
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Povolání	francouzský houslista, hudební skladatel a pedagog
Členem skupiny	Akademie krásných umění
Významná díla	Thésée; Gavotte in D Major, RH 318
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

François-Joseph Gossec (17. ledna 1734, Vergnies, Henegavsko (dnes Belgie) – 16. února 1829, Passy) byl francouzský houslista, hudební skladatel a pedagog.

Život

Byl synem rolníka. Jelikož od dětství vykazoval výrazný hudební talent stal se sboristou v katedrále Notre-Dame v Antverpách. Do Paříže přišel roku 1751 a byl tam žákem skladatele Jeana-Philippa Rameaua. Svého učitele také vystřídal v řízení orchestru, který financoval generál Alexandre Le Riche de La Pouplinière, bohatý amatérský hudebník a milovník a mecenáš hudby. Tento orchestr rovněž řídil český skladatel Jan Václav Stamic.

V roce 1751 se stal členem zednářské lóže Réunion des Arts, ve které byli členy také Étienne-Nicolas Méhul a Luigi Cherubini. V roce 1758 se oženil se zpěvačkou Marie-Elisabeth Georgesovou. Syn Alexandre-François-Joseph se jim narodil v roce 1760.

Gossec si vzal za svůj cíl oživení instrumentální hudby ve Francii. První jeho symfonie byla provedena v roce 1754. 6 symfonií pak publikoval v roce 1756 jako op. 3. V 25 letech se rozhodl složit monumentální dílo: Messe des morts (Requiem). V květnu roku 1760 byla tato 90 minut trvající smuteční mše poprvé provedena v klášteře jakobínů v Rue Saint-Jacques v Paříži a učinila Gosseca přes noc slavným.

V letech 1762–1769 řídil orchestr Louise V. Joseph de Bourbon-Condé a v roce 1766 ještě také orchestr prince Louise François I. de Bourbon. Oba orchestry přivedl na vrcholnou úroveň. V roce 1770 založil sérii koncertů Concert des Amateurs o tři roky reorganizoval tradiční řadu koncertů Concert Spirituel. Na těchto koncertech uváděl svá vlastní díla, ale i díla svých současníků, zvláště pak symfonie Joseph Haydna.

V roce 1778 navštívil Gosseca Wolfgang Amadeus Mozart a v dopise svému otci jej nazýval svým přítelem. Od roku 1778 působil na Académie de Musique nejprve jako sborový dirigent a od 1780 jako druhý ředitel. Od roku 1784 stál také v čele École royale de chant založené baronem Louis Auguste Le Tonnelier de Breteuil. Po roce 1780 upadal Gossecův zájem o symfonickou hudbu a začal se více věnovat opeře. V této práci však nebyl příliš úspěšný. Částečně to bylo způsobeno slabostí použitých libret, ale také tím, že toto hudební pole v Paříži zcela ovládali André Ernest Modeste Grétry a Christoph Willibald Gluck.

Přes podporu ze šlechtických kruhů byl skladatel nadšený idejemi Francouzské revoluce. Stal se oficiálním skladatelem Francouzské republiky a autorem mnoha reprezentativních děl pro revoluční slavnosti. Spolu s Etiennem Méhulem byl dirigentem orchestru Národní gardy a v roce 1795 byl jmenován inspektorem právě založené Pařížské konzervatoře. Byl jmenován členem Akademie krásných umění a byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Po porážce Napoleona u Waterloo byla konzervatoř na čas uzavřena a Gossec ve svých 81 letech musel odejít do důchodu. Zemřel na pařížském předměstí Passy (dnes 16. pařížský obvod). Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise, v blízkosti hrobů Méhula a Grétryho.

Dílo

Je jedním z prvních zvěstovatelů přicházejícího období romantismu, zejména pokud se týká technických prostředků. Své Te Deum komponoval pro 1200 zpěváků a 300 dechových nástrojů. Některá jeho oratoria vyžadují několik na sobě nezávislých sborů.

Orchestrální skladby

Sei sinfonie a più strumenti op. 4 (1759)
Sei sinfonie a più strumenti op. 5 (1761)
Six symphonies op. 6 (1762)
Six symphonies à grand orchestre op. 12 (1769)
Deux symphonies (1773)
Symphonie n° 1 (cca 1771-1774)
Symphonie n° 2 (cca 1771-1774)
Symphonie en fa majeur (1774)
Symphonie de chasse (1776)
Symphonie en ré (1776)
Symphonie en ré (1777)
Symphonie concertante en fa majeur n° 2, à plusieurs instruments (1778)
Symphonie en do majeur pro dechový orchestr (1794)
Symphonie à 17 parties en fa majeur (1809)

Komorní hudba

Sei sonate a due violini e basso op. 1 (cca 1753)
Sei quartetti per flauto e violino o sia per due violini, alto e basso op. 14 (1769)
Six quatuors à deux violons, alto et basse op. 15 (1772)

Vokální skladby

Messe des morts (Requiem) (1760)
La Nativité, oratorium (1774)
Te Deum (1779)
Te Deum pour la Fédération du 14 juillet (1790)
Hymne sur la translation du corps de Voltaire au Panthéon (1791)
Hymne à la Liberté
Le Chant du 14 juillet
Dernière messe des vivants (1813)

Opery

Le Tonnelier, opéra comique (1765)
Le Faux Lord, opéra comique (1765)
Les Pêcheurs, opéra comique en 1 act (1766)
Toinon et Toinette, opéra comique (1767)
Le Double Déguisement, opéra comique (1767)
Les Agréments d'Hylas et Sylvie, pastorale (1768)
Sabinus, tragédie lyrique (1773)
Berthe, opera (1775)
Alexis et Daphné, pastorale (1775)
Philémon et Baucis, pastorale (1775)
La Fête de village, intermezzo (1778)
Thésée, tragédie lyrique (1782)
Nitocris, opera (1783)
Rosine, ou L'épouse abandonnée, opera (1786)
Le Triomphe de la République, ou Le camp de Grandpré, divertissement-lyrique en 1 acte, (Chénier) (1794)
Les Sabots et le cerisier, opera (1803)

Odkazy

Literatura

W. Thibaut: François-Joseph Gossec, chantre de la Révolution française (Gilly 1970)
Chisholm, Hugh, ed.: Gossec, François Joseph. Encyclopædia Britannica (11th ed.). Cambridge University Press.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu François-Joseph Gossec na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od F. J. Gosseca v projektu IMSLP
Gossec – skladatel Francouzské revoluce
Životopis na Naxos
Skladby na Classical archives
Podrobný seznam skladeb a bibliografie